Povídková kniha pro milovníky psychologické prózy
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz
Palmknihy na FB
Chci si koupit tento titul.
Petra Dvořáková patří mezi přední představitelky současné české prózy. Držitelka Magnesie Litery, kterou získala v roce 2006 za knihu rozhovorů Proměněné sny, píše psychologicky laděné prózy, do nichž často promítá své osobní zkušenosti nebo témata, která jsou jí blízká. Po románu Já jsem hlad, který je sondou do duše ženy trpící poruchou příjmu potravy, u čtenářů zabodovala prozaickou knihou Sítě – příběhy (ne)sebevědomí a vloni vydanou Dědinou. Nedávno vyšla autorčina knižní novinka Chirurg, která zatím sbírá kladné body od čtenářů i literárních kritiků. My se však vrátíme o pár let zpět a představíme si výše zmíněnou knihu Sítě – příběhy (ne)sebevědomí.
Máte chuť na oddechovou literaturu k odpolední kávičce? V tom případě vám doporučuji sáhnout po jiném titulu. Sítě – příběhy (ne)sebevědomí Petry Dvořákové vyžadují chuť pustit se do přemýšlivého, excelentně vystavěného textu. Jak napovídá samotný název knihy a také dosti výmluvná obálka, autorka se pohroužila do hlubin lidské psychiky, aby sledovala jednání a myšlenky člověka, kolem kterého se stahuje síť. Síť symbolizující omezení svobody, v tomto případě svobody vnitřní. Hrdinové se tu stávají vězni svého nízkého sebevědomí, své touhy být přijímán okolím a strachu z opuštění nebo zavržení.
Kniha sestává ze tří samostatných povídek, které spojuje jednotící téma, jinak jsou ale od sebe velmi odlišné, ať už formou vyprávění, prostředím děje, nebo mluvou postav. To, co autorku zajímá především, jsou psychické stavy jedince a jeho charakterový vývoj. Všechny tři protagonistky mají jedno společné, a to nízké sebehodnocení, což má až chorobný dopad na jejich osobní život. Karolína, Kristýna a Naďa jsou náchylné stát se obětí manipulace, v případě jedné z nich se naopak stát také tím, kdo manipuluje ostatními.
Úvodní povídka s názvem Tak tohle jsem já je niterným příběhem poukazujícím na to, kam až může vést bezmezné odevzdání se druhému člověku. Krásná, křehká bytost Kristýna si s sebou nese nezpracované trauma z dětství a s důvěrou se vrhá do milostného vztahu s psychopatem, který vycítí její slabost. Jáchym naprosto ovládne osobnost své partnerky a přiživuje se na její pošramocené sebedůvěře. Čím více si je Kristýna sama sebou nejistá, tím víc energie její partner získává. Pomocné lano hází hrdince její psychoterapeut, teď je jen otázkou, zda bude mít tato nesebevědomá učitelka odvahu a sílu vyšplhat ze dna své zranitelnosti a bezmoci.
Mlčky jsem ji pozoroval. Kristýna rozhodně patřila mezi ženy, které jsou pro muže výzvou. Jemná, inteligentní. Vzbuzovala potřebu ochrany a současně z ní byla cítit živelnost, kterou pravděpodobně zdědila po umělecky nadané matce (…) Chvíli strnule seděla. Oběma rukama svírala tašku na klíně. Celým vzezřením připomínala lodníka, který se snaží udržet kormidlo, i když ví, že náraz a následná katastrofa jsou neodvratné. (42 % z knihy)
V povídce Ještě jednou letět se dostáváme do naprosto odlišného prostředí. Zfanatizované křesťanské společenství jedné konkrétní farnosti naprosto změní osobnost Standy, manžela hlavní hrdinky Karolíny. Muž se nechává dobrovolně zavléct do sítě církevních dogmat, pokroucených výkladů Písma a pokynů radikálního kněze Vojtěcha. Postupně se snaží síť navléct i přes svou manželku, která byla sice na rozdíl od něj vedena k víře již od dětství, ale zachovává si k náboženství střízlivý přístup a nehodlá podřídit celý svůj život křesťanské morálce, která má v případě místního společenství charakter nepřípustného ovlivňování osobního života farníků. Karolína přichází o své soukromí a postupně i o svou důstojnost. V jejím životě se naštěstí, stejně jako v případě Kristýny, objevuje muž, který tu vystupuje jako její vrba, rádce a snad i její zachránce.
Ke světským životním hodnotám nás pak vrací poslední příběh, nazvaný Kdyby byl jen můj. Hlavní hrdinka Naďa je vychovávaná k tomu, aby ničím nevybočovala z průměru. Ona však chce být výjimečná. Postupně zjišťuje, jak chutná moc. Moc, kterou má jako zdravotní sestra nad svými pacienty. Pokud má na začátku své kariéry Naďa s trpícími alespoň nějaký soucit, postupně se stává citově oploštělým člověkem a my máme při čtení obavy, copak se této nesympatické postavě zrodí v hlavě.
Petra Dvořáková dobře ví, jak pracovat s emocemi hrdinů i čtenářů. Některé scény jsou až nervydrásající. V knize je mistrně zachyceno vnitřní prožívání jedince, a pokud máme dostatek empatie, hmatatelně cítíme bezmoc svírající hlavní hrdinky, naše myšlení chvílemi až splývá s myšlením postav. Ve všech třech příbězích vystupuje nějaký psychicky narušený jedinec, který pro své narcistické rysy osobnosti nevidí, jak ubližuje svým blízkým. Na textu je opravdu znát, že se autorka perfektně orientuje v problematice psychopatologie.
Samotnému psaní knihy jistě musela předcházet důkladná autorčina příprava a její samostudium v oblasti psychologie, teologie a zdravotnictví. Autorka se ovšem v tomto směru nepouští do neznámých vod, zpracovává témata, o nichž toho na základě svých životních zkušeností dost ví, a své postavy nechává odžít situace, které jí jsou blízké. Petra Dvořáková se netají tím, že její prózy se vyznačují většími či menšími autobiografickými prvky. Příběhy jsou sice vyfabulované, ale naprosto uvěřitelné.
Velmi promyšlená je v povídkách forma vyprávění. Hlavně je různorodá. V první próze se uplatňuje kombinace er-formy a ich-formy. Samotný příběh Kristýny je vyprávěn z pozice vnějšího vypravěče, do textu však vstupují osobní postřehy, úvahy a hypotézy psychiatra, který popisuje průběh jednotlivých sezení. Druhá próza má epistolární charakter, děj je vyprávěn na základě e-mailové komunikace mezi Karolínou a knězem, u něhož nachází pochopení. Pohled horlivého katolíka Standy je pak vyjádřen jeho dlouhými promluvami na křesťanských shromážděních a na konci i jeho e-maily adresované manželčinu duchovnímu rádci. Závěrečná povídka je vyprávěna první osobou, Naďa se v myšlenkách vrací do minulosti a popisuje události, které modelovaly její osobnost.
Po stránce jazykové si autorka s textem opravdu vyhrála. Individuální způsob vyjadřování naprosto odpovídá jednotlivým hrdinům. Spisovný jazyk, obecná čeština, vulgarismy... vše skvěle nakombinováno a vhodně použito.
A právě jazyková, tematická a kompoziční pestrost je důvodem, proč mi Sítě Petry Dvořákové naprosto učarovaly. Když k tomu přidám ještě neuvěřitelnou čtivost, strhující děj a gradaci napětí, nemůžu jinak než knihu s klidným svědomím doporučit všem čtenářům kvalitní literatury.
Anotace:
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život.
Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch.
Úvodní povídka s názvem Tak tohle jsem já je niterným příběhem poukazujícím na to, kam až může vést bezmezné odevzdání se druhému člověku. Krásná, křehká bytost Kristýna si s sebou nese nezpracované trauma z dětství a s důvěrou se vrhá do milostného vztahu s psychopatem, který vycítí její slabost. Jáchym naprosto ovládne osobnost své partnerky a přiživuje se na její pošramocené sebedůvěře. Čím více si je Kristýna sama sebou nejistá, tím víc energie její partner získává. Pomocné lano hází hrdince její psychoterapeut, teď je jen otázkou, zda bude mít tato nesebevědomá učitelka odvahu a sílu vyšplhat ze dna své zranitelnosti a bezmoci.
Mlčky jsem ji pozoroval. Kristýna rozhodně patřila mezi ženy, které jsou pro muže výzvou. Jemná, inteligentní. Vzbuzovala potřebu ochrany a současně z ní byla cítit živelnost, kterou pravděpodobně zdědila po umělecky nadané matce (…) Chvíli strnule seděla. Oběma rukama svírala tašku na klíně. Celým vzezřením připomínala lodníka, který se snaží udržet kormidlo, i když ví, že náraz a následná katastrofa jsou neodvratné. (42 % z knihy)
V povídce Ještě jednou letět se dostáváme do naprosto odlišného prostředí. Zfanatizované křesťanské společenství jedné konkrétní farnosti naprosto změní osobnost Standy, manžela hlavní hrdinky Karolíny. Muž se nechává dobrovolně zavléct do sítě církevních dogmat, pokroucených výkladů Písma a pokynů radikálního kněze Vojtěcha. Postupně se snaží síť navléct i přes svou manželku, která byla sice na rozdíl od něj vedena k víře již od dětství, ale zachovává si k náboženství střízlivý přístup a nehodlá podřídit celý svůj život křesťanské morálce, která má v případě místního společenství charakter nepřípustného ovlivňování osobního života farníků. Karolína přichází o své soukromí a postupně i o svou důstojnost. V jejím životě se naštěstí, stejně jako v případě Kristýny, objevuje muž, který tu vystupuje jako její vrba, rádce a snad i její zachránce.
Ke světským životním hodnotám nás pak vrací poslední příběh, nazvaný Kdyby byl jen můj. Hlavní hrdinka Naďa je vychovávaná k tomu, aby ničím nevybočovala z průměru. Ona však chce být výjimečná. Postupně zjišťuje, jak chutná moc. Moc, kterou má jako zdravotní sestra nad svými pacienty. Pokud má na začátku své kariéry Naďa s trpícími alespoň nějaký soucit, postupně se stává citově oploštělým člověkem a my máme při čtení obavy, copak se této nesympatické postavě zrodí v hlavě.
Petra Dvořáková dobře ví, jak pracovat s emocemi hrdinů i čtenářů. Některé scény jsou až nervydrásající. V knize je mistrně zachyceno vnitřní prožívání jedince, a pokud máme dostatek empatie, hmatatelně cítíme bezmoc svírající hlavní hrdinky, naše myšlení chvílemi až splývá s myšlením postav. Ve všech třech příbězích vystupuje nějaký psychicky narušený jedinec, který pro své narcistické rysy osobnosti nevidí, jak ubližuje svým blízkým. Na textu je opravdu znát, že se autorka perfektně orientuje v problematice psychopatologie.
Samotnému psaní knihy jistě musela předcházet důkladná autorčina příprava a její samostudium v oblasti psychologie, teologie a zdravotnictví. Autorka se ovšem v tomto směru nepouští do neznámých vod, zpracovává témata, o nichž toho na základě svých životních zkušeností dost ví, a své postavy nechává odžít situace, které jí jsou blízké. Petra Dvořáková se netají tím, že její prózy se vyznačují většími či menšími autobiografickými prvky. Příběhy jsou sice vyfabulované, ale naprosto uvěřitelné.
Velmi promyšlená je v povídkách forma vyprávění. Hlavně je různorodá. V první próze se uplatňuje kombinace er-formy a ich-formy. Samotný příběh Kristýny je vyprávěn z pozice vnějšího vypravěče, do textu však vstupují osobní postřehy, úvahy a hypotézy psychiatra, který popisuje průběh jednotlivých sezení. Druhá próza má epistolární charakter, děj je vyprávěn na základě e-mailové komunikace mezi Karolínou a knězem, u něhož nachází pochopení. Pohled horlivého katolíka Standy je pak vyjádřen jeho dlouhými promluvami na křesťanských shromážděních a na konci i jeho e-maily adresované manželčinu duchovnímu rádci. Závěrečná povídka je vyprávěna první osobou, Naďa se v myšlenkách vrací do minulosti a popisuje události, které modelovaly její osobnost.
Po stránce jazykové si autorka s textem opravdu vyhrála. Individuální způsob vyjadřování naprosto odpovídá jednotlivým hrdinům. Spisovný jazyk, obecná čeština, vulgarismy... vše skvěle nakombinováno a vhodně použito.
A právě jazyková, tematická a kompoziční pestrost je důvodem, proč mi Sítě Petry Dvořákové naprosto učarovaly. Když k tomu přidám ještě neuvěřitelnou čtivost, strhující děj a gradaci napětí, nemůžu jinak než knihu s klidným svědomím doporučit všem čtenářům kvalitní literatury.
Anotace:
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život.
Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch.
Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání.
Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu?
Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve.
Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Žánr: psychologická próza
Počet stran: 320
Formát: PDF, Epub, Mobi
Komentáře
Okomentovat