Koncentrát trapasů a životních karambolů
Nevím, jak bych dopadla, kdybych jednoho dne neobjevila starou kuchařskou knížku po babičce s jejími vlastnoručně psanými recepty a vylepšeními stávajících postupů, díky které jsem si naprosto zamilovala vaření. Tu knížku vozím všude s sebou, protože jenom díky ní jsem se naučila nic nevzdávat. Když se jídlo nepovedlo poprvé (a to se ze začátku stávalo často), zkoušela jsem ho uvařit zas a znovu. Šla jsem si za svým. Občas prohrála, občas vyhrála. Jak už to v životě bývá. Bojovala jsem. Za sebe i za jiné. Naučila jsem se, jak se vypořádat se šikanou. A teď to naučím i tuhle paní, pokud bude chtít. Protože šikanu nestrpím, aby bylo jasno! (str. 126-127)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Barboře Majchrákové.
Chci zakoupit tento titul!
Když vás život o vše připraví, seber se a změň prostředí. Stejnou radou se řídí Eliška, jíž ztroskotalo manželství, a vzpomínkou na něj zůstaly jen dluhy. Přišla o vysněnou restauraci, ale nehodlá se vzdát. V malé obci Smrková shání jeden velmi movitý muž osobní kuchařku a pro ni je to možnost, jak znovu našetřit na svůj sen. Jenže realita je jiná a nové místo je pouze pro uklízečku. V tíživé situaci si nemůže moc vybírat, tak nepohrdne ani tímto štěkem. Bohužel je trochu zbrklá a o trapné okamžiky nebude nouze. Dokáže se probojovat k vytoužené profesi, nebo zůstane hrát druhé housle?
Ústředními postavami jsou kromě Elišky ještě Aleš, Adéla a Lukáš. Společným znakem je pro ně smůla. V lásce, manželství, partnerských vztazích, osobním rozvoji či zaměstnání. V jádru dobří lidé nemají štěstí a pro ostatní působí buď podivínsky, nebo přímo jako exoti. Osmdesát kapitol nese název podle křestních jmen, takže je na první pohled jasné, čí pohled budeme pozorovat.
„Chci mít naději, Luky!“ zaprosím. „Potřebuju věřit, že my dva to zvládneme. Že na světě ještě existuje naděje. Že je i něco jiného než celý tenhle totální srab! Moc to potřebuju! Vážně!“ Nic jsem nikdy nechtěla víc. Dál na mě zírá ve stylu „ty ses už asi úplně pomátla“, přesto cítím, že nic není ztraceno a že o mém návrhu přece jenom přemýšlí. (str. 204)
Autodiegetický vypravěč nás zavede do skřípajícího manželství plného dětí lezoucích rodičům po hlavě, truhlářské dílny, sídla bohatého podnikatele i na obecní organizační výbor, jehož hlavním cílem je Smrkovou kulturně pozvednout a zajistit jí tak velkou návštěvnost a oblíbenost. Jenže jak toho může zapadlý koutek v Novohradských horách dosáhnout, když nemá ani pořádné chodníky?
„Pokud opravdu nebudeš chtít, nikdy nic nezvládneš!“ řekla mi kdysi dávno paní Aloisie po jedné z mých mnoha proher. „Ale já chci!“ křičím na vítr, který se kolem mě tiše proplétá, Chci! Ale nemůžu! Jsem jako chodící lapač problémů! Jako někdo, kdo nedokáže nic udělat správně! Proč jenom mám všechno složitější než všichni ostatní? Proč se jenom mně dějí takovéto věci?! Sedím venku dlouho. Hodně dlouho. Pak vejdu potichu zpátky do domu. (str. 135)
Prostředí vesnice je zdárně vykresleno archetypem, jenž se k ní pojí. Klevety, vzájemné škorpení, pomlouvání, malicherné i velké problémy, ale také soudržnost, spolupráce a snaha si pomoci. Jak se jednou do kolektivního povědomí zapíšete, taková nálepka se již těžko strhává. Asi nikdo nechce být vnímán jako hysterka, ztroskotanec či zlatokopka.
Osudy protagonistů se mísí, proplétají až zamotávají, ale díky velkému množství dialogů sdělení zůstává přehledné a srozumitelné. Právě rozhovory v kombinaci se situačním humorem vytváří drobné gagy, jež na vás postupně chrlí lavinu tragikomických zápletek. Hromosvod vyhrocených a ostudných okamžiků vás může rozesmát, nebo naopak otrávit, pokud se nebude jednat o váš šálek.
Přímočarý jazyk uhání tempem, které se může zdát překotné a ztřeštěné. Autorka ráda používá příslovce načež a kombinaci právě probíhajícího rozhovoru s komentovaným přemýšlením ústředního vypravěče, takže vnímáte, jak konverzace probíhá objektivně i jak ji subjektivně prožívá daný aktér. Dění odehrávající se na vsi s sebou přináší lidovou mluvu, bez složitějších výrazů či obtížnější kompozice, zato s nadužíváním interpunkčních znamének.
„Vždy takto nastupujete do vozu?“ nasadí pan Kabíček nucený úsměv a se zbytečnou prudkostí za mnou zabouchne dveře. Když se objeví na sedadle řidiče, rychle vykoktám: „Omlouvám se.“ Snažím se zhluboka dýchat, uklidnit se a vzpomenout si na všechna ta předsevzetí o zaměstnankyni a práci, penězích a restauraci. Jde mi to! Fakticky mi to jde! Vůbec si ho nepředstavuju nahého! Ani trochu! Nebo možná trošičku! Ale fakt jenom třeba bez trička a… Dost už! Soustřeď se! (str. 112)
Oproti prvotině Zámeček má Pod Kaštanem více překlepů, byť si stále zachovávají přijatelnou míru. Co je pro obě díla společným ukazatelem, a pro mě trochu zklamáním, že se prakticky jedná o shodný příběh. Touha po vlastní cukrárně je zastoupena restaurací, (ne)štěstí na muže i nápadná podobnost charakterových vlastností; to už jsme zažili.
Pokud toužíte po pohodovém letním čtení, u něhož si odpočinete, pobavíte a zároveň se dovedete ztotožnit s obyčejnými lidmi a jejich problémy, zklamáni nebudete. Koncentrovaný optimismus a víra, že z jakékoliv beznaděje se dá dostat pozitivním myšlením a kouskem dobrého žvance. Nicméně se připravte na větší rozjuchanost.
Barbora Majchráková říká, že ráda pozoruje okolí a různorodé chování lidí při stejných situacích, z čehož pak čerpá pro své psaní. Novohradské hory jí jsou blízké od dětství, poněvadž rodiče mají na tomto místě chalupu, kde strávila nemalou část dětství. Vystudovaná právnička je zaměstnaná jako manažerka kvality a v současnosti pracuje na dalším titulu.
Zámeček byl skvělým počinem, v případě Pod Kaštanem se u mě dostavila spíše rozpačitost. Ať již nápadná příběhová podobnost, tak řada z popsaných okamžiků na mě byla až moc vyhrocená a „troškovská“. U letní romantické komedie očekávám předvídatelnost, jednoduchost a humor, nicméně vtip byl hodně křečovitý a musím konstatovat, že debut byl mnohonásobně lepší.
Závěrečné hodnocení: 66 %
Romantická letní komedie o nových začátcích. Příběh o tom, že není vždy všechno tak, jak to na první pohled vypadá a že život s panem Dokonalým je někdy pořádná fuška.
Eliška skončila po rozvodu bez peněz, zázemí i nadějných vyhlídek do budoucna. Až ve chvíli, kdy získá takřka vysněnou práci v malé vesničce v Novohradských horách, se začíná zdát, že by mohla mít alespoň trochu štěstí. Jenomže ne všechno je tak, jak to na první pohled vypadá a její nové zaměstnání možná nebude až tolik idylické, jak si původně představovala. A co teprve, když se ke všem jejím problémům přidá jeden neuvěřitelně sexy milionář, starosta s vášní pro pořádání plesů, nerudný truhlář a zoufalá maminka s opuštěným gulášovým stánkem!
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2023
Žánr: humorné, pro ženy
Počet stran: 353
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat