Láska na sto způsobů
Za recenzní výtisk děkuji autorce Barboře Vajsejtlové.
Chci zakoupit tento titul!
Barbora Vajsejtlová vystudovala žurnalistiku a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. V rámci zaměstnání prošla redakcemi Aktuálně.cz, iDNES.cz, či Žena a Život. Její první rukopis pojmenovaný Vánoce za dveřmi zaslala do literární soutěže Albatrosu a ke svému úžasu uspěla. Následovala knížka Ať jsou velcí zase malí, která čerpá především z autorčina dětského předsevzetí, že coby dospělá rozhodně nikdy nebude pracovat a bude si od rána do večera jen hrát, nebo Mami, přidej! Poslední úspěšný počin nese označení Bokovka a po něm už přišla nyní recenzovaná antologie.
V tomto díle je obsaženo asi dvacet povídek kratšího rázu, v nichž autorka mnohovrstevnatě rozpracovává motiv lásky zejména v negativních konotacích. Ačkoliv se některé tematické tendence opakují a koexistují spolu, snažila se je pokaždé rozebrat z trochu jiné perspektivy, aby se čtenář nenudil.
Je na první dobrou znát, že působí jako novinářka a dokáže vystihnout podstatu konceptu bez nadbytečného komentování. Typickým rysem prostupujícím celým titulem je nečekaný přelom v pointě. Nejdominantněji je tento element viditelný v textu Ohleduplný, v němž zakončení změní konečné vyznění imaginace příběhu.
Kromě klasických milostných vztahů naráží i na problematiku mateřství. Nejvíce pak v úseku s názvem Špatná matka, kdy má protagonistka pocit, že jedno své dítě miluje míň než druhé, protože jsou s ním větší nesnáze ve výchově a neodpovídá tak standardům rodičovství, na které byla dosud navyklá. Cítí tak vůči potomkům výčitky svědomí a v důsledku toho pochybuje sama o sobě a o své způsobilosti.
Jako další se autorka potýká s nevěrou. Právě na podvádění založila i dějovou linii ve svém předešlém výtvoru Bokovka. Nyní se k tomu vrací, i když ne v takové frekvenci, ale se stejnou intenzitou. Ve spojitosti stojí za zmínku určitě Vtip, v němž si hrdinka začne s chotěm své kamarádky. Když už má na srdci tíživý pocit, že se jejich nepovolené důvěrnosti provalí a oběma rozvrátí letitá manželství, zjistí, že možné odhalení byl jen planý poplach. Na principu milostného trojúhelníku jsou vystaveny i Cizí hovory.
Glosa Štětka je zase okořeněna špetkou erotického náboje pro milovníky peprnějšího čtiva. Figuruje v ní prostitutka Nicol, jež se nastěhovala do nového bytu a svým netradičním povoláním ruší všechny ostatní obyvatele panelového domu. Lechtivé scény jsou ovšem jen nastíněné, trochu i s nádechem nadsázky, a spisovatelka nezabíhá do pikantních detailů.
Spisovatel je do sbírky zařazen s cílem pobavit, jelikož je takovou odlehčenou verzí a neřeší se v něm morální dilemata.
Z celého sborníku metodou zpracování v pozitivním slova smyslu vyčnívá Poradna, jež je netradičně koncipovaná jako e-mailová korespondence mezi mladou naivní zamilovanou dívkou a odbornicí diskuzního fóra. Na podobně vyhotovené znění lze v knižním světě natrefit v povídce Ještě jednou letět, která vznikla z pera Petry Dvořákové a stala se součástí spisu Sítě.
Opět mi stačil jedinej pohyb a mamina pojede domů bez peněženky. Na druhou stranu má právě nakoupeno, rodina jí hlady neumře. Tentokrát je v kabelce i mobil. Na tapetě má fotku dvou blonďatých holčiček Odhaduju tak tři a pět let. Holčičky jsou to sice pěkný, ale to nic nemění na tom, že mobil poputuje ke stejnýmu odběrateli jako tlusťochova sluchátka. (str. 107)
Co se týče stylu psaní, tak je ve všech částech obdobný. Vystavení syntaxe je svižné, foremné a obecně stylistika a vyjadřovací schopnosti vytváří inteligentní dojem celého počinu. Oproti minulé próze ovšem plynou dialogy přirozeněji a nesou v sobě menší výskyt vulgarismů. Barbora Vajsejtlová aplikuje převážně spisovnou češtinu, k obecné sféře jazyka odbíhá jen tak mimochodem v pásmu postav, a pak v rozprávění Kabelka, jež se lingvisticky zcela liší od ostatních a trochu kopíruje nízkou úroveň myšlení klíčové postavy.
Autenticitu vypravování doplňuje použití ich-formy, jež zároveň podněcuje emoce. V tomto ohledu do celkového pojetí nezapadá výhradně pasáž Prcek, která je jako jediná z celé publikace psána z pohledu nezaujatého vypravěče.
Tvůrkyně se nespecializuje čistě na jedno spektrum hrdinů. Protagonisté jsou muži i ženy různého věku, odlišných názorů a nacházející se v rozličných životních útrapách. Představuje kladné i záporné jedince, ždíme jejich existence na dřeň a sestavuje žebříčky priorit jako puzzle. Většinou jim nejsou přidělena vlastní jména a tím zůstávají trochu za pomyslnou clonou anonymity, přesto je však snadné se do popisovaných situací vžít. Povahové rysy účastníků zůstávají jenom naznačeny, ačkoliv nelze hovořit o úplné plochosti charakteru.
Svazek lze určitě doporučit všem, kteří si potrpí na ucelenost jednotlivých příběhových přímek a nemají rádi otevřené konce. Kniha spadá spíše do oddechového žánru, poněvadž sice poukazuje na ne vždy veselé náměty, ale víceméně je neposouvá k definitivnímu řešení a tvoří tak pouze symbolický rámec bez formativní funkce. Na rozdíl od Bokovky je ovšem prezentován smířlivěji.
Od našich původních představ se sice značně lišil, ale utěšovali jsme se tím, že jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Hezké sousedské vztahy a přátelství se dají navázat i v satelitu a chybějící infrastrukturu doženeme ve městě. (str. 84)
S autorkou jsem se setkala díky jejímu již několikrát zmíněnému románu. Byla jsem z něj nadšená, líbila se mi vypravěčská linka, psychologie postav i prostředky, jakými byly představovány recipientům. Její povídkový soubor mě nadchl úplně stejně, jedná se o velmi povedený celek, který dokáže rozproudit duševní pohnutí a rozhodně patří mezi literární díla, jež oslní kvalitou i po obsahové stránce.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Povídky o tom, jak důležitá je pro nás láska ve všech podobách, co nalháváme sobě i ostatním a jak umíme být pošetilí i velkorysí, spojuje jako červená nit prvek překvapivé pointy, který čtenáře dovede pobavit i ohromit.
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2022
Žánr: povídkový soubor
Počet stran: 176
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat