Z psího útulku až na Hrad
Za recenzní výtisk děkuji autorce Evě Maškové.
Chci zakoupit tento titul!
Eva Mašková o sobě prohlašuje, že je uprchlík z džungle mezinárodních korporací. Po pětadvaceti letech práce v oblasti financí rozšířila v loňském roce řady českých spisovatelů detektivní novelou Pozlacená klec. Podle svých slov se vyžívá v košaté češtině, Jane Austenové a překlady Shakespeara z pera Martina Hilského, což lze vnímat i při čtení její druhé knihy Povídky pod psa.
Křehká žena přistoupí až k mříži. „Oskare, krasavče, zašeptá.“ Nemůžu uvěřit svému štěstí, když si v jejích porcelánově modrých očích přečtu svoji výhru. (str. 8)
Oskar, kříženec flanderského bouviera, žije jen pro dvakrát patnáct minut denně – přesně tolik času je pro každého psa v útulku vymezeno na procházku. Když je jednoho listopadového odpoledne vyrušen z letargie návštěvníkem v podobě subtilní padesátnice v lodičkách, nečeká ani v nejmenším, že by se mohl stát objektem jejího zájmu. K překvapení všech si ho však paní Dagmar odvede do svého elegantního bytu na Hradčanech a posléze za něj vytrvale platí poplatky za odchyt a všemožné pokuty, kterých kvůli Oskarově svobodomyslné povaze není zrovna málo. Čtyřnohý raubíř má v novém domově napilno, kromě seznamování se svým lidským i zvířecím okolím musí brzy čelit problémům s láskou – a to nejen svou vlastní.
„Já vím,“ drbe mě za ušima. „Patříme k sobě, viď? Byla to láska na první pohled.“ Zaboří tvář do mého kožichu. (str. 12)
Povídky pod psa jsou souborem kratších příběhů, jež na sebe navazují a tvoří tak dohromady ucelený román či spíše, vzhledem k celkové délce díla, novelu. Kvalita jednotlivých povídek bohužel lehce kolísá – zatímco některé jsou výborně vypointované a děj ubíhá svižně, jiné působí i přes kratší rozsah zdlouhavěji a obsahově méně zajímavěji.
Tmelícím prvkem je svérázný humor psího hrdiny, jenž svým zvířecím rozumem glosuje okolní dění a často přivádí sebe i svou paničku do prekérních situací. V knize se objeví i několik dojemnějších momentů, zejména ve scénách z útulku či během adventu, který je pro hlavní lidskou postavu zkalen samotou. Autorka tak dokazuje, že zvládá jak odlehčené, tak vážnější pasáže.
Jako pes činu jsem musel něco podniknout. Opatřím nápadníka, nejlépe z uměleckých nebo diplomatických kruhů. Nerad to říkám, ale moje Dáša je trochu snob. (str. 24)
Jak již bylo zmíněno, Eva Mašková je mezi spisovateli nováček. I přesto však již nyní píše – až na malé výjimky – poměrně čtivě, její styl je lehký a svižný. Záliba v košaté češtině i klasických spisovatelích je na první pohled více než zřejmá. Bohatý jazyk, neotřelé výrazivo, stejně jako vhodně užité metafory, přirovnání či jiné tropy a figury pozvedávají jednoduché příběhy na vyšší úroveň. A mazlíčci hradčanského osazenstva soupeřící o lásku mopsí slečny Shakespearovými sonety? Bláznivé, kýčovité, ale zároveň úsměvné.
Mašková se navíc nebojí od spisovného jazyka odbočit k hovorovému, díky němuž vystihne vedle distingované Dáši i její hysterickou matku, pouliční drbny, metaře či děvče v pubertě. Mimochodem, za autentičnost mluvy dnešních teenagerů by zasloužila téměř metál. Dialogy, často Achillova pata některých spisovatelů, se i díky této skutečnosti dají označit za velmi zdařilé.
Zdroj: archiv recenzentky
Kniha je vyprávěna z pohledu Oskara (tedy v ich formě), jenž si i přes své raubířské sklony získá srdce každého člověka s alespoň trochu kladným vztahem k psímu plemenu. Vždyť jeho životní motto „chybovat je lidské, odpouštět psí“ zní více než sympaticky. Důkazem, že protiklady se přitahují, je jeho nová majitelka, elegantní docentka ve středním věku se zálibou v literatuře a kouscích od Burberryho a spol.
Dáša zpočátku svým osudem opuštěné ženy vzbuzuje částečně soucit, zároveň však obdiv, s jakou trpělivostí zvládá žehlit průšvihy nového přírůstku. Oskarovi kamarádi, roztomilí mopsi Pug a Pepper, bloodhoundka Blanka či policejní dobrman Richard jsou i se svými polidštěnými charaktery vykresleni uvěřitelně a významně přispívají k žertovné stránce díla. Postavy jsou v rámci žánru a omezeného prostoru relativně dobře propracovány, čtenář musí mít na paměti, že se jedná o román humorný, nikoliv společenský či psychologický.
Dáša s námi nemluví, Marně se lísáme, marně si můžeme uvrtět ocasy. Tisíc korun je hodně peněz a ta ostuda! (str. 83)
Povídky pod psa je milá, útlounká knížečka, jež se (nejen) milovníkům štěkajících kamarádů postará o příjemné odpoledne či večer. Zejména příznivci odpočinkové literatury a jemného humoru budou nadšeni.
Kniha mne zaujala především díky autorčině práci s jazykem, slovním hříčkám a vůbec způsobu, jakým pracuje s naší mateřštinou. Až na několik zdlouhavějších popisných pasáží se Oskarovy příběhy četly téměř samy, zejména zásluhou vtipného psího vypravěče.
Obálka z tužky Pavla Beneše zachycuje našeho hlavního hrdinu při sepisování svých zážitků. Benešovy ilustrace uvnitř knihy jsou příjemným zpestřením příběhu a navodí správnou pejskařskou atmosféru.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Anotace:
Z psího útulku rovnou na Hrad? Proč ne, když máte pes-appeal a víte, jak svět vrtí ocasem. Flanderský bouvier Oskar vás provede prvním rokem v nové smečce. Komentuje hradčanské hemžení lidí a psů bez servítků, ale pro slabosti bližních má pochopení – chybovat je lidské, odpouštět psí.
Nakladatelství: Talent Pro ART
Rok vydání: 2022
Žánr: humorný povídkový román
Počet stran: 105
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat