Komu věřit a před kým se mít na pozoru?
Baví mě sledovat přicházející smrt. Ten moment, kdy se vytrácí záblesk života z očí. Zatím jsem sledoval jen ty děvky, jak umírají, když jsem je škrtil. Ještě jsem nedostal možnost pozorovat někoho, kdo vykrvácí. (str. 367)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Veronice Martinkové.
Za recenzní výtisk děkuji autorce Veronice Martinkové.
Vyprávění mapuje období od 11. března do 21. dubna. Opět ve schématu střídajících se pohledů Hany a Davida, mísící souběžnou a lineární časovou osu. Protagonisté jsou součástí příběhu, známe jejich pohnutky a pocity, byť míra znázornění se liší dle jejich naturelu. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černou stranou s bílým písmem, což působí příjemně kontrastně.
Poděkoval jsem mu za informace a dal mu pětistovku. Bylo mi jasné, že si za ni koupí chlast. Ale jestli mu to mělo aspoň trochu zpříjemnit jeho mizerný život, nehodlal jsem moralizovat. Ode mě by to stejně bylo dost nepatřičné. Dvacetiletá holka, kterou nikdo nepohřešuje už víc jak dva týdny, a o pár let starší bezdomovec. Nelíbilo se mi, co to vypovídalo o naší společnosti. (str. 61)
Jazyk je maximálně vycizelovaný, bez gramatických či pravopisných chyb. Autorka zvládla propojit několik námětů, a tak se kromě hlavního pátrání zaobíráme i drobnějšími případy, které můžou i nemusí souviset, a osobním životem partnerů. David je hodně specifická osoba, takže i jeho metody jsou svébytné. Dbá na svůj úsudek a pro vyřešení případu je ochotný udělat cokoliv; klidně i zamlčovat informace před ostatními. Bohužel začíná mít čím dál víc tajemství i vůči Haně…
Opuštěná stará místa, drogový dealeři, prostitutky. Prostředí, jež je pro mnoho lidí atraktivní. Do jaké míry mohu jako policista překračovat meze zákona? Jak se vyrovnat s křivdou, že spravedlnost nebude naplněna? A co když musíte přijmout, že s novým šéfem to pěkně skřípe? Podezřívání a zamotanost linek ukazuje, že detektivní práce vůbec není suchopárná.
Ihned po našem prvním setkání mi bylo jasné, že je to člověk, který nesnáší odpor. Zároveň byl docela ješitný, takže pokud bych chtěl, měl jsem dvě možnosti, jak s ním skvěle vycházet. Tou první bylo prostě dělat to, co chce. Tou druhou manipulovat s ním tak, aby si myslel, že to, co chci dělat já, byl vlastně jeho nápad. Na tu první variantu jsem byl dost hrdý a na tu druhou asi líný. Aby mohl člověk s někým manipulovat, to přece jen vyžadovalo lehkou přípravu. Bylo to jako hrát šachy. Nemůžete dát šach mat hned prvním tahem. Musíte rozehrát hru, plánovat, analyzovat soupeřovy kroky. A na tohle jsem neměl čas ani náladu. (str. 67)
Tentokrát dostal o něco větší prostor David, což byla skvělá volba. Jeho postava má potřebnou dávku charisma, díky které odpustíte, že se občas chová jako kretén, a místo jednání na rovinu má pocit, že vše zvládne sám. Vy ho i přesto pochopíte, možná politujete, protože je dobrý v zaměstnání, které dělá. To však nevylučuje, že vás dokáže i pěkně naštvat. Auru má velmi silnou a kromě ní i bystrý úsudek, oplývá šestým smyslem, jenž odhalí lež. Může to vypadat, že v podezřelých čte jako v knize. Bohužel dokáže přesvědčivě lhát i on sám.
Hmatatelná atmosféra, překvapivé zvraty, silná myšlenka. Čtení pro vás bude potěšením, poněvadž titul je napěchován napětím a přelomovými okamžiky. Veronika Martinková ve Vině a trestu dokázala zakomponovat zmínky o předchozích dílech, takže chronologická četba je nezbytná. Co se samotného konce týče, udělala dokonalý můstek pro nadcházející knihu, o níž doufám, že bude co nejdříve.
Lidsky vykreslené charaktery se zřetelným vývojem vás donutí hrdinům fandit ve všech životních situacích. Dokáže David odolat tlakům a nezačít zase s alkoholem? Ustojí Hana všechny nástrahy a tajnosti, nebo v partnera ztratí důvěru a vztah půjde ke dnu? Pokud hledáte perfektně napsanou detektivku a nevadí vám, že si v noci místo spánku budete raději číst, tak jste ji právě našli. Za mě se jedná o bezchybný počin a byla bych jen pokrytecký hnidopich, pokud bych se snažila najít chyby, jež tam objektivně nejsou.
Posledních pár měsíců jsem měl pocit, že život dává smysl. Že to všechno někam vede. Že to není jenom každodenní boj o to, nesáhnout po flašce a nevrátit se zase k pití. Začínal jsem rozumět lidem, pro které byl jejich život důležitý. Mně na tom mém asi nikdy pořádně nezáleželo. Cítil jsem určitý závazek vůči Tomášovi, ale někde v hloubi duše jsem tušil, že to nestačí. Během posledních pár měsíců ty pocity zmizely. Bavila mě práce, bavilo mě trávit volno s Tomášem a Hanou. A nebyly to jen chvilkové záblesky, které protnuly ty nepovedené dny. Trvalo to pár měsíců a já jsem si začínal říkat, že takhle to už bude napořád. Ale stačil jeden podělaný večer a málem jsem o všechno přišel. (str. 209)
Veronika Martinková stvořila sérii s vyšetřovateli Hanou Vítkovou a Davidem Winklerem Podíl viny a Odsouzen k smrti. Třetím dílem se rozhodla vstoupit do neznámých vod a vydat ho mimo nakladatelství, pod svým jménem. Příjemnou změnou je obálka, kdy si nemusíte utírat krvácející oči, jako tomu bylo v případě edice Původní česká detektivka od nakladatelství Moba. Román je možné zakoupit pouze na jejím webu, ale můžete uplatnit slevový kód CTEMECESKEAUTORY20 a získáte tak 20% slevu. S objednávkou dostanete také drobnost symbolizující pach smrti. Spisovatelka navíc z každého prodaného výtisku přispěje částkou 10 Kč Bílému kruhu bezpečí.
Přestože jsem i předchozí části hodnotila vysoko, Vinou a trestem se laťka zase o něco posunula. Autorčino neustálé zlepšování mě vede ke konstatování, že na poli české detektivky máme opravdový talent, a jen si přeji, aby jí zůstala chuť a nadšení pokračovat. Závidím všem, kdo se na román teprve chystají, protože se máte opravdu na co těšit.
Závěrečné hodnocení: 100 %
Komentáře
Okomentovat