Když ti život naloží, přesto nevíš, co tě potká…
Byla jsem namachrovaná a vlastní důležitostí posedlá holka, když jsem odjížděla. Myslela jsem si, že na mě čeká celý svět a zářný život, protože mi všichni prorokovali oslnivou budoucnost minimálně v diplomatických službách. A vrátím se tam teď? Jako pokladní, co sotva vyjde se mzdou? Jako matka samoživitelka se synem, jehož táta se hledá někde na opačné straně zeměkoule? Jako žena s obří zásobou tukových buněk místo břicha? Protože moje břicho – to je jediná věc, kterou jsem za těch několik let úspěšně vybudovala. Zatímco má kariéra je v úpadku, stejně jako výchova syna, budování tukových zásob mi očividně velmi jde. (str. 32)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Barboře Majchrákové.
Chci zakoupit tento titul!
Blance je přes třicet a na výchovu desetiletého syna zůstala sama. Ta tam je hubená postava i sny, čeho všeho v životě dosáhne. Na co sáhne, se jí mezi rukama rozpadá. Jindřicha nezvládá a práce pokladní se nedá považovat za kariéru. Přítel Tonda, kvůli němuž spálila mosty, se s nástupem rodičovské zodpovědnosti raději odebral na Nový Zéland, aby hledal sám sebe… I láska se jí vyhýbá, a tak se jen točí v kolotoči povinností a permanentního shonu, aby vzbudila alespoň zdání, že má věci pod kontrolou. Když se přede dveřmi bytu náhle zjeví rodiče s prosbou, zda by přes léto po dobu, kdy budou na zahraniční dovolené, nedohlédla na jejich vymazlený penzion, má dvě možnosti. Buď se vrátí a staré rány zacelí, nebo všechno ještě víc zkazí. Co nakonec zvítězí?
Kniha obsahuje padesát devět kapitol, v nichž se střídá vícero vypravěčů. Autodiegetická forma nabídne ženský, mužský i dětský pohled. Mezi protagonisty patří výše zmíněná Blanka Veselá se synem Jindřichem, bývalá kamarádka a velká koňařka Lucie, Jiří Hořejší – developer, co má v plánu výstavbu. Díky nim zavítáme do malé vesničky v jižních Čechách plné letního sluníčka a všudypřítomných malin, ale i výčitek, neshod a nedorozumění.
Jazyková stránka předkládá jednoduché věty plné dialogů i třeskutých situací. Ačkoliv převažuje spisovná forma, dle typu mluvčího se dočkáme i obecné češtiny a typických výrazů pro školní věk, sem tam zazní i peprnější obrat. Dominantou je určitá tragikomika, kdy se přelévají ryze humorné situace s těmi vážnějšími. Obstojí Blanka tváří tvář Lucčině bratru Markovi, kterého odkopla, aby "dobyla město"? Jak se zachová koňařka Lucka, které začnou investoři házet klacky pod nohy a hrozí, že její pastviny s milovanými zvířaty nepůjdou pod nos budoucím majitelům a budou muset být přemístěné? A finální otázka, zvládne vyhlášený penzion s milou obsluhou, výborným ubytováním a perfektními jídly dohled roztěkané, zbrklé a nezkušené Blanky?
Fakturu sepisuji přesně padesát jedna minut. Dalších třicet mi zabere, než s Anetou zprovozníme čtečku karet (vůbec netuším, co Aneta celou dobu zaučení dělala, zatím se zdá, že zvládne udělat akorát to kafe), aby paní mohla zaplatit. Kvůli tomu všemu jí samozřejmě ujede vlak, takže musím poslat Anetu, aby ji mým autem odvezla až do Budějc, ale i tak je paní šíleně naštvaná, a když odjíždí, huláká na celý penzion: „Ještě o mně uslyšíte"“ A taky bohužel slyšíme. Do večera sepíše rozčílenou recenzi, kde můj pokus vystavit fakturu označí slovy „jako by majitelka utekla z ústavu pro duševně choré.“ „Pecka,“ hlesnu, zatímco sedím na terase. (str. 102)
Protože je prostředí relativně stálé, díky tomu naplno nasajeme tamní atmosféru. Seznámíme se se vším, co obnáší chod živnosti, jaké dovedou být strasti s personálem či na co si při pěstování malin dát pozor. Velkou složku tvoří i dění na statku; péče o zvířata, vyjížďky i snaha jakýmikoliv způsoby zajistit, aby se nemusela vzdávat svého životního stylu v souladu s přírodou, daleko od ruchu velkoměsta. Samozřejmě svou roli hrají i vztahy. Platí rčení, že stará láska nerezaví?
Román má správnou dynamiku a příjemné tempo nám neustále předkládá zajímavé situace, u nichž můžete mít dojem, že znáte jejich směřování, ale autorka si zakončení nechává hezky nadávkované, takže nelze říct, že vývoj předem odhadnete, byť se neubráníte určitým podezřením.
Sbírám vajíčka, abych je mohla roznést po vsi. Jde o vítaný zdroj přivýdělku. Peněz z nich sice není moc, ale každá koruna dobrá a domácí vajíčka jdou v poslední době na dračku. Ještěže tak. Moje školička jízdy na koni je sice na dlouho dopředu obsazená a zájemců mám více, než zvládnu obstarat, a musím jich plno odmítat, ale příjem z této činnosti na provoz statku pořád ani zdaleka nestačí. K tomu ještě prodávám kozí mléko a vlnu od oveček, nabízím koňský hnůj i vyjížďky do přírody, ale pořád je to prostě málo. Žalostně málo na to, kolik mě stojí provoz statku. Pokud to takhle půjde dál, nebo pokud si třeba, nedejbože, zlomím nohu nebo přijdou nějaké nenadálé náklady, budu v koncích. (str. 82)
Ztřeštěná Blanka, Jindřich toužící po pozornosti vyvádějící lumpačiny, seriózní Marek, energická Lucie bojující za své ideály i nafrněný Jiří, co chce levně koupit a draze prodat. Co se zdálo jednoznačné, může nabýt odlišných perspektiv. Naleznou všichni opravdové štěstí? Z charakterů křičí lidskost se všemi pozitivními i negativními vlastnostmi, takže se čtenář snadno ztotožní s chováním a reakcemi postav.
Text je bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb, s pouze ojedinělými překlepy. Drobností je, že na straně 221 se dočteme o Jirkově mobilu, ale mělo jít o Jindřichův.
Pohodové čtení, v němž se autorka vrací ke kořenům. Ubylo nadbytečně zdůrazňujících vykřičníků, trapných scén a schématičnosti. Opět se dostáváme do narativu vícera vypravěčů, kdy si žena projde těžkou minulostí a snaží se někde začít znovu a lépe, v kombinaci se snahou zprovoznit nějaké zařízení. Vesnický kolorit a soudržnost, kde se sice ví o ledasčem, co se kde šustne, ale zároveň se vždy najde někdo, kdo podá pomocnou ruku. V Zámečku se Kateřina pokoušela opravit nově nabytou nemovitost a zprovoznit vysněnou cukrárnu, v Pod Kaštanem poznáváme Elišku, která přišla o restauraci a snaží se uživit jako kuchařka a uklízečka. Podobný věk hlavních hrdinek, kulisy maloměsta, trocha humoru i lásky, to je otisk Babory Majchrákové. Ano, hlavní myšlenka je v lecčems podobná, ale zpracování je mnohem lepší a s propracovanějším psychologickým profilem než v předchozí knize, která byla zklamáním.
„Vstávej, děsně chrápeš,“ třesu Jirkou a on konečně otevírá oči a vypadá hrozně zmateně. Jako poplašené malé zvířátko. „Co je… Kde jsem… Co jsem… Kam jsem,“ mele a já si říkám, jestli jsou ty dospělí někdy normální. Moje mamka občas honí po podlaze okurky a tenhle chlap vypadá, jako by několik měsíců pořádně nespal. Lucka jediná z těch tří působí nejnormálnějc. (str. 212)
Pokud se vám líbila spisovatelčina prvotina, dobrý dojem zanechá i Domek v malinovém údolí. Příjemné, odpočinkové, přesto inteligentní. Romantika, humor i shon každodenního života zaznamenán s lehkou rukou a pochopením.
Barbora Majchráková vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, pracuje jako manažerka kvality. V literatuře se orientuje na humoristickou četbu pro ženy. Těší se čtenářské oblibě, v současnosti má na kontě již třetí titul.
Musím přiznat, že jsem k četbě přistupovala s mírnými obavami, poněvadž přechozí titul byl prakticky recyklací debutu. O to větší bylo mé překvapení a radost, když jsem do ruky dostala počin, jenž eliminoval nešvary a podtrhl přednosti. Velké plus dávám za romantiku, která nebyla účelová a mermomocí nepřerostla do červené knihovny. Zrelaxujete i se zamyslíte, jak si bytí někdy zbytečně komplikujeme. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Příběh z jedné malé jihočeské vesnice o tom, že někdy na člověka čeká štěstí tam, kde by ho nikdy nehledal.
Blanka si vždycky představovala sama sebe jako ženu s oslnivou kariérou, neméně oslnivým manželem a třemi šikovnými a dokonale vychovanými dětmi. Škoda, že šlo jenom o představy. Škoda, že oslnivý muž po narození prvního potomka zpanikařil a teď hledá své pravé já na Novém Zélandu. Škoda, že její kariéra skončila dřív, než vůbec mohla začít a že jediné, co vlastně za posledních několik let úspěšně vybudovala, je obří tuková zásoba v oblasti pupku. A teď se k tomu všemu musí vrátit do rodné vsi, kam se vrátit už nikdy nechtěla. Vždyť tam bydlí její bývalý přítel Marek, který ji z mnoha oprávněných důvodů nenávidí, kamarádka Lucka, která její odchod nikdy nepochopila a vedle které si Blanka připadá jako zoufalec, ale také paní Kahounová, před níž nikdo nic neutají a která si nic nenechá pro sebe.
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2025
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 344
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat