Po dlouhém spánku překvapivé prozření…
Tohle přece nemůže být pravda! Opil jsem se a kluci mě někam odvezli! Celé je to připravené, za chvíli sem vtrhnou a společně se zasmějeme. „Je to nějaká sranda, že jo? Skrytá kamera nebo tak něco,“ hledím tázavě na chlápka, který se představil jako Nelson Harrow. „Legrace to opravdu není,“ opáčí a významně kývne hlavou směrem k futuristickým přístrojům na polici. Těžko se vysvětluje, co člověku proběhne hlavou když, byť na okamžik, připustí, že přišel úplně o všechno. Několik minut mlčky ležím a upírám pohled ke stropu. Žádné euforické nadšení z toho, že možná reálně zažívám to, po čem jsem toužil při sledování sci-fi filmů a čtení komiksů. Skutečnost je úplně jiná. Není mi dobře po fyzické ani psychické stránce. Připadám si, jako kdyby mě někdo zaživa pohřbil. (str. 19-20)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Marku Müllerovi.
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Marku Müllerovi.
Josef Ševčík, kterému všichni známí říkají Zefek, se vydává s partou přátel na hory. Místo obvyklého lyžování a poznávání okolních krás se chce zaměřit na zdolávání ženských klínů. Z vysoké školy byl vyhozen, v Praze nemá kromě návštěv úřadu práce do čeho píchnout, takže se rozhodne nabrat nový životní impuls pomocí přemíry alkoholu, marihuany a volné zábavy. Jaké je jeho překvapení, když se po prohýřené noci probouzí o čtyři sta padesát let později…
V opilém stavu ho zasypala lavina a umrzl. Štěstí mu však přálo – před výletem si vsadil, vyhrál velký balík peněz, díky čemuž mu rodiče mohli zaplatit uchování těla v kryonizačním zařízení. Když vědecké metody pokročily natolik, aby riziko rozmrazení bylo minimální, přivedli ho opět k životu. Naprosto sám se ocitá ve světě, o němž neví zhola nic…
Osmnáct kapitol nás v krátké epizodě zavede do roku 2001, ale převážnou část strávíme v Londýně v roce 2452 a dál. Názvy jsou odvozené ode dne "znovuoživení," tzn. začínáme Den 0, končíme Den 184. Příběh pracuje s konceptem, kdy člověka vhodíte do vzdálené éry plné technologického pokroku. Musí se naučit novým sociálním návykům a komunikaci i rozklíčovat využití jednotlivých technických vymožeností. Jenže Josef se taky musí smířit s tím, že přišel o celou svou rodinu. Na chvíli mu srdce pookřeje, když zjistí, že společně s ním umrzla i Mirka. Jednalo se o nahodilou známost, jež měla pokračovat sexem v horské chatě. Zachránci ji mylně považovali za jeho manželku a naneštěstí mu sdělili, že tělo je v Rusku, s nímž ani v budoucnosti nemáme dobré vztahy. Jediný člověk, jenž mu připomínal minulost, je příliš daleko…
Potřeba jít močit mě zvedá z postele. Ufff, chůze mi teda vůbec nedělá dobře. Cestou ze záchoda beru z jídelního stolu kus slaného pečiva a hlavně ovocnou šťávu. Jídlo by mohlo pomoci, jestli se mi ho podaří udržet v žaludku. Sedám zpátky na postel, žvýkám s námahou bagetku a promítám si další fragmenty včerejší noci. Po aféře s fontánou mi začalo být jasné, že z večírku už víc nevytěžím. Nejrozumněji se jevilo rytířsky doprovodit dámu domů a odebrat se za Virgilem na pokoj. Jenže ve výtahu se dámě opět přitížilo a opustila ho velmi chvatně, klopýtající v předklonu. Na záchod ve svém bytě to stihla jen tak tak. Zřejmě mi přišlo gentlemanské ji v takové chvíli neopouštět a počkat, až akt vyprazdňování dokončí. Poskytl jsem jí doprovod do postele a naprosto nerytířsky se s ní vyspal. (str. 118)
Vyprávění probíhá v první osobě, kdy Zefkovou optikou dochází k seznamování se s prostředím i dalšími postavami. Mladý člověk, jenž si vždy dělá věci po svém, nezapomíná vše náležitě komentovat a dodávat informacím potřebný náboj. S humorem sobě vlastním plnými doušky okouší, co se zrovna nabízí. Ať už se jedná o lítající auta, nebo interaktivní místnosti – samozřejmě ho zajímá, na jaké úrovni je porno a jestli fotbalová Sparta hraje ligu.
Tempo příjemně plyne, a přestože zažíváte nový svět s přehršlí detailů, nebudete mít dojem, že byste se nudili či stáli na mrtvém bodě. Nebyl by to totiž Josef, kdyby se nepustil do spontánní akce s neúměrnou porcí rizika.
Zvezma mě posílá jedním z mnoha vchodů a spletí chodeb do dosud nenavštívené části Sektoru 12. Působí dost stísněně a nevesele. Čtvercový půdorys, béžové stěny bez oken, světelný pruh na stropě sotva dokáže vytvořit šero. U protilehlé stěny se krčí černá lavička a jediné dveře téže barvy hlídá uniformovaný kolos s drdolem a copem na vousech. Stojí vzpřímeně, ruce má za zády a kouká strnule před sebe. Dokonce mi v první moment dělá problém poznat, zda se jedná o člověka, nebo humanoida. Jeho lidství nakonec prozradí až přirozený pohyb úst. (str. 239)
Na jedné straně Federace Evropa, Americká unie, nesjednocená Afrika, obydlené části Antarktidy, na druhé totalitní Rusko a Austrálie. I když čteme o utopistické vizi společnosti, některé věci se tak úplně nemění. Rusko stále stojí v opozici vůči většině světa, a i když jsou všude návykové látky zakázané, frčí alkohol tam i nezdravá strava proudem. Agenti, odposlouchávání, únosy, náhlá úmrtí; ani o to nebudeme v budoucnosti připraveni.
Charaktery jsou vykresleny věrohodně a lidsky. Nebude nouze o špičkování, humor, cynismus a přímočarost. Dalo by se říci, že do hloubi duše poznáte, jak přemýšlí jeden mladý chlap, jenž dostane prakticky neomezené možnosti.
Text je veden obecnou češtinou, jež nemá problém sklouznout k vulgarismům. Nejsou však prvoplánové, jen krystalicky popisují hrdinovy myšlenky. Dialogy se mísí s popisy ve správném poměru, což podtrhuje dynamiku. Sem tam se objeví překlep či kostrbatější formulace, požitek z četby to v nejmenším nenaruší. Úplně jsem nepochopila, proč se dívce se zrzavými vlasy říká Zlatovláska. Buď jsem přehlédla nějakou poznámku, nebo jiný kraj, jiný mrav. Poslední třetina je zbytečně rychlá až překotná, zasloužila by si větší propracovanost. Oproti tomu konec vyznívá fádně bez řádné tečky.
Zajímavý námět, jenž mi v některých aspektech evokoval film Blade runner. I když se nejedná o kdovíjak originální téma, provedení bylo nesmírně zábavné. Autor se nesnaží hrát si na vysokou literaturu, naopak ukázal, že i sci-fi béčko se dá napsat velmi zdařile. Doporučuji všem milovníkům vědecko-fantastického žánru s futuristickými motivy. Srdce vám poskočí nad množstvím vychytávek, které já osobně rozhodně potřebuji.
Marek Müller je aktivní sportovec, hudebník a člen indie-popové kapely Pankix. V osobním životě pracuje jako IT specialista. Přestože se psaním krátkých povídek zabýval již na základní škole, Zefkovo probuzení je jeho literárním debutem.
Vtipné, svižné dílo, u něhož jsem se velmi pobavila. Vykreslený prostor nabízí mnoho dalších nápadů, a pokud by autor uvažoval o zpracování stejného universa, jen do toho. Líbil se mi způsob, jakým se trefně strefoval do naší společnosti a místy ji až zesměšňoval. Dobrovolná práce, všudypřítomná zábava, a stejně se lidé dokážou nudit. Toužíte mít ocas nebo kůži jako gepard? Nic není problém. Chcete se zasmát u nekomplikovaného a chytrého románu? Volba je jasná.
Závěrečné hodnocení: 86 %
Zefka nedávno vyhodili z vysoké školy a zajímají ho hlavně holky, pařby a úřad práce. Po jedné z prohýřených nocí se ale probouzí v Londýně ve 450 let vzdálené budoucnosti. Poslední, na co si z dřívějšího života vzpomíná je večírek, na kterém zkoušel sbalit krásnou zrzku…
V kulisách utopického Londýna prožívá smutek ze ztráty všeho, co bylo dřív naprosto samozřejmé. Proč se to stalo? Proč právě Londýn? Proč rok 2452? A co ta zrzka? Je také v budoucnosti?
Jediná indicie vede do nepřátelské, totalitní země. Pátrání však brání nejen Zefkova nerozhodnost, ale i řada nástrah futuristického světa a zejména okouzlení půvabnou pečovatelkou.
Co nebo kdo může svérázného bohéma Zefka rozhoupat k nějaké akci?
Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2023
Žánr: humorné, sci-fi
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat