Recenze: DO SMRTI DALEKO (Michal Březina)

 Ulítlé sci–fi s detektivním nádechem

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Golden Dog.
Chci zakoupit tento titul!

Michal Březina je dvorní grafik nakladatelství Golden dog, redaktor sci–fi portálu Vanili.cz. Expert na časoprostorové skoky a vesmírnou turistiku publikoval v povídkových souborech Uchovej mou duši či Vostrá krása. Samostatně napsal tři romány, jež spojují sci–fi s humorem. S autorem proběhl rozhovor, v kterém jste se mohli blíže seznámit s jeho tvorbou, či vznikla recenze na audio provedení jeho titulu Měsíční deník. A jaký je poslední román tohoto deathmetalového nadšence?

Billy Cowen si prošel vesmírnou válkou mezi Británií a Čínou a kromě šrámů na duši má jako památku robotický malíček. Jako start do nového začátku dostal tento veterán kosmické války dárek  v podobě detektivní licence. V prvotní chvíli je nadšený, ale když mnoho zákazníků nepřichází, tak je rád za drobné štěky v podobě hledání důkazů proti nevěrným manželům. Stále větší oblibu nachází ve stavengeru – hořkém podřadném likéru a čeká na svůj velký případ.

„Jednalo se o dvojčata. Jména neznám, samozřejmě. Neměl jsem čas si od nich podepsat Knihu přání a stížností. Oba chlapi tak kolem čtyřiceti let, nevím přesně. Ale co je hlavní, oba vypadali fakt divně. A tím nemyslím jen to, že byli plešatý.“ „Divně? Bene, divný by bylo, kdyby vypadali normálně.“ Hurwitz se ušklíbl. „To máš pravdu.“ „Takže, nějaký zvláštní znamení? Křivej nos, piha na čele, odstávající uši?“ „Ty seš vůl, Billy. Mně tu nějaký kreténi likvidujou živnost a já si budu všímat toho, jestli nemaj něco na ksichtě, ne?“ (str. 86)

Titul obsahuje pět samostatných příběhů – Neklidná duše, Bratři a lovci, Zavařenina, Zabitá neděle a Příloha. Spojujícím prvkem je Billy Cowen, jakožto hlavní hrdina. Někteří ostatní protagonisté se prolínají všemi příběhy, jiní vystupují pouze v epizodní roli. Zajímavostí je, že na konci knihy můžeme nalézt jejich černobílé portréty. Chronologie vývoje postavy, potažmo celého děje, je obrácená, což znamená, že v Neklidné duši se dozvíme, jak to s Billym dopadne. Ostatní vyprávění naopak demonstrují časová rozmezí, jež se udála předtím. Není překážkou zvolit opačné pořadí a začít Přílohou. Můžeme ji vnímat jako epilog při chronologickém čtení či prolog u retrográdního.

Život je zasazen do anglického Doveru kolem roku 2221 do chvíle, kdy válku vyhrála Čína. Kniha je prošpikována sci–fi komponentami a tak nechybí vznášedla a prakticky veškeré vybavení je novotvar složený z předpony -izo (izozapalovač, izoautorádio, izokomunikátor aj.) Nespisovná čeština se prolíná s vulgarismy, erotickým napětím i explicitním násilím. Detektivní pátrání v kulisách budoucnosti pohledem autodiegetického vypravěče s perfektně vykreslenou atmosférou pošmourného a věčně deštivého Doveru.

Současně si představil několik milostných poloh, kterými by rozhodně v této kanceláři, i kdekoliv jinde, nepohrdnul a spanilou Lin si kdoví proč představil v nacistické uniformě, kterak mu zpocená po osmém kole divokých hrátek podává orosenou skleničku hořkého stavengeru, tradičně dochucenou kapkou neředěného mlíčí. Usoudil vzápětí, že by nebylo od věci, kdyby si navečer zašel do Cinco Tortugas za trochou toho sexuálního povyražení. Cítil příšerné přetlaky. (str. 87)

Nejlepší je rozhodně Zavařenina, jež v sobě skloubí ryzí detektivní pátrání s cynickým humorem. Billy je přímočarý svéráz, a tak často trousí více či méně vtipné hlášky. Ostatní jsou postavené na násilí a nadpřirozenu. Můžeme pozorovat i určité nostalgické vzpomínání nad tím, jak to bylo dříve, což je zasazené do kontextu sci–fi budoucnosti.

„Víš, že dřív, myslím jako hodně dávno, courali lidi na stadion skoro víkend co víkend?“ „To jsem nevěděl, mně je historie docela ukradená“ „Nebo dostihy. Víš, co to jsou to dostihy?“ „Nevím, nějakej tvrdej dojezd na stavengeru?“ „Ne, Billy. Představ si, že dřív závodili koně. A dokonce na nich seděli lidi.“ „Ale to je zakázaný, ne?“ „Však říkám, že tomu tak bylo dřív. Jo, dřív byla jiná doba., Billy. Dostihů se účastnili i chrti. Hlavně u nás to mělo tradici.“ „Jakože, jezdili na těch koních?“ „Vole. Normálně, chrtí dostihy. Závodili ti psi, stejně jako dneska budou závodit genokrávy.“ (str. 161)

Autor knihu postavil na akci a rychlosti, což ji rychle posouvá vpřed a nemáte pocit hluchého místa. Bohužel to také vytváří prostor pro neúplné propracování charakteristiky postav (jaký kuřák si sakra nedokáže ubalit cigáro?) a drobné překlepy odsoudit x posoudit. S Michalem Březinou jsme si úplně nesedli, co se humoru týče, a musím ho označit za plytký a někdy i trapný. Věty mi přišly posazené strašně na sílu a zdaleka nebyly tak lehké a hravé jako tomu bylo v Posmrtné predaci od Viléma Koubka (dát odkaz až vyjde). Vzhledem k tomu, že oba romány si jsou motivem podobné, srovnání se neubráním a i když jsem se při čtení Do smrti daleko nenudila a bylo to dobré, Posmrtná predace vítězí na plné čáře.

Na škále současně vydaných žánrovek se jedná o četbu průměrnou, ale i tak zajímavou. Pokud vyhledáváte svižné publikace s nenáročným dějem spojujícím detektivní a sci–fi kategorii, může vás Do smrti daleko oslovit. Detektiv, co se postupně propíjí do alkoholismu a nemá úplné štěstí. Nečekejte ale nic, co vám delší dobu uvízne v paměti.

Anotace:
Billy Cowen, veterán kosmické války Británie s Čínou, dostal za službu velkorysý dar – detektivní licenci. Myslel si, že je to terno. Opravdu si to myslel… Jak se odhodlaný muž stane závislým na stavengeru, hořkém likéru s příchutí dešťové vody? Kdo mu nechává tajuplné, gramaticky vytříbené vzkazy? Jak to bylo tenkrát se sklepem paní Rennebu? A co se stalo na závodech genokrav? Odpověď je někde tam uvnitř.

Nakladatelství: Golden Dog

Rok vydání: 2021

Žánr: sci–fi, detektivní

Počet stran: 192

Vazba: brožovaná