Proměna již započala…
Kdysi jsem četl knihu od jednoho již mrtvého autora sci-fi. Jmenovala se Cesta krve. Mrtvých i krve tam bylo samozřejmě hodně, ale člověk si taková jatka zkrátka nějak nedokáže představit. Ne, dokud kolem něj neumírají desítky mužů i žen každou minutu a krev neprší z nebe jako déšť. Teprve na následujících několika kilometrech nám totiž raptoři odhalili svou pravou, démonickou podstatu. Měli neskutečně ničivý potenciál. Jejich agrese a smrtící síla neznaly hranic. Poslední minometné hnízdo před cílovou destinací smetli přesně ve chvíli, kdy nás mohlo prvně podpořit palbou. (str. 288)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Kazimír Nezbeda se z vyjukaného mladíka stal zkušeným lovcem. Aby taky ne, prostředí Luzné je nekompatibilní se slabými kusy. Družstvo, které bylo ze začátku všem pro smích, si získává na vážnosti; jedno z mála totiž neutrpělo obrovské ztráty, což se nedá říct o ostatních týmech. Bude však při nich stát štěstí i nadále?
Knihu tvoří deset pojmenovaných kapitol s řadou dílčích částí. Oproti prvotnímu seznámení se s prostředím přichází rovnou akce. Je nutné pročišťovat a rozšiřovat kontrolované území, poněvadž v rámci politiky má nespornou výhodu ten, kdo začne daný svět okupovat a vyvážet cenné artikly jako první. Dochází ke střetu ekonomických náměstků a velících šarží. Bude mít větší cenu lidský život, nebo pár metrů půdy navíc? Okolnosti komplikuje i fakt, že výsadek posádky Gama nedopadl podle představ a někdo mu musí jít v ústrety… Ano, uhodli jste, rýsuje se další pekelně nebezpečný zásah.
Zdroj: archiv recenzentky
Primárním vypravěčem je protagonista Kazi, jehož očima sledujeme tok příběhu. Autodiegetický náhled umožní nasát každou myšlenku, pocit i emoci, stejně tak vývoj vztahů či útok potvor. Věty už nejsou tak úsporně krátké, přesto stále oplývají potřebnou důrazností. Vyváženost na poli popisu, dialogu i myšlenkových pochodů. Stylistika si uchovává lidový podtón, není nouze o peprnější obrat, vulgaritu či nespisovné slovo díky častějším erotickým scénám. Reálnost vojenské sféry i té mezilidské vytváří mezi vámi a postavami silné pouto, protože vnímáte, že je vlastně znáte už velmi dlouho.
Ať si lidé kritizují armádu, jak chtějí. Nemohu je za to odsuzovat a ani nechci. I já sám jsem měl odjakživa k zeleným mozkům víc než pár výhrad. Jenže ani ne před rokem se ve mně cosi zlomilo a já, Kazimír Nezbeda, učinil krok, jenž bych si nikdy dřív nedokázal představit ani v té nejúchylnější noční můře. Vstoupil jsem do armády České republiky. (str. 7)
Prostředí ostrova Havel získává jasnější obrysy i konkrétní názvy, jež se mezi mužstvy uchytily. Hadí farma, hory draků, jezero piraní, bludiště triceratopsů, řeka Bahnice či Nadpičák. U něčeho je vám předem jasné, z čeho pojmenování vychází, jinde budete možná překvapeni… Nebezpečná fauna i flóra si bez boje nenechá uzmout ani centimetr území. Jedná se opravdu o primitivní tvory, nebo jsou naopak natolik inteligentní, že mohou i spolupracovat?
Dynamické tempo se bez obalu dere vpřed. Krvavé bitvy, souboje na hranici lidských možností i škůdci ve vlastních řadách. Zabij, nebo budeš zabit. Zvykni si, nebo budeš pokořen. Nepustil se lidský druh do příliš objemného sousta? Nehrozí mu, že se spíš zalkne, než dostatečně nasytí?
Ostatní charaktery jsou relativně upozaděné, maximální prostor dostává Kazi a Jíťa. Aby taky ne – snaží se mu odvděčit za záchranu života a konečně mu sehnat ženskou. Protrhne smůlu? Jak moc na něj okolí Luzné působí? Nějaké změny přece jen nastanou, těžko říct, jestli k lepšímu či horšímu… Jedna linka sleduje erotické dusno plné zvýšené hygieny, druhá Nezbedovu vnitřní proměnu. A samozřejmě okolní predátory, nechtějící vzdát se své nadvlády.
V tu ránu byl můj penis napnutý k prasknutí. Raději jsem ustoupil dál od stěny, jelikož ruka přejíždějící po ztopořeném údu hrozila náhodně vrazit do plastu. Tím bych upoutal nežádoucí pozornost, před kterou se mi dostalo varování. Navíc by blondýnka takhle zblízka mohla uvidět mé oči. Stačilo ale o třicet centimetrů couvnout a neměla šanci. (str. 210-211)
Nezaznamenala jsem gramatické, pravopisné či stylistické chyby, jen občasný překlep. Co možná bude trochu znatelnější než v předchozím díle, je určitá nevyváženost. Zastaralá technika i zbraně, přesto prakticky neomezené zdroje energie. Čtenář občas může mít horší orientaci v prostoru, když dochází k rychlým činům/přesunům/úprkům. Hrdinové mají samozřejmě až trestuhodné štěstí – s odhodlaností mezka zvládají nemožné, přitom neztrácí sexuální apetit. Jedná se o žánrový rys, s nímž byste měli počítat.
Napětí od prvopočátku, lidovost, bezmezná přímočarost, akce, dobrodružství. Pokud vyhledáváte přímý útok bez zbytečných řečí okolo a líbilo se vám např. Tanec papírových draků, či Posmrtná predace, budete spokojeni i se Šelmou.
Černobílé ilustrace i tentokrát zhotovil Jiří Arbe Miňovský. Dotváří atmosféru klasického béčkového akčňáku à la Barbar Conan, byť děj není natolik povrchní, jak by se kvůli grafickému doprovodu mohlo zdát. Velké plus za ostrovní a územní mapy na vnitřních klopách, nesmírný pomocník!
Nedá se říct, že by dílo oplývalo přehnanou originalitou, jednotlivé komponenty jsme v řadě kultovních věcí mohli zaznamenat, nicméně spisovatel dokázal vytvořit velmi čtivý a v podstatě jedinečný počin, díky němuž nostalgicky zavzpomínáte i poznáte budoucnost, jež není tak úplně nemožná.
Lidé z ALfy se cpali, jako kdyby nejedli celé dny, a u některých jedinců to tak zřejmě i bylo. Vzadu u řeky stálo několik kůlů s vodorovnými překlady. Využívali je řezníci k zavěšení zvěře před stahováním a poté tam úlovky nechávali viset, dokud nebyly dále zpracovány. Přišlo mi, jako kdyby každé zvíře vonělo trochu jinak. Nejlépe mému nosu lahodil pach vyvrhnuté bestie bez kůže, jež dříve bývala raptorem. Odřízl jsem si z jejího stehna dobře čtyřkilovou flákotu, než mi kuchař naplnil kotlík vroucí polévkou. (str. 325-326)
Honza Slívka jede i tentokrát prakticky v anonymním režimu, takže pokud objevíte nějaké informace, sem s nimi!
Masomlejnek – Šelma si zachoval úroveň prvního dílu (recenze: Srab), byť vás konec nepotěší úplně stejným způsobem… Žádná vycpávka, naopak svět plný neomezených možností a s obrovskou mírou variací jen žadoní o další a další pokračování. Škrábu prstíčkem, ať je závěrečná třetí kniha co nejdříve – a hlavně ať není poslední. Vřele doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 92 %
Letěli na cizí planetu s cílem dobývat a vítězit. Již první den však přinesl větší ztráty, než si mohli dovolit. Luzná je peklem tvořeným cvakajícími čelistmi a spáry drásajícími maso. Kazimír Nezbeda má na problémy monopol. Tělo mu sílí prakticky před očima a hlavu plní myšlenky, jaké nikdy neměl. Jeho proříznutá pusa dostává družstvo B do stále větších potíží, což obnáší spoustu času před přední obrannou linií, na tom nejnebezpečnějším místě ve vesmíru. Přežít a nepřijít o kamarády je stále těžší. Nepřátel je mnohem víc, než by mělo být, a někteří z nich jsou i v řadách českého vojska.
Nakladatelství: Epocha
Série: Masomlejnek (2.)
Ilustrace: Jiří Arbe Miňovský
Rok vydání: 2024
Žánr: space opera
Počet stran: 544
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat