Pandemie jako vojenské tažení
„Válka... jedni říkají: nic není rozhodnuto, boj pokračuje v neztenčené míře; druzí tvrdí: už jsme vyhráli, jen dočišťujeme terén.“ (z cca 90 % knihy)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Chorche Damiánu Sobergovi.
Rok 2020 přinesl do světa událost, která zasáhla každodenní život téměř všech lidí. Koronavirová pandemie. Právě do tohoto období je zasazena Šanghajská dýka s podtitulem aneb koronavírusové válečné hurly-burly. Padesátník Mojmír Okatý pracuje jako parlamentní PR úředník. Složitá situace zasahuje i do jeho života. V zaměstnání se může lehce nakazit, neboť kancelář slouží coby průchoďák pro novináře. Divná nařízení střídají ještě divnější, naštěstí může stres každý den pořádně zapít v hojně navštěvovaném restauračním zařízení.
Jakožto záložák nečeká dlouho a utajeně ho povolává armáda. Rázem se ocitá v místě, které v něm probouzí vzpomínky na vojenská léta za minulého režimu. Rozjímání nad roky v zeleném velmi dobře odpovídá tomu, jak vojnu popisují pamětníci. Spisovatel tak vytváří paralelu mezi současnou krizí a zkušenostmi z minulosti.
Už ze samotné obálky je patrno, jakým směrem se budeme ubírat. Dominují jí vojáci a znázornění koronaviru. Vizuálně připravuje čtenáře na metaforu ozbrojeného konfliktu. Pandemie je představena v roli protivníka, proti němuž je třeba mobilizovat síly, a armádní kulisy proto nepůsobí náhodně.
„Na generálním štábu mě přijali dva: kapitán Plicka, který mi dopoledne telefonoval, a nadporučík Louskáček. Hovor měl civilní charakter, což znamená, že to nebylo „k zemi–vztyk–pozor–vpravo hleď!“ a „volno–kouřit dovoleno!“, nýbrž „dobrý den“ a „dáte si kávu?“ (z cca 35 % knihy)
S tím souvisí i dodatek k názvu koronavírusové hurly-burly. Poněkud netradiční výraz označuje zmatek, vřavu nebo chaotické dění. Tady se jedná o poměrně výstižné popsání prvních měsíců koronaviru. Společnost se ocitla v situaci plné nejistoty, neustále se měnících opatření a polovičatých řešení. Soberg tak předem ukazuje, že o dramatický válečný román v klasickém smyslu se nejedná, ale spíše o ironický a místy až kronikářský pohled na dobu plnou věčných změn a improvizace. Navíc dění ve vojenském útvaru připomíná zákopovou válku. Všichni vyčkávají v úkrytu a na výzvědy jsou vysíláni pouze jednotlivci. Jinak se hlavně pije, modlí, skládá prádlo do komínků a stele postel. Až do zblbnutí jak zaměstnanců armády, tak čtenářstva.
Pohledem vypravěče sledujeme nejen první vlnu pandemie, ale i každodenní realitu vojenského života. Postav se v knize objevuje velké množství, většina z nich však zůstává v roli kolemjdoucích. Na scéně se jen krátce objeví a opět mizí, aniž by zanechaly výraznější stopu. Může se stát, že se v množství a v podivných jménech čtenář snadno ztratí. Samotný Mojmír je přitom více pozorovatelem než opravdovým hrdinou, který by procházel jakýmkoli vývojem. Děj se odehrává v relativně krátkém časovém úseku a prostor pro hlubší proměnu protagonisty proto není příliš velký.
Zajímavým prvkem je změna způsobu vyprávění ve chvíli, kdy hlavní postava nastupuje k vojenskému útvaru. Prostý text rázem přechází v kronikářské zápisky, jimž nechybějí ani cenzurní zásahy. Čtenář se tak dozví především detaily ze života vojáků, jejich způsob komunikace i žargon.
Styl psaní je specifický, plný nadsázky a lehké ironie. Nejde o humor, u něhož bychom se smáli nahlas, spíše někdy vyvolává lehčí úšklebek. Jazykově je dílo po gramatické stránce zvládnuté velmi pečlivě. Stylisticky mu ovšem lze vyčíst velmi časté až rušivé opakování slov či informací. Řada použitých výrazů je taktéž dosti zvláštní, například koronavírus či asociální sítě. Do Šanghajské dýky se proniká poměrně těžko vzhledem k množství použitých interpunkčních znamének. Tolik trojteček se jen tak nikde nevidí.
„Na tapetě jsou opět staří lidé – prý pořád někde courají nebo postávají. “ (z cca 30 % knihy)
Další problém představuje povolání hrdiny – PR úředník parlamentu, které zastává již od dob minulého režimu. To může nejednoho přimět k drobnému zamyšlení, protože Parlament České republiky tvoří Poslanecká sněmovna a Senát a každá z těchto komor má vlastní tiskový odbor. Za komunismu navíc podobná práce nesla označení propagace, protože pojem Public Relations tehdy zněl až příliš západně.
Na druhou stranu jsou v díle věrně zachyceny první měsíce pandemie. Nejistota i pocit, že se společnost ocitla v situaci, na kterou nebyla připravena. V tomto ohledu je skoro literárním dokumentem. Škoda jen, že nevyšlo dříve. Rozhodně jej ocení milovníci vojenských románů a ti, kteří si chtějí nedávnou minulost připomenout.
Vyústění je nenápadné, závěr vyznívá mírně do ztracena, podobně jako první vlna, která v daném okamžiku sice ustoupila, ale nikdo netušil, co přijde dál. Další události jen stručně shrnuje epilog.
Chorche Damián Soberg se narodil v roce 1965 v Praze. Psát začal už dříve, spíše tvořil takzvaně do šuplíku. Systematičtěji se literární tvorbě věnuje až po roce 2005. Nemá žádný konkrétní spisovatelský vzor, často se snaží zachytit dobu, kterou sám prožil, a zaznamenat mizející současnost. Je autorem například Hály, Tenkrát v Parlamentu, Proč nemám rád svátky a jiné dny či Zase o kus blíž peklu.
Vlastní názor: Šanghajská dýka stojí především na atmosféře a detailech z armádního působení. Nabízí zajímavý pohled na období, které máme ještě stále v živé paměti, i když samotný děj a práce s postavami zůstávají v jednodušší rovině. Mě navíc rušily i chyby v pracovním zařazení, které by se daly podchytit lepší rešerší. Zvlášť když jinde jsou údaje například o počtu nakažených a mrtvých vypočítány do posledního.
Závěrečné hodnocení: 60 %
Mojmír Okatý si v poklidu pluje éterem jako parlamentní PR úředník - ale jen do chvíle, než si na něj vzpomenou vláda a armáda jako na své trumfové eso schované v rukávu a povolají ho do války s koronovírusem. Obstojí? Potvrdí pověst vojenského génia? To je tajné... ale můžete si to přečíst a zjištěné pak veřejně šířit.
Nakladatelství: E-knihy jedou
Rok vydání: 2026
Žánr: román
Počet stran: 173
Formát: EPUB, MOBI, PDF
Komentáře
Okomentovat