Recenze: POMALÁ VODA (Jiří Raichl)

Klára, mladá dědička a neúspěšná lovkyně manžela

Pomalá voda (Jiří Raichl, nakladatelství Tofana)

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jiřímu Raichlovi.
Chci zakoupit tento titul!



Jiří Raichl rozhodně nepatří mezi literární nováčky. Básník, prozaik, režisér i ochotnický dramatik v jedné osobě, založil roku 2018 nakladatelství TOFANA, v kterém vychází i jeho produkce. Jeho tvorba je pestrá a i na našem projektu jste si již mohli přečíst recenze na Mám se dobře, ale špatně to snášímZítra už bylo6 hlasů lásky, či Tenčí než vlákno pavučiny. Jak v hodnocení obstála jeho šestá knižní publikace Pomalá voda?

Klára Antlerová ve třinácti letech přišla o matku, o šestnáct let později jí umírá i otec, a tak se jako jedináček stává dědičkou továrny. Bohužel danému odvětví ani za mák nerozumí a jako mladou dívku 20. let 20. století ji hlavně zajímá, aby se co nejdříve vdala. Podle sebe není úplně nejmladší – za rok jí bude už třicet, což považuje jen krůček od označení stará panna. S tímto cejchem se blíží reálná hrozba, že vidina manželské brány se jí navždy uzavře. Když se na inzerát pro pozici ředitele podniku ozve ucházející mladík v podobném věku – Tadeáš Horan, zavětří svou šanci být paní Horanovou. Jenže Tadeáš je zničehonic nezvěstný a s detektivním pátráním po něm se začínají odhalovat i rodinná tajemství a záhady.

Autodiegetický vypravěč v podobě ztřeštěné (skoro)třicátnice Kláry, nás zavalí přívalem emočně zainteresovaného textu s velmi svérázným slovníkem, i myšlenkovými pochody bohatými na citoslovce a erotická zabarvení. Prvky grotesky, detektivního pátrání a divadelní hry vytváří prostor pro spoustu chvil plných situačního humoru.

Ve finále mě pan detektiv obdařil navštívenkou. Prý ať mu zavolám, kdyby mě cokoli napadlo. (Napadlo mě leccos. Pohříchu to nesouviselo s úředním vyšetřováním.) (str. 72)

Titul tvoří sedm kapitol
s názvy: Pre-expozice, 1927 (Expozice), 1928 (Kolize), Zima 1929 (Krize), Předjaří 1929 (Peripetie), Časné jaro 1929 (Katastrofa) a Post–katastrofa. Přestože začínáme v roce 1927 a končíme o dva roky později, nečekejte klasický dobový historický román. Vykreslení hrdinové mohou spíš představovat karikatury na reálné postavy, což jen podtrhuje žertovnost příběhu. Na jednu stranu Klára mluví velmi škrobeně, na druhou stranu jí ani nedělá problém se odvázat. V těchto chvílích byste si ji klidně mohli splést s puberťačkou od Lenky Lanczové a zasadit do naší současnosti. 

S tím, že minulost je použita, jako kulisa souvisí i použití některých výrazů. Chvíli čtete o četnících, chvíli o policajtech. Na str. 103 je „Existují sanatoria pro alkoholiky, musí existovat i sanatoria pro darebáky.“ Je pravdou, že na přelomu 19. a 20. století byly známy problémy se závislostí na alkoholu a vznikala protialkoholní sdružení a abstinenční spolky, ale rozhodně to nebyla sanatoria. Až v roce 1948 založil Jaroslav Skála Klub lidí usilujících o střízlivost (KLUS), kdy následně vzniklo známé protialkoholní oddělení U Apolináře.

Moje egocentrická matka vždycky litovala, že se nenarodila jako chlap. Měla by prý všechno mnohem jednodušší. Ale copak moje matka! Nikdy jsem od ní neslyšela nic hezkého. V těch vzácných okamžicích, kdy si mě půjčila od chůvy (za účelem demonstrace mateřského citu), dokázala pouze vypočítávat mé nedostatky. Triádu znechucenosti zpravidla korunovala unikátní mantrou: „Jsi na nic. A ještě je všemu šeredná jak cuchta od kolotočů.“ (Asi se vám zdá, že to ani není možné. Že něco takového nemůže máma dceři povědět.) Může... (str. 48)  

Čtenářsky je text velmi lidový, přístupný a zábavný i díky použité hovorové češtině a častým dialogům.
Samostatného popisu okolí je naopak minimum, spíše dominuje Klářina introspekce. Autor krásně pracuje s gradováním napětí a vždy se objeví chvíle, kdy budete překvapeni. Přirozeně se mísí detektivní duch s erotickými fantaziemi i reálnými akcemi hlavní hrdinky. 

Způsob práce s textem přímo vybízí pro divadelní zpracování a věřím, že by to byl parádní zážitek. Po literární stránce nemám k autorovi výhrady, je patrné, že psát umí. Samotnou Kláru zpodobnil dokonale potrhlým způsobem. Na pár místech bych zvolila jiné slovní spojení např. str.8 „Přítomné dámy na ni zahlížely se špatně skrývanou nevolí“– vhodnější pohlížely/nahlížely, ale to je ryze můj subjektivní pohled na kosmetickou drobnost. Spíše jsem nepochopila, proč volný překlad verše ze strany osm je až na straně třicet jedna a některé cizojazyčné pasáže nejsou přeloženy vůbec.

Osobně mohu říci, že jsem se při čtení náramně bavila. Je pravdou, že někdy bylo emocí přespříliš, ale Klára byla tak příjemně ztřeštěná, že mi to k ní krásně sedělo. Nicméně pochopím, že někomu by to naopak mohlo lézt na nervy, proto doporučuji předem přečíst ukázku. Jednoduchost vyprávění ve spojení s krátkými podkapitolami je ideální při velkém shonu, protože knihu můžete kdykoliv odložit a nečekat, až dočtete kapitolu. Proč si tedy Pomalou vodu nevzít třeba přímo k vodě!

Pokud máte hlavu plnou vážných témat a hledáte něco poutavého k odreagování, je tento román správnou volbou. Jestliže vám nevadí svérázný styl, kdy postavě vidíte velmi hluboko do hlavy, strávíte při čtení příjemné chvíle.


Rok 1927... Klára, mladá dědička rodinné továrny, řeší po otcově smrti budoucnost svou i svého podniku. Donucena okolnostmi najímá ředitele, schopného manažera jménem Tadeáš, z nějž se vyklube atraktivní a charismatický muž optimálního věku. Aniž si to Klára uvědomuje, spustí angažováním Tadeáše řetězec záhadných událostí, jež rozčísnou pomalu plynoucí vodu klidného života. Roztomile ztřeštěná atmosféra se rychle mění v napínavé drama až thrillerového ladění. Klára s překvapením zjišťuje, jak málo zná svou minulost. A brzy pochopí, že se ve svých vzpomínkách musí co nejrychleji zorientovat, chce-li uniknout záludným šípům rozkacené sudby. Ještě ke všemu se jí do cesty přimotá další zajímavý chlapík, který (možná jen zdánlivě) nabízí pomoc. Ale jak to vlastně je? Komu může Klára věřit? A existuje vůbec někdo takový? Příběh je napsán svižným, čtivým stylem, v němž nechybí štiplavě sarkastický humor, ale i něžná romantika či emocionální introspekce. Zápletka se klube ve strhujícím rytmu, který v závěru graduje do velkoryse načrtnutého rozuzlení. Zase jedna knížka, od níž se neodtrhnete, dokud neotočíte poslední stránku...

Nakladatelství: Tofana
Rok vydání: 2021
Žánr: humorné, společenské
Počet stran: 204
Vazba: brožovaná

Komentáře