Průřez třicetiletou tvorbou
Za recenzní knihu děkuji autorovi Jiřímu Raichlovi
Chci zakoupit tento titul!
Není to tak dávno, co jsme vám Jiřího Raichla představili v prozaické poloze Tenčí než vlákno pavučiny, Zítra už bylo, Mám se dobře, ale špatně to snáším a Pomalá voda. Jako básníka jste jeho tvorbu mohli zaznamenat ve sborníku 6 hlasů lásky. Jak dopadne hodnocení jeho samostatného titulu? Slunce v podhlavníku vyšlo u nakladatelství TOFANA.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Více než třicet roků uběhlo od chvíle, kdy Jiří Raichl napsal svou první báseň. Slunce v podhlavníku představuje průřez autorovou tvorbou. Byť sbírka není sestavena chronologicky, zajímavostí je, že začínáme básní nejstarší a končíme tou nejmladší. Charakteristické je psaní malých písmem, absence interpunkce i specifické odsazování jednotlivých veršů. Sborník obsahuje čtyřicet jedna básní rozdělených do třech částí – Větrolamy, Srdcolamy a Malou křížovou cestu.
1. část – Větrolamy
Lyrický subjekt je přímým účastníkem a pozorovatelem okolního dění. Volné asociace vykreslují krásy přírody. Spisovatel nejčastěji využívá verš volný a sdružený. Básně jsou jednoduché, vyjadřují lehkost a hravost.
větrolamy
opřen o vzduch
zpívám stromům
píseň jarních
větrolamů
opřen o zem
zpívám věžím
o bolesti
kterou střežím
písně zpívám
noty ztrácím
s poslední z nichvykrvácím (str. 14)
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
2. část – Srdcolamy
Milostná lyrika, kterou stále prosvítají krásy přírody. Inspirace Biblí, vzpomínání na lásku i její vyznání. Nejčastěji užívaný volný verš je okořeněn o básnické prostředky – anaforu a refrén. Zajímavostí je, že poslední báseň v této časti, a taky nejrozsáhlejší, nesoucí název Labutí řeka, vypovídá o vzájemném míjení a shledávání s autorovou budoucí ženou. Její vznik probíhal v řádu několika let, proto je rozdělena na tři podčásti (1989, 2000 a 2017). Velmi se mi líbilo oslovení antuková královno. Mile originální.
svátek světel
za posledním stromem
na konci lesa
na konci země
na konci dechu
na konci
a co já vím čeho
šero zaškrcené
světlem
schovává tvář
pod polštář
že prý
víra
láska
naděje
jo (...?)
a nic
se
neděje (str. 34)
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
3. část – Malá křížová cesta
Jak již název napovídá, pro tuto část je hlavním motivem duchovní symbolika. Možná díky zvolenému námětu mi přišla nejpropracovanější a i její vyznění bylo hlubší než předchozí oddíly. Nevěřící čtenář se ale nemusí ničeho obávat. Nejedná se o duchovní lyriku v pravém slova smyslu či o oslavu náboženství, spíš můžeme vidět podobenství s historickými postavami a místy v kontextu dnešního života.
poslední večeře
drobty chleba
sněží
na stůl
v krůpějích
vína
utonou
tělo je síla
krev je vůle
krev je touha
krev je
vášeň
nakažená
jedovatou
slinoustrachu (str. 61)
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Součástí sborníku jsou ilustrace, v tomto případě spíše fotografie, od Jiřího Raichla a Iva Malého. Černobílé provedení dává celé sbírce ten správný půvab a pozvedává ji. Nejčastěji jsou zobrazeny stromy – někdy jen pahýly, jindy pod nánosem sněhu či ohýbající se větrem. Vaše imaginace může jet na plné obrátky a jakou symboliku si ve fotografiích naleznete, je jen na vás.
Jiří Raichl využívá básnického minimalismu pro zobrazení přírodní, milostné a duchovní lyriky. Lyrický subjekt je někdy pouhým pozorovatelem, jindy samotným účastníkem a komentujícím. Ve velké škále se rozprostírá spousta zvukomalebných slov a básnických prostředků specifických pro poezii – přirovnání, refrén, anafora aj.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Slunce v podhlavníku je rozhodně zdařilá básnická sbírka, nicméně se nemohu ubránit drobnému zklamání, zvláště co se týče úseku věnovanému milostné lyrice. Očekávala jsem větší příval emocí, jež se však nedostavil. Oceňuji, že se Jiří Raichl vyhýbal (až na str. 13) prvoplánovému rýmování a naopak jsou jeho verše protkány symbolikou, avšak jako celek mě sbírka neupoutala a spíše po mně stekla, než aby dlouhodoběji zapůsobila. V případě, že by se uvažovalo o dotisku, doporučuji si na zadní straně opravit název svého nakladatelského labelu TOFAFA.
Doporučuji všem, co se rádi nechávají unášet poezií, protože úsek Malá křížová cesta je jedinečný a pokud byste si měli přečíst jen ten, rozhodně neprohloupíte.
Komentáře
Okomentovat