Když nebezpečí nečíhá za hradbami, ale uvnitř pevnosti…
Všechno byly jen neprůkazné náznaky, nepřímé důkazy. S nimi prostý voják proti urozenému člověku vystoupit nemohl. (citace z Prologu, 7:06)
Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství Čti mi!
Chci zakoupit tento titul!
Voják Martin měl odjakživa cit pro spravedlnost, ale nakonec ho tato úctyhodná vlastnost přivedla akorát do nesnází. Když zachránil nebohou děvečku před správcovým chtíčem, namísto uznání se dočkal leda trestu. Přesto vládce hradu Mydlovar nabídne Martinovi možnost vykoupit se ze svého prohřešku, pokud vyřeší jiný zločin – co se stalo pánovu milovanému psovi. Jenže čím více se Martin o případu dozvídá, tím naděje na vyhnutí se oprátce slábnou… s každou další stopou, jež vede k urozenému, a tudíž takřka nedotknutelnému podezřelému.
„Ty máš rád spravedlnost, co? (…) Dostaneš příležitost to dokázat,“ pokračoval pan Jan temně. „Zjistíš, co se stalo mému Aranovi. Pokud mu někdo ublížil, přísahám Bohu, že za to zaplatí, ať je to kdokoliv,“ zatnul hradní pán ruce v pěst tak silně, až mu zbělaly klouby. „Pokud se ti to ale nepovede, skončíš stejně jako on.“ (citace z Kapitoly první, 12:40)
Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času. Nejčastěji se zaměřuje na dění kolem Martina, ačkoliv prostor dostanou i pasáže méně důležitých osob. Audioknihu nezvykle a poněkud nadbytečně otevírá anotace. Naopak doslov v závěru potěší, neb přináší doplňující informace právě o Mydlovaru a ve zkratce dává fiktivní události do kontextu s těmi skutečnými.
Sloh budí dojem prvotiny, přestože se jedná o autorčin pátý počin. Nakladatelství zodpovědné za tištěnou předlohu (Fortuna Libri) si očividně s redakčními úpravami hlavu nelámalo a v textu se vyskytuje opravdu velké množství opakujících se slov i otřepaných frází, zatímco vítaných dobových výrazů je minimum. Přesto se nějakým zázrakem Novotné podařilo vykouzlit fascinující atmosféru pevnosti se zdmi prolezlými záští a intrikami.
Myšlenka přivést k životu dění na pozapomenutých památkách si nepochybně zaslouží respekt! Silné stránky představuje rovněž propracovaný motiv pachatele a stále relativně neokoukané období Václava II. Provedení ovšem za vizí krapet pokulhává, navíc kdo má již zkušenosti s předchozí tvorbou Novotné, jistě si všimne repetitivnosti jejích zápletek.
Charakter hlavního hrdiny není konzistentní: v jednu chvíli se chová jako hlupák, ve druhé ze sebe chrlí geniální nápady, ušlechtilost střídá přezíravost a rozvahu zbrklost, což působí mimořádně účelově. Jako vyšetřovatel upřímně docela selhal a nebýt obětavého panoše Bohdana, kdo ví, jak by to celé bývalo dopadlo… Většinu vedlejších figur bohužel provází stereotypy a dialogy mají k uvěřitelnosti daleko, přesto se najde pár postav, které si lze oblíbit nebo s nimi alespoň soucítit.
„No to to trvalo,“ prohodil pan Jan jízlivě. „Jednou si tě pošlu pro smrt a bude mě čekat dlouhý a šťastný život.“ (citace z Kapitoly páté, 11:36)
Intepretace se veskrze obstojně zhostil Martin Zeman – v porovnání s Milanem Šmídem, který namluvil Moravské případy Jakuba a Viléma, rozhodně nezaostává a vnáší do projevu více dynamiky. Nicméně trpí nešvarem, kdy čas od času zkracuje dlouhé í na krátké i (viz myslim, nevim, ke dveřim, s nim), a to i mimo přímou řeč, což je poněkud zvláštní, ale dá se na to zvyknout. Snová, ba až pohádková doprovodná hudba sestávající z melodií píšťaly a loutny se k vyprávění, prostředí a době skvěle hodí.
Celkově bych audioknihu Prokletí hradu Mydlovar doporučila jako naivně jednoduchý, ale zajímavý příběh, který vtáhne do tajemného světa středověkých hradů a zároveň poskytne příjemný odpočinek.
Zvědavost bývá silnější než strach. (citace z Kapitoly 7, 58:57)
Martina Novotná se řadí k plodným autorům v žánru historické detektivky a už dávno jí přestala stačit pouze jedna série. Po Moravských případech Jakuba a Viléma (recenze: Ďábel z Frejštejna, Vražda nepočestné panny, Prokletí jménem Rozálie a Démoni minulosti) přichází hned se dvěma novými vyšetřovateli! Kromě Martina z Prokletí hradu Mydlovar se totiž na scéně objevuje také Tadeáš z Příhraz v Záhadě zmizelého šlechtice a Svědectví uloupené dýky, přičemž se ještě letos (dle edičního plánu nakladatelství MOBA) chystá i publikace třetí části s názvem Smrt hraje vrhcáby.
Subjektivní názor: Poslech mě většinu stopáže bavil, ve zbytku jsem protáčela panenky nad nelogičnostmi nebo krkolomným jazykem. Marně jsem doufala, že se bude slibná paní spisovatelka s každým dalším literárním zářezem posouvat v kvalitě kupředu… Navzdory promarněnému potenciálu díla musím přesto uznat, že občas je prostě nějaká ta nenáročná záležitost potřeba. Lehce otevřený konec mě překvapil – tipovala jsem, že každý hrad bude mít svého vlastního hrdinu, ale Martin nás nejspíš jen tak neopustí.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Anotace:
Na nově budovaném hradu Mydlovar, vystavěném ve druhé polovině 13. století, dochází k podivnému úmrtí oblíbeného psa hradního pána. Pan Jan se s jeho smrtí nehodlá tak snadno smířit, chce odhalit viníka, aby ho mohl náležitě potrestat. Jeho vypátráním je pověřen Martin, mladý voják, kterému hrozí přísný trest za jeho předchozí provinění. Rázem tak dostává na výběr – buď se mu podaří objasnit, k čemu v hradním psinci došlo, nebo ho za svítání čeká popraviště. Martin se pouští do vyšetřování, čímž píchne do vosího hnízda. Na hradě se stávají další nešťastné náhody a dochází ke zdánlivě přirozeným úmrtím. Mrtvoly se vrší, trpělivosti hradního pána ubývá a stopy stále nikam nevedou…, což je možná i lépe. Když Martin zjistí, co – a hlavně kdo – za zločiny stojí, je přesvědčen, že šibenice, která mu hrozila na začátku, je nic proti tomu, čemu bude muset čelit nyní…
Vydavatelství: Čti mi!
Interpret: Martin Zeman
Série: Zločiny na zapomenutých hradech (1.)
Rok vydání: 2022
Žánr: historická detektivka
Délka: 10h 10m
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat