Příležitost ke změně, nebo slepá ulička?
Kněžka se vydala do předsíně, prostorné a plné světla. Z ní pak do kuchyně, pokoje pro hosty i do Karmazínovy ložnice. Vešla do koupelny, napustila si do umyvadla vodu – podivnou, mrtvou vodu bez chuti, studenou, a přesto Doru nedokázala osvěžit – a opláchla si tvář. Pak se na sebe zadívala do zrcadla. Jak, Doroto? Jak chceš zachránit život bratrovi? (str. 87)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Jednou za sto let nastává doba, kdy se z běžného smrtelníka může stát bůh. Právě oni na dvanáct hodin sestoupí mezi pozemšťany a ztrácejí veškeré výhody. Je to tedy jednoduché: jednoho z nich zabij a nastoupíš na jeho místo. Jenže nikdo z nich nemá na čele napsáno "jsem bohyně moudrosti, pojď si pro mě", a tak snadno dochází k úplně zbytečnému krveprolití…
Titul nás pomocí třech bloků zavádí do různých časových rovin. Poznáme minulost, rok 1932, i naši relativní současnost, rok 2032. Sourozenci Dora a Jakub Treznerovi přišli o rodiče a stali se sirotky. Poněvadž chlapec byl opatřen znamením, jímž si ho vyvolila bohyně života, další kroky směřovaly k jejímu chrámu, kde se stal knězem. Oproti tomu sestra byla nucena zůstat v sirotčinci. V sedmi letech se stala řadovou služebnicí boha smrti a přijala, že je pro ni modlení a ochrana Jezdce na novu celým bytím. Přestože se sourozenci navštěvovali, každý měl jasné povinnosti, které musel plnit.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Historická linie nás pomocí er-formového vypravěče seznamuje s chrámovou hierarchií i soudobou atmosférou. Kapitoly jsou číslované počtem hodin, kolik zbývá do Bezčasí, následně kolik hodin trvá, než Bezčasí skončí. Božský Hon má co nevidět začít, avšak Jakuba nenapadne nic lepšího, než vyzvat na souboj soka v lásce. Propadl svodům krásné Anny a byť zbraň nikdy v ruce nedržel, chce hájit čest milé. Naneštěstí je raněn. Společně s přítelem Ludvíkem Karmazínem hledají někoho, kdo pomůže s ošetřením. A poněvadž i Dora není tam, kde by měla být a osudová hodina ji zastihne nepřipravenou venku, nastává boj o přežití. Cestu jí zkříží tajemný světlovlasý muž. Bude Arsan její spásou nebo prokletím?
„Doktor přece musí být u každého souboje,“ uvědomila si Dora. „Za normálních okolností ano,“ připustil Karmazín. „Ale ne, když k němu dojde pár hodin před začátkem Bezčasí. Ošetříš ho?“ Dora zvedla hlavu. „Jsem kněžka boha smrti.“ „Já doktor práv, takže vztah ke krvi máš pořád lepší ty.“ „Vždycky jsem si myslela opak.“ (str. 25)
Současná rovina, respektive z blízké budoucnosti, zachycuje postapokalyptický svět. Smrtící virus mající za následky vysokou úmrtnost. Kašel, rozežírání plic i celkového lidství, až zůstanou jen vyhaslé oči plné agresivity vůči ostatním. Populace ubývá, chodící zombie bez vlastního myšlení se naopak zvyšují a ani modlitby k bohům nezabírají. Šestice přátel se rozhodne zasáhnout a nekoukat se na úplnou destrukci světa. Meda, Tadeáš, Alice, Petr, Lukáš a David chtějí využít Bezčasí a pokusit se o změnu. Jenže každý čin má následek…
Prostředí je zasazeno do Československa, městských dekorací s fantasy prvky mírného charakteru. V podstatě se jedná o konverzačku v dobrodružných kulisách, kdy prakticky pořád je někdo na scéně a standardních popisů je naprosté minimum. Naopak jsou přirozeně zakomponovány do děje a nenastanou tak zdlouhavé části zpomalující tempo. Přitažlivá tématika uctívání bohů, kněžství a s tím spojených tajemství zaujme pozornost. Právě dynamika je obrovským plusem, poněvadž správný spád spojený se zajímavým námětem vytváří neodložitelné dílo.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Provázet vás budou snadno zapamatovatelné charaktery s různorodou motivací. Samotná látka, kdy se po jasně vymezený čas může dělat prakticky vše, připomíná film Očista zkřížený s Dařbujánem a Pandrholou. Po dobu trvání Božského Honu totiž můžete někoho smrtelně zranit, avšak stále zůstává aktivní, než vyprší poslední minuta. Nicméně Bezčasí kromě surovosti nabízí i zamyšlení: vede změna vždy k lepšímu?
Recenzní výtisk, který jsem obdržela, neprošel finální redakční úpravou, takže nehodlám hodnotit jazykové a věcné chyby, jen konstatuji, že i přesto se jednalo o slušný výsledek. V oficiální knize se dočkáte i několika černobílých ilustrací Žanety Kortusové zachycující výsek ulice s pohledem na chrám, měnícího se podle odehrávajícího se roku. Autorka využívá situační repetitivnosti, což může některé čtenáře trochu nudit, nicméně vždycky existuje varianta, že malá odchylka významně změní výsledek. Mírná předvídatelnost je vykompenzována úderností a atraktivitou. Kristýna Sněgoňová dokáže vtáhnout, napnout i pobavit.
Modlila se k Jezdci, protože tak ji to učili, pomáhala lidem zemřít, protože se to od ní očekávalo. Starala se o nemocné v léčebnách i útulcích pro chudé, zvykla si na odporné příznaky nemocí, pach stáří a rozkladu a všudypřítomnou smrt, naučila se ulevit od bolesti. Po čase, už jako mladší kněžka boha smrti, se směla znovu setkat s bratrem a dokud plnila své povinnosti, mohla se s ním setkávat dál. Nakonec, po mnoha letech, se naučila Jezdce milovat, jako by se naučila milovat manžela, kterého si sice nevybrala, ale který se k ní choval slušně. I když měl dalších padesát žen a doma ji pro jistotu zamykal. (str. 31)
Chytrý, svižný a originální počin, co potěší všechny milovníky urban fantasy. Menší formát a přístupný styl způsobí, že budete horko těžko hledat čas na plnění povinností. Pohlcující čtení ukazuje lásku, přátelství i potřebu důvěřovat.
Kristýna Sněgoňová je zajetou autorkou fantastiky ať již sólo (Krev pro divoženku, Krev pro rusalku aj.), či v tandemu s Františkem Kotletou (Operace Thümmel, Amanda). Několikanásobná Lady Řádu fantasy i Nositelka meče, vítězka Ceny Karla Čapka či Mloka.
Na rozdíl od ostatních, kteří si museli dobové oblečení ušít, se David vůbec převlékat nepotřeboval. I když v ruce nedržel lucernské kladivo, kněze bohyně moudrosti by v něm poznal každý. Mezi hustým obočím se mu táhla sotva znatelná modrá linka, znamení, že si ho bohyně moudrosti oblíbila. Znamení, jež mělo před lety obrovskou váhu, kterou ale začalo ztrácet spolu s tím, jak se začali vytrácet bohové samotní. David s oblibou opakoval to, co mu kdysi řekli v chrámu – že je poslední v Evropě, koho modrá bohyně označila jako svého oblíbence, než přestala odpovídat na modlitby. Asi to bylo lichotivé, myslela si pokaždé Meda, ale vzhledem k tomu, že se bohyně moudrosti úplně odmlčela, taky dost k ničemu. (str. 199)
Musím říct, že jsem se upřímně bavila. Škoda, že se nejedná o sérii, protože další směřování jednotlivých postav mě velmi zajímá. Figury s duší, vzájemnou chemií, atraktivní lokalitou i životním pozadím. Zaplesalo srdéčko vztahové i to vyhledávající mytologii v kombinaci s cestováním v čase. Žánrovka, u níž nebudete litovat. Edice Fantastická Epocha se rozrostla o další podařený kousek. Vřele doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Bezčasí. Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi. Dvanáct hodin, během nichž ztrácí svou nesmrtelnost a mohou se stát obětí kohokoliv. V Československu roku 1932 se kněžka Dorota ocitá v centru událostí, které mohou změnit osud celého lidstva. O sto let později se Meda vydává proti proudu času, aby zabránila smrtící pandemii. Ale minulost skrývá tajemství schopná zničit budoucnost... Uprostřed Bezčasí se rozehrává hra o život i smrt, která ovlivní osudy generací. Hra, v níž se prolínají osudy bohů a smrtelníků a v níž má každé rozhodnutí své následky.
Nakladatelství: Epocha
Ilustrace: Žaneta Kortusová
Rok vydání: 2025
Žánr: urban fantasy
Počet stran: 428
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat