Když v nitru muže začne klíčit něco,
co by raději mělo zůstat hluboko pohřbené
Jen tak ležím a představuju si, že v mojí zahradě sídlí Bůh. (…) Nesoudí mě a nehodnotí, i když jsem poškozený. Jako je každá poškozená rostlina nebo zlomená větev v zahradě její součástí. (citace ze stopy 11, 8:04)
Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství OneHotBook.
Chci zakoupit tento titul!
Přestal Jaroslav věřit v Boha, nebo Bůh v Jaroslava? Bývalý kněz se uchyluje do opuštěného domku po prarodičích ve snaze začít znovu. Vítá ho jen zanedbaná zahrada… Ačkoliv ji po týdnech zušlechťování promění ve svůj osobní Eden, temné myšlenky se bohužel nedají vytrhat jako plevel a slibně vyvíjející se přátelství s rodinou od vedle se může hravě zvrhnout v hon na ďábla.
Je jim jedno, jestli jsem něco provedl nebo ne, sami si pospojují věci tak, abych nakonec naplnil přesně ten stereotyp nejodpornější zrůdy. (citace ze stopy 10, 23:57)
Vyprávění v ich-formě přítomného času dokáže nejen vtáhnout do dění, ale především postupně vytváří mezi posluchačem a hlavním hrdinou silné pouto. Díky tomu, že známe Jarkovu perspektivu a během každodenních radostí i strastí nám stihne přirůst k srdci, je velmi těžké ho v bodu zlomu zatratit, tak jako to udělala společnost.
Ústřední motiv nepochybně vyvolá kontroverzi a rozdělí
publikum na dva tábory. I pokud tušíte, jakým směrem se bude zápletka ubírat, na
její údernosti se to pranic neodrazí a vláčnější dynamiku zachraňuje finální
gradace.
Dvořáková na relativně malém rozsahu a v komorním prostředí
rozehrává poutavé drama, zachycuje krásu i syrovost. Co se týče niterních
úvah, vnitřních soubojů a emocí, umí jít až na dřeň, avšak širší problematiky vybraného námětu se dotýká jen okrajově.
Největší úskalí díla skýtá mentalita vedlejších postav, které
se v některých případech chovají velmi účelově a nelogicky. Snad je k hysterii
nutí strach, ale celý řetězec skandálu odstartuje na základě naprosto
zavádějící události. Evidentně je přání otcem myšlenky (neboli Lidé rádi uvěří tomu, čemu uvěřit chtějí,
z latinského Libenter homines id, quod
volunt, credunt).
Jaroslav vyniká autenticitou a jeho jediný zločin zatím představuje
pouze vlastní přirozenost. Dohnalo ho k onomu rozpoložení strádání v církvi?
Nebo se už takový narodil? Jak člověk může něco takového napravit? A jestli ne, dá se
s tím vůbec žít?
Jak někomu vysvětlit pocit, že sám v sobě dobře nesedím? Že pořád, nikdy a v ničem to nejsem skutečně já. Nežiju to, co potřebuju, ale ani nevím, co vlastně potřebuju. (citace ze stopy 4, 17:34)
Zahradou návštěvníky provede konejšivý tón interpreta Ondřeje Nováka, jemuž se povedlo do Jarka výborně vžít, a projev bezesporu činí jeho postavu daleko sympatičtější a oblíbitelnější. Hudební doprovod sestává z příjemně melodického vybrnkávání na kytaru evokující čas adventu.
Dojemný příběh pastýře, co se stal černou ovcí, mile ráda doporučím, ačkoliv pochybuji, že by pozornosti příznivců soudobé české společenské prózy doposud unikal.
Titul by každopádně mohl oslovit i odrostlejší fanoušky heavy-contemporary (tj. žánr, kde se děj odehrává v moderním světě a obsahuje vážnější témata, populární je zejména u cílové skupiny young-adult).
Spisovatelka Petra Dvořáková na sebe poprvé upoutala knihou rozhovorů Proměněné sny (2006, Host), za niž získala cenu Magnesia Litera. Dnes ji řadíme k předním autorkám na poli tuzemské beletrie a mezi nejznámější počiny patří např. Dědina (2018, Host), Chirurg (2019, Host – recenze) nebo Vrány (2020, Host), jež se stejně jako Zahrada těší též audio-verzi u vydavatelství OneHotBook, a to včetně novinky Pláňata (2023, Host – recenze).
Na kontě má Dvořáková i nespočet povídek! Mimo vlastní sbírku Sítě – příběhy (ne)sebevědomí (2016, Host – recenze) její práce nalezneme třebas v Krvavém Bronxu (2020, Host a Druhé město) či se dlouhodobě objevují v sérii antologií nakladatelství Listen (Rodinné povídky, Soukromá tajemství, Co se stane dál, Ve škole i za školou, Jestli vůbec někdy aj.).
Subjektivní názor: Obávám se, že kvůli spoilerům si nemohu dovolit zabíhat příliš do detailů a vysvětlit, proč a jak mě některé pasáže frustrovaly (většinou ale z podobných důvodů jako Vrány). Chybělo mi předestření nějakého návrhu řešení nebo alespoň názoru na danou nesnáz… Jako by se paní Dvořáková bála zastávat konkrétní stanovisko, snad za účelem vyhnutí se potenciálnímu konfliktu se čtenáři a posluchači.
Navzdory pár nedokonalostem na mne příběh mimořádně zapůsobil a jelikož jsem si audioknihu přehrávala v období, kdy jsem sama otevírala novou kapitolu svého života, pomohlo mi to se do Jaroslavovy situace lépe vcítit.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Měla to být jeho rajská zahrada, stal se z ní však očistec…
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít?
Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.
Vydavatelství: OneHotBook
Interpret: Ondřej Novák
Rok vydání: 2023
Žánr: společenská próza
Délka: 5h 13m
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat