Čistota svědomí navzdory strachu
Někdy lidé soudí věci podle toho, co vidí, skutečná a pravdivá podstata se však může skrývat jinde. Bohužel ovšem ještě nepřišla bezpečná doba, aby se ji pokoušeli vynášet na světlo. (str. 242)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Markétě Práškové.
Chci zakoupit tento titul!
Lída Opletalová se po celou dobu války stranila výraznému vymezení. Nebyla hrdinkou jako její sourozenci, kteří aktivně pracovali pro odboj. Čas od času nakoupila potraviny své židovské kamarádce, ale tím to končilo. Jenže pak byl její milovaný bratr zabit. O Vítkově popravě se dozvěděla z veřejně vyvěšené červené listiny. Atentát na Heydricha rozpoutal německou nenávist na plné obrátky. Život začal být mnohem těžší a vidina změny v nedohlednu. Na truchlení nebyl vymezen dostatečný čas; druhý bratr Jarka na Lídina bedra položil přetěžký úkol – má se uchýlit na tetin statek a s sebou vzít malou holčičku Ester. Ina je společně s manželem povolána k transportu do koncentračního tábora a dítěti chtějí dát alespoň malou naději na přežití. Dokáží překonat všechny nástrahy?
Kapitoly předkládají tři historické proudy, jimiž budeme v průběhu čtení proplouvat. Dominantní linku tvoří Lída, s níž se ocitáme mezi roky 1942-1945. Devadesátá léta patří tajemné Anně Durand, jež se po Sametové revoluci vrací do Československa hledat rodinné kořeny. Vložené části označené jako Intermezza vstupují do srpna 1969, v nichž se vyšetřuje vražda komunistického pohlavára. Evidentně se jednalo o zločin z pomsty…
Autorka mezi pásmy přirozeně přepíná a vaše abstraktní domněnky získávají konkrétní podobu a propojenost. Dle roviny se mísí autodiegetický a heterodiegetický vypravěč. Zažijeme jak přímou zainteresovanost se všemi pocity a myšlenkami, tak prostého pozorovatele.
„Já vím, že jsi proti válce, proti odboji a proti všemu, co je nebezpečné. Můžu ti jen opakovat, že my si prostě nemůžeme vybírat, co bychom chtěli. Nebo co bychom si dokonce přáli. Teď přišel čas, abys přestala snít o laskavém a dobrém světě a aby ses i ty přidala k nám! Už nejsi malá naivka. Nedávno ti zabili bratra. Další zvěrstva páchají na ostatních a nechystají se s tím přestat…“ (str. 84)
Jazyková stránka je pestrá, bohatá na přirovnání, vykreslení dobové atmosféry, tehdejších zvyků a způsobu bytí. Větná skladba pracuje se středně dlouhými celky, čímž vystihne situaci i udrží čtenářovu pozornost. Kombinace spisovné a obecné češtiny zdárně sekunduje s množstvím popisů a dialogů.
Z nebezpečné Prahy se zabydlíme v Horce, kde strávíme většinu doby. Okusíme pravý vesnický život plný péče o zvířata a plodiny. Lída se postupně učí manuální zručnosti i komunikaci s ostatními obyvateli. Jídla není nazbyt a výpomoc vždy přijde vhod. Jenže zrovna o jejich sousedovi se traduje, že je konfident. Pohledná tvář a pronikavé oči nenechávají žádnou ženu chladnou. Nejinak tomu není u Lídy, jenže nechce se sbližovat s někým, kdo je pravou rukou nacistů a má podíl na smrti bratra.
Poklidné tempo narušují scény německých kontrol. Za chování dobytka navíc, nedodržování předepsaných odvodů či ukrývání nepřátel říše padají kruté tresty. Dokáže chalupa Marie Hrbkové skrýt Esteřin pravý původ?
Představené charaktery reflektují osobnosti napříč sociálním spektrem. Chudí a bohatí, vlastenci i zrádci, lidé ryzí i falešní, neštítící se ublížit i nejbližším. Spisovatelka zdárně pracuje s postavami a nutí k zamyšlení, kdo vlastně stojí na správné straně barikády.
V posledních letech pro něj bylo obtížné předstírat pravověrné stranické názory a opakovat stokrát omletá komunistická hesla. Leckdy mu bylo špatně i ze sebe samého. Chtěl jenom dělat svoji práci, dobrou a záslužnou. Téměř čtyřicet let se ale musel brodit socialistickou špínou a nakonec měl sám leckdy potíže oddělit dobro od zla. Žil v zajetí obrovského šedého prostoru, v němž byli dobří lidé často nuceni dělat špatné skutky, aby ochránili své blízké, a kde byla přirozená slušnost a dobrota pokládána za slabost. (str. 245)
Námětem prostupují silné historické milníky (atentát na Heydricha, vypálení Lidic apod.), otázky vnitřního rozhodnutí i osobní odpovědnost vůči čistému svědomí. Mám přehlížet násilí na jednotlivci? Do jaké míry se obětovat pro správnou věc? Lze vyvrátit nesprávně zažitou pravdu, nebo je to plýtvání energie? Na své si přijdou i milovníci romantiky, poněvadž přestože je válka, citům se ubránit nedá…
Výskyt druhé světové války v literatuře je zajetým tématem těšícím se mezi čtenáři velké popularitě. Spíše než na originalitě záleží na zpracování a vymezení se. Ester umožňuje nahlédnout na období protektorátu z perspektivy vesnice. Drobné revolty tamních obyvatel, sofistikovaná záškodnická práce i pomoc partyzánům. Co činí titul vybočující, je zařazení detektivní linky. Podvědomě tušíme, že bude odkazovat k 40. létům, nicméně až úplný závěr vám poskládá celkovou mozaiku se všemi odpověďmi.
Markéta Prášková je zkušenou spisovatelkou; bavit se o výrazných chybách je bezpředmětné. Co by čtenářům mohlo vadit, je leckdy až výrazná dávka patosu a teatrálnosti. Některé Lídiny reakce byly přehnané, vztahové točení ve spirálách, vzhledem k nevyhnutelnému konci, místy únavné.
„Když tě napadne jiné vojsko, můžeš se vzdát a přijmout, co ti vnutí, ale nikdy to s tebou nedopadne dobře. I když oni třeba tvrdí něco jiného. Ovládnou tě a nechají tě žít, jenom když se jim podvolíš. To je asi mír, o kterém mluvíš. Existuje ale přece ještě druhá možnost…“ „A to?“ „Nevzdat se a bojovat…“ Linda stáhla obočí. „I za cenu smrti tolika lidí?!“ „Velké věci si vybírají velké oběti,“ pokrčila teta rameny, jako by se nejednalo o nic závažného. „Kdo se jim chce v době války vyhnout, je bojácný a pohodlný pošetilec. I v Bibli svaté se praví: Je čas práce a čas odpočinku, čas boje a čas pokoje. Teď, uprostřed války, se nemáš smiřovat s pochybným mírem! Takový nikoho neučiní šťastným, to mi věř. Pravý mír může přijít až po vítězství.“ (str. 47)
Dojemné a citlivé čtení vás vtáhne – nedokážete být vůči osudům Antonína Hampla, Karla Berdera, Marie Hrbkové, Sýkorovým a dalším lhostejní. Romantika, historie a detektivka tvoří tři pilíře, na nichž je postaven silný příběh, v mnoha ohledech vedoucí k zamyšlení. Doporučuji všem, kteří rádi poznávají dějiny skrz momenty běžných občanů.
Markéta Prášková má na kontě kromě historických titulů Rozbité světy či Balada o snech také fantasy sérii – Mágové z Agarveny a Klobouky z Agarveny. Činorodě pořádá literární workshopy, v únoru jí vyšel rozhovor v časopise Žena a život, v němž, dle svých slov, řeší pracovní i ryze osobní věci Ráda odkrývá minulost polozapomenutých hrdinů, jichž bychom si měli vážit. Nejinak je tomu i v posledním díle Ester, jenž byl původně avizován pod názvem Bez návratu.
Vyprávění mě pohltilo, a přestože interakce mezi Lídou a Karlem, potažmo její smýšlení, na mě bylo až moc repetitivní, zajímalo mě, jak se vše poskládá. S výsledkem jsem byla spokojená, čtivý styl psaní není plytký, naopak dovede vykreslit zajímavé charaktery, jež si uchovávají lidské slabosti i ctnosti. Rozhodně doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 92 %
Po atentátu na Heydricha se Němci krvavě mstí a Praha se ocitá v sevření strachu. Mladá Lída se tak nedobrovolně uchyluje k tetě na venkov. Netuší však, že právě tam na ni čeká nebezpečí mnohonásobně větší. Pokusí se totiž na tetině statku ukrýt čtyřletou židovskou holčičku a zachránit ji tím před transportem do koncentračního tábora.
Má vůbec naději, aby ve vsi, která je pod neustálým dohledem gestapa a kolaborantů, přečkala bez úhony až do konce války? A je možné, aby v prostředí nejistoty, kde se nedá nikomu doopravdy věřit, našla svoji životní lásku?
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2023
Žánr: historický román
Počet stran: 312
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat