Hotelovou idylku naruší vražda
Za minutu do pokoje vletěla Elena, hodila Kláře do klína štos časopisů a novin a vrhla se do křesla u postele. „Něco ke čtení, darling,“ vydechla. „Páni, ten čas tak letí. Představ si, Michal nachází další a další nesrovnalosti. Zdá se, že hotel nic nevydělává. A prý jsme úplně bez peněz, není ani na výplaty. Průšvih jako hrom. Ale tím tě teď nebudu zatěžovat, darling. Ivan říkal, že rráno už můžeš do jídelny na snídani. Večeři si ještě dáme spolu tady na pokoji,“ mlela páté přes deváté a nedala Kláře šanci cokoliv namítnout. Přestože mluvila o potížích, připomínala Kláře kočku, co právě slízala všechnu smetanu. (str. 33)
Elena s Boženkou jsou sestřenice s
diametrálně odlišným vzhledem i chováním. Přestože jsou obě padesátnice, první je krásná žena na úrovni, jejíž jedinou vadou na kráse je ráčkování. Finančně zajištěná, u mužů sklízející ohlas, úspěšná dcera pracující v zahraničí; zkrátka vše jako ze žurnálu. Druhá je bohužel obtloustlou popelkou, která nemůže peníze rozhazovat vidlemi a u opačného pohlaví to vůbec nestojí za řeč. Šedá myš ve stínu všech ostatních. Společně s rodinnou přítelkyní, právničkou Klárou, se schází v kavárně hotelu Imperal, poněvadž Elena se stává jeho novou majitelkou. Plánování a vize trochu kazí zjištění, že podnik významně prodělává…
Poklidná atmosféra je roztříštěna nalezením mrtvého těla. Žel, útoků a podivných náhod přibývá, takže příjezd vyšetřovatelů je víc než nutný. Podaří se najít vraha včas, nebo bude mít na svědomí další oběť?
Kapitoly jsou značené datem, v němž se vyprávění odvíjí, tzn. mezi 1. prosincem a 23. lednem. Až na drobné odchylky sledujeme každý den. Z velké části se děj odehrává za zdmi hotelového resortu, nicméně stopy nás zavedou i do dalších terénů. Na malém prostoru se seznámíme s relativně velkým počtem postav, byť některé hrají spíše doplňkovou úlohu.
Ústřední protagonistky jsou starší, takže jejich dialogy zní jako z devadesátkových detektivek, jež můžeme vidět o nedělním dopoledni na České televizi. Avšak i mladší generace v románu používá výrazy, o nichž se domnívám, že by nevyřkla. Nebo znáte někoho, kdo v mužském kontextu použije slova jako čabraka či chrapoun? V kombinaci hovorového a spisovného jazyka zazní také „úpravný“ (vzhled) a „rtuťovitý“. Ani v tomto případě si nemyslím, že se jedná o výrazy, jež by velká část populace znala, natož používala. Vypravěčem je nezainteresovaný pozorovatel, který občas sklouzává k subjektivnímu pohledu vybraného jedince, takže se dočteme i o myšlenkách a probíhajících emocích.
Zhluboka se nadechla. Dacan na bílém oři to holt podělal, nějak pro tebe zapomněl přijet. Máš jedinou slušnou šanci – tohohle srandovního poseru s ksichtem houpacího koně. V duchu dospěla k zoufalému rozhodnutí. Lepší houpací kůň než žádný, tenhle aspoň má pozlacenou čabraku a není chrapoun. Musí vzít věci do vlastních rukou, obstarožní lichokopytník se sám nikdy nerozhoupe. Plán měla dávno promyšlený. První krok ale nevyšel podle jejích představ, proto trochu váhala, kdy vypálit hlavní nálož. (str. 40)
Literární zpracování je na jedné straně velmi jednoduché a poklidně plynoucí, na druhé autorka zbytečně příběh rozvětvuje, takže kromě základní linky se dozvíme i o spoustě vedlejších. Ve vyšetřovatelském týmu se střetává Jindřich Daněk, přezdívaný Harry, a František Lesák. Dříve nadřízený a podřízený, v současnosti však s vyměněnými rolemi. Daněk musí polknout hořkou pilulku a kvůli svým prohřeškům z minulosti přijmout to, že učitel poslouchá žáka. Právě Harryho životní zvraty a případ, na němž si vylámal zuby, se mu vrací jako bumerang. Nechá vzplanout ukřivděnost a hněv, nebo se naplno pověnuje aktuálnímu problému?
Tohle nedopadne dobře, napadlo Františka. (…) Přemáhal potřebu napít se něčeho silnějšího, než byla zteplalá neperlivá minerálka stojící před ním na stole. Dojedl, odsunul od sebe prázdný talíř a s povzdechem vytočil číslo. Vůbec si nebyl jistý, jestli jeho návrh uspěje. (str. 234)
Příjemně hodnotím, že detektivka neobsahuje brutální násilí, spíš se veze na vlně poklidnosti à la Agatha Christie. Román je čtivý, seznámíme se s několika vyšetřovacími verzemi a pachateli. Minimum gramatických či stylistických chyb je jen příjemným bonusem.
Želbohu, teď se zaměříme na negativnější složky. Charaktery jsou vykresleny buď nemastně neslaně, nebo jsou vyhnané do extrému. Neměla jsem dojem, že by vznikl prostor, abychom chápali jejich pohnutky či si vybudovali větší vztah. Trochu rušivě mohou čtenáři vnímat, že ráčkování Eleny Nechanické je v textu znázorněno zdvojeným r. Osobně by mi stačilo si o dané informaci přečíst, nepotřebuji ji demonstrativně vidět v každé emočně vyhrocenější situaci.
Jako největší minus hodnotím obrovskou předvídatelnost. Prakticky od prvních chvil je zřejmé, kdo za vším stojí. A to v detektivce opravdu nechcete. I když snaha o zmatení se upřít nedá. Knize taktéž vůbec nepomáhá, že je v ní naroubován ještě další případ. Říkám si proč? Mnohem zajímavější by bylo řešit pouze „hotelovou kriminalitu“, ale rozpracovat ji rafinovaněji. Osobně jsem zastáncem škrtání situací, které jsou bezpředmětné, to platí i o postavách. Zmínky o Klářině dceři jsou nadbytečnou omáčkou, jež nikam nevede. Daňkova minulost je zbytečně moc divoká a s uvěřitelností pokulhává. Hlavní motiv se rozmělnil množstvím nepotřebných detailů, jež možná měly odvést pozornost, ale ve výsledku knize spíš uškodily.
Kláru zase potěšilo, že od večera stráveného společnou prací za barem si spolu rozumí bez zbytečných řečí. Jeho místy ironizující zdvořilost kombinovaná se starosvětskou galantností, kterou poskytoval bez výjimky všem ženám kolem sebe, jí připomínal jejího Oskara. Bylo příjemné zjistit, že všichni kavalíři ještě nevymřeli. (str. 133)
Vražedné předsudky hodnotím na hranici průměru. Dobrá myšlenka byla vágně zpracována, neposkytla ono očekávané napětí. Vějičky byly natolik průhledné, že jste ztratili radost z postupného odhalování pachatele, protože neidentifikovat ho může pouze naprostý neznalec žánru. S doporučením jsem rozpačitá, poněvadž z této kategorie je pestrý výběr kvalitnějších děl, viz Veronika Martinková a její Vina a trest.
Eva Mašková opustila svět mezinárodních korporací a vydala se cestou přednášení a psaní. Svůj čas dělí mezi Prahou, pro niž má velkou slabost, a slapskou chatou.
Milovnice košaté češtiny a Jane Austen publikuje již poněkolikáté. Na svém kontě má např.
Předloha pro vraždu, Pozlacená klec či
Povídky pod psa.
Subjektivní hodnocení: Jaké bylo zklamání, když jsem zjistila, že se nejedná o debut! Pokud se rozhodnu pro detektivní žánr, musím ho mít promyšlený, a tento počin mé nároky nesplnil. Osobně jsem nebyla nadšená ani z rýsující se milostné linky. Převládá u mě dojem přeplácanosti a urychleného konce, jenž nám ukončil linku, o níž jsme tolik informací neměli a spíš ji zaznamenali jako relikt minulosti.
Závěrečné hodnocení: 58 %
Padesátiletá advokátka Klára ztratila své nejbližší. Bojí se nových zklamání, nechce navazovat blízké vztahy. Rozhodne se odjet do lázní, aby své nejlepší přítelkyni pomohla převzít dědictví – luxusní hotel. Poklidnou atmosféru však naruší vražda. Na místo činu dorazí narychlo sestavený tým vyšetřovatelů v čele s inspektorem Daňkem, který si s advokátkou zrovna do noty nepadl. Na Daňkově seznamu podezřelých ji dokonce připadne přední místo. Ve vyšetřování zapeklitého případu však předsudky a soupeření nemají co dělat. Vrah se totíž chystá zaútočit znovu...
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2023
Žánr: detektivní román
Počet stran: 272
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat