Smutný obraz jedné dysfunkční rodiny
Čas se zdá nekonečný. Leháme do trávy, zíráme do modré oblohy. Na času není nic zábavného. Věčně plynoucí kamsi, pomalu jako by stál. Ve stromu, v kameni, v cestě. Blažené děti v nevědění nechtějí, aby ten okamžik tiše a klidně byl. Přítomnost minulostí, budoucnost přítomností, všechno je pro nás stejně nekonečné. Život tu je. A my v něm. (citace z deváté kapitoly, 11:18)
Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství OneHotBook.
Chci zakoupit tento titul!
„Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ Známý citát Lva Nikolajeviče Tolstého je i po téměř sto padesáti letech stále aktuální. V nejnovějším díle jej jako námět využila Petra Dvořáková.
Pláňata zobrazují rodinu, v níž není v pořádku téměř nic. Komplikované vztahy se táhnou jako prokletí napříč generacemi. Sourozenecká rivalita, soužití manželů, z jejichž svazku se téměř vytratila láska, složitá dynamika mezi rodiči a dětmi, a to zejména matkou a dcerou. Nepěknou mozaiku doplňují závažná sociální témata, jako je například alkoholismus.
V knize lze pozorovat dvě roviny, jež se ovšem navzájem protínají. První se zaměřuje na zmíněné vztahové problémy, zatímco druhá líčí vývoj politické a společenské situace v Československu, následně Česku od poloviny 80. do poloviny 90. let. Příběh začíná na jaře 1985 a končí deset roků nato. V pravidelných čtvrtletních či půlročních intervalech máme možnost sledovat protagonisty nejdříve v tuhém socialismu, později na pozadí revolučního nadšení, nadějí a transformace, až do ustálení nového normálu. Nedávné dějiny, které Dvořáková v počinu zachycuje, neslouží pouze jako nevýznamná kulisa, neboť podmiňují a ovlivňují chování všech příbuzných.
Dvořáková zvolila ich-formu, díky čemuž se člověk ještě lépe vcítí do již tak brilantně vykreslených postav. Děj je vyprávěn z pohledu tří členů rodiny (matka, otec a dcera Pavlína, která dostává největší prostor, a tedy by se dala považovat za protagonistku), již se pravidelně střídají. Čtenář tak dostává příležitost nahlédnout na příběh z více hledisek, a tak částečně pochopit jednání hrdinů – i těch, kteří se nejprve zdají být vyloženě negativní. Velkou roli kromě zmiňovaných hrají i Jana, starší potomek manželů, a rodiče matky. V pasážích, jimiž nás provází Pavlína, máme rovněž možnost sledovat přerod naivního dítěte v mladou slečnu, jež postupně odhazuje růžové brýle a kriticky hodnotí okolí.
Autorka se, jak je u ní zvykem, věnuje zejména vnitřním monologům charakterů. Za propracovanou psychologií ale v žádném případě nezaostávají dialogy, které, zejména ke konci, posouvají děj výrazně dopředu.
Jazykově se Pláňata nacházejí na velmi vysoké úrovni. Styl Dvořákové se vyznačuje plynulostí a jednoduchostí. V novém počinu si příležitostně pohrává s metaforami, které daly vzniknout jeho názvu. Mluvu přizpůsobuje jednotlivým postavám, a tak se zde vyskytují i hovorové výrazy či vulgarismy. Čtenář se rovněž musí připravit na sexuální scény.
Audiokniha je zpracována výborně. Všichni tři interpreti, Marie Černochová, Lucie Valenová a Robert Mikluš, se svého úkolu zhostili se ctí. Dramaticky vyvážený, emotivní přednes znásobí zážitek z poslechu. Za zmínku stojí i hudba mezi kapitolami – nevtíravá, poetická, místy lehce depresivní (dle aktuální nálady vyprávění).
Pláňata se v mnoha ohledech dají objektivně považovat za velmi povedený spis. Skvěle propracovaná psychologie postav, důležitá témata, jazyk. Kdo však od Dvořákové přečetl více, všimne si nápadné podobnosti s některými předchozími díly. V podstatě se dá říct, že navzdory více než dobře zvládnuté formě nepřichází s ničím novým. Pláňata tak, i přes mnoha výše vyjmenovaná pozitiva, nepředstavují vrchol pisatelčiny tvorby.
Petra Dvořáková se řadí mezi nejznámější české spisovatelky, ačkoliv její původní profesní směřování bylo úplně jiné. Po střední zdravotnické škole krátce pracovala jako anesteziologická sestra. Zaměstnání však musela opustit kvůli péči o nemocného syna. Nyní se živí jako novinářka, copywriter a PR manager Banky pupečníkové krve ČR. Dálkově studuje filozofii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Má na kontě jedenáct knih, z toho tři dětské. Rovněž pravidelně přispívá do povídkových sbírek edice České povídka nakladatelství Listen (např. Soukromá tajemství, Jestli vůbec někdy, Tenkrát o Vánocích). Za prvotinu Proměněné sny získala v roce 2007 cenu Magnesia Litera. V rámci projektu byla recenzována díla Chirurg a Sítě.
Dvořáková patří mezi mé nejoblíbenější autorky, a proto jsem novinku očekávala s velkým nadšením. Zklamaná jsem rozhodně nebyla. Na druhou stranu, jak jsem již uvedla výše, se nemohu ubránit dojmu, že se v Pláňatech více než inspirovala sama sebou.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejným domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání tu klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému rozpadu. Pavlína, ústřední vypravěčka této vícehlasé prózy, svým dětským srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny tajných přání a tužeb.
Vydavatelství: OneHotBook
Interpreti: Marie Černochová, Lucie Valenová, Robert Mikluš
Rok vydání: 2023
Žánr: psychologický román
Délka: 9 hodin 55 minut
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat