Recenze: 6 HLASŮ LÁSKY (kolektiv autorů)

Šest různých pohledů na jeden cit

Za recenzní knihu děkuji vydavatelství Tofana.

Chci si pořídit básnický sborník 6 hlasů lásky.

Láska je pojmem, jenž je hodně široký a dá se vnímat různými způsoby. O rozmanitosti tohoto citu se můžeme velmi snadno přesvědčit prostřednictvím sbírky 6 hlasů lásky, která se skládá z textů šesti současných básníků. Autory jsou jmenovitě Ari Dvořáková, Julie Dvorská, Lukáš Krab, Bari Kin, Jiří Raichl a Jana Melicharová. Všichni se snažili obsáhnout šíři jediného slova, jejich díla jsou rozličná, zajímavá, některá až zvláštní. Je interesantní, do čeho všeho se láska a milování dá vtělit a kolik podob může mít.

Svazek vás už při prolistování zaujme pro své krásné černobílé kresby Kateřiny Vostré, které sbírku doplňují a rozdělují ji na šest dílčích celků. Je tedy možné konstatovat, že každý obrázek uvádí oddíl věnovaný konkrétnímu autorovi. Nejen obrazový materiál, ale i název sbírky plně odpovídá jejímu tematickému zaměření.

O dílu jako celku se dá hovořit jako o jakési kolekci básní, v nichž se objevují silné pocity, láska mnoha podob, tváří, barev, vůní a chutí. Všechny texty se tak dají přirovnat k impresionistickým básním přelomu 19. a 20. století, avšak některé nesou i prvky symbolismu, protože autoři používají v tvůrčím procesu celou řadu symbolů a přenesených významů. Ve složení z děl šesti různých tvůrců píšících rozličnými způsoby můžete vnímat pestrou škálu celkové kompozice.

Zaměříme-li se na jednotlivé básnické formy, ve sborníku se dle anotace objevují následující: milostná lyrika, čtverácký epigram, minimalistický verš, květnatý hymnus, zasněné toulky po hvězdách i pajdání zastrčenou ulicí plnou odpadků.

Teď už nezbývá nic jiného než se pustit do interpretace jednotlivých oddílů. Prvních devět textů vzniklo pod rukama Ari Dvořákové. Ta je mladou začínající prozaičkou a textařkou, kromě těchto činností se také věnuje hudební kompozici a komiksové tvorbě. Jak je zřejmé, jedná se o všestrannou umělkyni. Její básně jsou různě dlouhé, některé mají dva verše, jiné třeba i dvanáct. Po grafické stránce nejsou nijak zajímavě řešené. Náplň je taková, že aniž byste si přečetli informaci o autorce, snadno odhalíte, že jde o mladou, studující dívku. Zpracovány jsou projevy lásky k profesorům a studovaným předmětům. Častými tropy jsou metafora, alegorie a ironie. Čtenář se ve valné většině při interpretaci prvního oddílu pousměje. Rytmus básní je pravidelný daktylský, objevuje se sdružený rým. K jeho utvoření je použito i několik vulgarismů, expresivních jazykových prostředků a nářečních prvků.

Sekce Julie Dvorské, autorky, jež si přála zůstat v anonymitě, čítá sedm básní. Jsou číslovány a tematicky na sebe plynule navazují. Po grafické stránce jsou interesantní díky tomu, že není řešena diakritika ve větách a velká písmena na jejich počátku, ale i pro svou symboliku a metaforiku. Lyrický subjekt se vyjadřuje s pomocí apostrofy (oslovení nepřítomné osoby). Při interpretaci budete mít pocit, jako byste se vrátili v čase do období české moderny, v níž se básníci snažili tvořit bez restrikce dělicími znaménky. Básnířka se nenechává omezovat, a tudíž jsou jak rýmy, tak i verše nepravidelné. Jediné, co se dá považovat za rovnoměrné, je rytmus. V některých textech jde o daktyl, v jiných o trochej.

Lukáš Krab je autor, jenž si taktéž přál, aby jeho život zůstal v anonymitě. Jediné, co o něm víme, je, že jeho díla vydaná v recenzované sbírce jsou první publikační činností. Do sborníku bylo umístěno sedm jeho textů, čtyři čtyřslokové o dvou a tři jednoslokové o čtyřech verších. Lyrický subjekt vyvedl autor v ženském rodě a je nutné podotknout, že se v jeho projevu objevuje apostrofa. Tvorba básníka je pravidelná po stránce rytmu (daktyl) i rýmu (v některých textech typ obkročný, v dalších střídavý).

Amatérská básnířka a prozaička, která má na svém kontě již několik publikací, to je Bari Kin. Do souboru vybrala dvanáct básní ze čtyř svých dříve vydaných sbírek, a to Mihla se démantová bytost, Jen volnost, Sedm vteřin do půlnoci a Usušený motýlek (Pokud jste autorčiny sbírky hledali a nenašli, poskytneme vám vysvětlení přímo od ní samotné: „Moje básně nejsou vydávané. Sborník je můj první počin. Mám za sebou jen autorská čtení a jedna moje báseň je uveřejněná v LaCultura.“). Texty jsou interesantní pro expresivní vyjadřování lyrického subjektu. Při interpretaci najdete celou řadu tropů, např. apostrofy, metafory a personifikace. Její tvorba je zvláštní pro různorodost. Objevíte tu sdružený, obkročný, ale i střídavý rým, někde jej však naopak nenajdete vůbec. Rytmus je pravidelný, a to buď trochejský, nebo daktylský.

Předposledním tvůrcem je Jiří Raichl, který je prozaikem, básníkem a dramatikem – ochotníkem, mimo to stojí zároveň za vydavatelským konceptem Tofana. I on přispěl se svými dvanácti básničkami. Je velmi pravděpodobné, že si vás získají svým grafickým řešením. Stejně jako Julie Dvorská neřeší velikost písmen na začátku větných celků a v názvech básní. Oblíbil si volný verš a rytmus. Co se týče rýmu, v mnoha případech rým nenajdete, když už, tak se objeví střídavý či sdružený typ. V některých básních (např. Rieslingelium) je možné odhalit  odvolávky na Bibli. Při interpretaci zjistíte, že jsou texty plné metafor, personifikací a oxymóronů.

Poslední, kdo uzavírá autorskou šestku, je Jana Melicharová. Jedná se o amatérskou autorku textů vycházejících ze života a zážitků člověka. Její příspěvek čítá osm děl, jež se nerýmují a jsou psána volným veršem. Rytmus je však pravidelný, a to trochejský nebo daktylský. Její tvorba si vás získá pro své interesantní grafické ztvárnění, některé básně jsou psány do tvarů existujících věcí (např. báseň Deštník). I tato básnířka si libuje v používání metaforických jazykových prostředků a personifikací.

Sborník hodnotím pozitivně, protože ukazuje čtenáři rozmanitost. Na tento fakt je mimo jiné upozorněno také v doslovu s názvem ...proč a nač...? aneb dopis nakladatele váženému čtenáři. Při čtení recenze jste si možná řekli, že sbírka není určena pro každého a že bude asi náročnější na interpretaci. Není tomu však tak, texty se čtou dobře a jejich výklad je snadný. Styl psaní jednotlivých autorů se od sebe odlišuje, některé básně jsou jednoduché, jiné trošku náročnější, ale nemohu říci, že by byla četba těžká. I přes větší počet děl má knížka pouhých osmdesát dva stránek. Bohužel ale musím poukázat na jeden problém v sekci básní Jiřího Raichla. Na straně padesát, kde se měla dle všeho objevit báseň První láska, nenajdete kromě špatně čitelného nadpisu nic. Netuším, zda se dostal tento šotek jen do sbírky, již jsem dostala k recenzi, nebo je-li to problém všech výtisků. I přesto si mě tato knížka získala a už teď se těším na setkání s dalšími výtvory jejích šesti autorů.

Sbírku ráda doporučím všem, kteří mají rádi milostnou lyriku, jež je nevšední pro své grafické, tematicky jednotné, ale pojetím odlišné zpracování. Knížku oceníte, pokud jste romantici, protože z básní srší láska ve všech možných podobách.


Anotace:
Proč jsme vybrali pro naši knihu zrovna tento název? Důvodem je tematické zaměření sborníku: ze své tvorby jsme sestavili kolekci, v níž rezonuje citová struna, naladěná do tóniny lásky mnoha podob, tváří, barev, vůní a chutí. Rozdílnost prožitků šesti naprosto různorodých osobností umocňuje přitažlivou pestrost celkové kompozice. Milostná lyrika, čtverácký epigram, minimalistický verš, květnatý hymnus, zasněné toulky po hvězdách i pajdání zastrčenou ulicí plnou odpadků... to všechno (a ještě mnohem víc) na vás číhá ve strofách i mezi nimi. Báseň je předivo utkané z nejjemnějších částic lidského nitra. Rodí se z přetlaku emocí, vtěleného do slov. To, co dělá poezii poezií, je opravdovost jejího poselství. Nechte se podmanit šesti opravdovými hlasy opravdové lásky... Kolektiv autorů: Ari Dvořáková, Julie Dvorská, Lukáš Krab, Bari Kin, Jiří Raichl, Jana Melicharová.

Kolektiv autorů: 6 hlasů lásky
Nakladatelství: Tofana
Žánr: Milostná lyrika
Rok vydání: 2019
Počet stran: 82
Formát: Brožovaná