Recenze: ZEMŘI, KAINE – STÍN (Ludmila Svozilová)

Strach. Láska. Tajemství. Lži. A střípky indiánské mytologie...

Voda byla mělká a zčeřená. Pod nohama mi klouzaly malé, kulaté oblázky. Neviděla jsem nic. Slyšela jsem jen vlastní dech. Tlukot zchváceného srdce. Zurčení drobných vlnek. Prchala jsem, dokud mě nezastihla tma. Přitiskla mě k zemi, hladová a bezedná. Spolkla mě a já padala. (str. 9)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Ludmile Svozilové.
Chci zakoupit tento titul!

Upozornění: recenze obsahuje prozrazení části děje z předchozího dílu!

Přežila vlastní smrt. A teď se musí skrývat… Matylda, nyní Sofie, je na útěku. Z Prahy se dostala až do daleké Kanady, kde se Zacharym, tedy Sajnem, a svým synem Eliášem cestují napříč zemí a prchají před minulostí, doutnajícím nebezpečím i těmi, již je pronásledují. Nikdo a nic není jako dřív – Sajn je úplně jiným člověkem, a vlastně i Matylda bojuje s vlastní identitou.

Co když je všechno úplně jinak, než se na první pohled zdá? A kdo – nebo co – je Stín, který za sebou zanechává strach a krev? Co znamená narodit se mezi světy a proč by se měla Sofie vyhýbat jezerům? S každým dalším ujetým kilometrem otázek jen přibývá…

Zemři, Kaine: Stín navazuje tam, kde předchozí část Zemři, Kaine: Svatyně skončila – Matyldinou návštěvou Kanady. I přestože je každý díl zdánlivě o něčem jiném, bez znalosti předešlého se orientovat nebudete. Ludmila Svozilová umně propojila několik společných prvků i motivů, přesto pokračování vdechla naprosto odlišnou atmosféru.

Titul je rozdělený do šesti částí, převážně pojmenovaných podle kanadských provincií a postav, jež jsou pro dění výrazněji důležité. Jednotlivé kapitoly jsou značeny datem a místem, ve kterém se hlavní hrdinka právě nachází. Každý den otevírá výklad z tarotových karet.

Prostřednictvím Matyldy/Sofie vás čeká putování napříč územními celky Kanady, protkané indiánskou magií a střípky bolavé historie původního obyvatelstva. Autorka se s notnou dávkou citlivosti zmiňuje o kulturní genocidě, kterou si První národy musely projít. Dětské hroby v blízkosti internátů. Oddělování dětí od rodin. Nucení do převýchovy… Díky poctivým rešerším, kdy text protkává nejen nadmíru smutná minulost utlačovaných obyvatel, ale také odkazy na jejich mytologii, se dílo stává nejen více skličujícím, ale také uvěřitelným a obohacujícím nevědomé čtenářstvo o další kousek lidské hanebnosti. A jelikož se nejedná o jediné tíživé téma, na které lze v knize narazit, senzitivnější povahy by se na tuto skutečnost měly připravit.

Světlo solných lamp se vlnilo po zdech a vytvářelo iluzi světa zachváceného ohněm. Žhavé kruhy uprostřed žhnoucí výhně se škubaly jako ve smrtelné křeči. Na chvíli mě přemohl nával iracionálního strachu. (str. 54)

Oproti předešlému svazku dilogie Zemři, Kaine Stín více prostupuje fantastično a imaginace – výraznou roli tu hrají tarotové karty, sny, mezery mezi světy či mýtičtí tvorové. Podobně jako Svatyně se titul vyznačuje výraznou symbolikou, tajemností, pečlivě budovanou gradací a důslednou promyšleností od začátku do konce. Vše, co se na začátku zdá být nejasné nebo ve čtenáři zasadí semínko nedůvěry, se postupně rozplétá. Tajemství střídá tajemství, jedna lež následuje druhou.

Rozhodně se nejedná o snadné čtení – hlavní hrdinka vám nedá nic zadarmo. S každou další stránkou na vás dýchne stísněnost jejích emocí. Na povrch vyplouvají staré i nové rány. Nevíte, komu můžete věřit… a jestli vůbec můžete důvěřovat samotné Matyldě.

Právě ta je stěžejním prvkem celé série. Ač je příběh vyprávěný ich-formou z jejího pohledu, ani zdaleka o Matyldě nevíte vše. Záludná mladá žena s pošramocenou duší a servaná životem, která vám řekne jen to, co chce, abyste věděli. Myslíte si, že ji znáte, ale věřit byste jí neměli ani nos mezi očima… Podobně se jeví i Sain/Zachary, Matyldina láska ze života v Praze. Stejný, a přesto tak jiný… Paní Svozilové se podařilo stvořit neskutečně záhadnou a zajímavou hrdinku, jejíž tajemnost vám nedá spát. Budete ji litovat, chápat a nenávidět zároveň. Spletitost a množství jejích tajů jen dokonale podtrhuje hutnost celého díla.

Podobně jako styl vyprávění. Žádná zbytečně dlouhá souvětí, nýbrž krátké úderně věty, jež zvýrazňují jak tíživost atmosféry, tak dynamičnost. Klidnější pasáže střídají akčnější, které s postupem času nabývají na napětí a vyvrcholí v opět dechberoucí závěr, který se spisovatelce podařil vybudovat již ve Svatyni.

Karta: Viselec

Nic není definitivní.

Něco zpomaluje tvůj vnitřní vývoj. Karta, kterou sis vytáhla, patří vodnímu elementu. Snaží se tě upozornit, že pro dosažení cíle se budeš muset něčeho vzdát. Najít vnitřní pokoru. Přijmout tíhu, o které si myslíš, že tě drtí. Jestli se chceš posunout dál, opusť nepodstatné, Matyldo. Jinak to nepůjde. (str. 59)

Ač se ve Stínu dá narazit na drobné překlepy v podobě chybějících čárek či uvozovek, což občas zpomaluje plynulost čtení, oproti Svatyni si v tomto ohledu přece jen o něco polepšil. Bohatou češtinu prolínají jímavé metafory a krásné slovní obraty, též indiánské výrazy či kanadská francouzština, což jen napomáhá důvěryhodnosti. Na konci nechybí ani seznam použité literatury, s níž Ludmila Svozilová pracovala při zakomponování původního obyvatelstva Severní Ameriky do českého titulu.

Pokud si libujete ve spletitých, záhadných a nejednoznačných knihách plných symboliky, lásky, bolesti i hororových chvil, série Zemři, Kaine je tím pravým pro vás. Obě části stojí na pomezí několika žánrů, od thrilleru přes podivno až po horor. Při čtení je skutečně potřeba se soustředit a pro jistá tíživá témata není vhodná pro citlivější duše. Jakmile se však ponoříte mezi řádky, budete chtít víc. 

Mnohoznačná, originální, poutavá a vyspělá četba, která má co nabídnout v mnoha směrech – jedna z nejsilnějších, která se mi (nejen) v letošním roce dostala do rukou.

Autorem atmosférické obálky je Jiří Dvorský, zkušený grafik, designér a ilustrátor.

Ludmila Svozilová je absolventkou gymnázia a Školského ústavu umělecké výroby, dále malířkou mařížské keramiky, výtvarnicí, keramičkou a spisovatelkou. Svůj volný čas dělí mezi rodinu, psaní a experimentování s hlínou. Na tuzemskou literární scénu vstoupila povídkami, posléze celou sbírkou (Hřbitov bílých králíčků, 2018, Viking). Debutový román Sběračka kostí jí v roce 2019 vydalo nakladatelství Krígl. O dva roky později se její tvorby ujal Golden Dog, kde vyšel hororový Achernar a série Zemři, Kaine.

Subjektivní hodnocení: Paní Svozilová nastavila laťku vysoko již s předchozím dílem a osobně jsem byla nadmíru zvědavá, jak si s pokračováním poradí. Upřímně jsem byla více než překvapená, jak moc si byly obě části podobné, a přesto se v mnohém lišily, především indiánská tematika mi učarovala. I přes celkovou stísněnost, tíživost některých témat, o nichž se mi jako matce četlo s kamenem na srdci, či hutnou atmosféru jsem se nedokázala odtrhnout a přečetla knížku jedním dechem. Nejvíc mě však „dorazila“ samotná Matylda – myslím, že s tak mlživou a tajemnou knižní hrdinkou jsem se ještě nesetkala. Neskutečně silné a propletené čtení, které mě donutilo pochybovat o všem a o všech.

Závěrečné hodnocení: 95 %

Anotace:

Nikomu se nesvěřuj. Ničemu nevěř, dokonce ani tomu, čeho se můžeš dotknout.

Nevěř ani sama sobě. Nevíš, kdo vlastně jsi.

Matyldiny životní jistoty se jedna po druhé tříští během několikaměsíční krvavé cesty napříč provinciemi Kanady. Kým je ve skutečnosti člověk vedle ní? Kdo je ona sama? Čemu ještě vůbec může věřit? Věci nejsou tím, čím se zdají být, a ten, kdo Matyldu sleduje, už má s lidskou bytostí pramálo společného. Matylda prchá a pokouší se zametat stopy. Učí se obnovit ztracené schopnosti. Rezignuje, ale znova se staví na nohy. Tváří v tvář smrti bojuje divoce, zákeřně a bez ohledu na vlastní život. Zbývá jí poslední karta, jediný možný zoufalý krok.

Nakladatelství: Golden Dog

Série: Zemři, Kaine (2.)

Obálka: Jiří Dvorský

Rok vydání: 2023

Žánr: weird fiction

Počet stran: 366

Vazba: brožovaná