Rozhovor s Michalem Březinou: „Románů mám v různém stádiu rozdělaných několik.“

Autor Michal Březina není žádným nováčkem české literární scény. Mimo projektu Uchovej mou duši napsal už dvě díla: Pošuci z Galaxie Real a Měsíční deník. Michal je vtipálek, který mi to v rozhovoru dával pěkně sežrat, protože jsem se ne vždy dopídila všeho, co jsem si přála vědět. Ale nebojte, zahrnu vás dostatečným množstvím informací nejen o sbírce Uchovej mou duši!

Antologie čtyř povídek dříčů z portálu sci-fi Vanili.cz a pěti nejlepších povídek fanoušků Vanili.cz –patero povídek vzešlo z literární soutěže Uchovej mou duši, kterou organizovalo Vanili.cz v roce 2017. Povídky devíti českých autorů na téma duše jsou průřezem všech subžánrů fantastiky. Více v recenzi.

Pokud sledujete Vanili.cz nebo náš projekt Podpora českých autorů, tak už jistě víte, že sborník je zdarma ke stažení. Jak se s antologií poprala redakce a co všechno nám prozradili jste si měli možnost přečíst v tomto rozhovoru.



Za rozhovor i poskytnuté ilustrace děkuji Michalu Březinovi.

Dal bys ruku do ohně za všechny příběhy, které v antalogii jsou? 

Našel jsem mezi všemi doručenými jednu povídku, kterou bych v antologii opravdu rád viděl, ale neprošla přes další redaktory. Ve finální pětce se však ocitli i favorité z mého hodnocení, takže ano, nemám problém získat popáleniny třetího stupně za texty, které jsme ve sbírce Uchovej mou duši vydali.

Všechny povídky se opravdu hodně liší a zobrazují téma originálně. Vyšlo to tak náhodou, nebo v tom byl záměr? 

Myslím, že je to čistě dílo náhody. Ostatně, téma bylo vskutku velmi volné, kdybys četla i všechny další soutěžní texty, nikde bys nenašla výraznou shodu. A že fanoušci Vanili.cz zpracovali téma Uchovej mou duši originálně je fajn a to může jen a jen potěšit.

Která povídka ze sbírky je tvou nejoblíbenější a proč? 

He he. To nemůžu říct, aby mě cestou na bagr neukamenovaly fanynky. 

Jsi nejslabší a máš padáka. Každá sbírka má svou nejslabší stránku. Která příhoda je podle tebe nejslabší?

Nevím, dál…

Ty sám ses pustil do poměrně náročného tématu, které sice zažilo na literární scéně už mnoho zpracování, ale přesto si čtenáře stále získává svou primitivností a násilností. Byla to tvoje první volba, nebo jsi přemýšlel i nad jinými scénáři? 

Pointa mé povídky úzce související s tématem, mě napadla hned potom, co se definitivně ustálilo zadání tj. Uchovej mou duši (původně se zvažovalo: Uchovej mé tělo). Napsat poněkud drsnější story se mi zachtělo čistě ze zvědavosti – chtěl jsem si vyzkoušet sugestivní popisy násilností apod. Zjistit, jestli to vůbec dokážu, jelikož mě baví psát spíše veselejší věci. K násilí jsem při psaní vždycky přistupoval s humorem. Například v povídce Zabiják z Kaichanu otištěné v časopise Pevnost (12/2017) je násilí habaděj, ale je to vzato s velkou nadsázkou, to se hnusem neoklepeš ani za mák. Teď s odstupem musím říct, že je to docela zábava psát právě ty násilné scény, líčit temné, depresivní prostředí a stavět postavy do zoufalých situací, určitě to zkusím někdy v budoucnu znovu. Papír toho snese dost, no ne?


Držel ses, nebo jsi naopak popustil uzdu a ztvárnil všechno tak, jak jsi opravdu chtěl? 

S tím jsem problém neměl. Nedovedu si vlastně ani představit, že bych něco napsal tak, jak bych nechtěl. Mohu však dodat, že povídka se původně měla jmenovat Útěk na věčnost, ale moc to prozrazovalo děj, tak jsem to v poslední chvíli změnil. To jsou zajímavosti, co?


Ty sám jsi už vydal dvě knihy. Měsíční deník a Pošuci z galaxie Real, což měl být první díl série Jack & Merick, ale na tvou žádost byl román z prodeje stažený. Má otázka je jednoduchá. Proč? Mohou se čtenáři série ještě někdy dočkat, nebo ses definitivně rozhodl ji vymazat z literární scény? 

Pošuci jsou z literární scény definitivně vymazaní. Kostru příběhu, některé scény a několik hrdinů jsem z toho však jaksi odborně vykosil a ušil tomu všemu zbrusu nový kabátek, momentálně už má tento zcela nový román v rukou nakladatel k posouzení. Jestli všechno klapne, do kolekce space oper přibude akční příběh jednoho pozemšťana, který to v kosmu hodlá docela roztočit. Čtenáře čeká jedna velká akční jízda v atraktivním prostředí neznámé galaxie, společně s partou všelijakých vesmírných vyvrhelů a vnadných žen.

Připravuješ si pro české čtenáře nějaký román, nebo máš v plánu realizovat se už jen ve sbírkách?

Románů mám v různém stádiu rozdělaných několik. Jen kvůli svému perfekcionismu a mé věčné nespokojenosti (i nedostatku času) je pořád nějak nedokážu dodělat. A nedávno jsem v jakémsi krevním návalu začal psát zbrusu nový, abych toho neměl málo. Od toho všeho si občas odskočím k povídkám, které mě právě začínají docela bavit. Koncem tohoto roku se jedna má nová povídka objeví v tištěné sbírce Vostrá krása Jana Vavřičky. Ten po mně chtěl erotické sci-fi a to dostal. Sám jsem zvědav, jak se to ujme. Povídka je o chlápkovi z Úněšova, který v touze po silném erotickém zážitku kývne na lákavou nabídku sexy agentky z jiné galaxie. 

Pokud jsem správně informovaná, jednalo se o tvou první spolupráci na antologii, jaké to pro tebe bylo? Lepší než vydat samostatný počin, nebo naopak se ti takové zkušenosti moc nezalíbily? 

Pokud mě má paměť nemate, což je těžké, jelikož si pamatuju pouze posledních šest minut, tak je to má první spolupráce na antologii. Vostrá krása bude druhá v pořadí a určitě se do budoucna pokusím něco někam narvat. Antologie jsou fajn. Pelmel stylů a člověk se může docela vyřádit i na malém prostoru. A zda je lepší vydat antologii než samostatný počin, je strašně těžká otázka. To si musím promyslet, což mi bude trvat asi sedm minut a tím hrozí, že mezitím zapomenu, na co ses ptala. 

Jaký je podle tebe cílový čtenář toho tvého masakru, který jsi ve sborníku Uchovej mou duši ztvárnil pod názvem Mensibia?

Vůbec netuším, jaký ten čtenář je. Třeba je pohodářem, kterého to pobaví. Víc ze mě nevymáčkneš. Nebo vymáčkneš? Nebo nevymáčkneš? 
Eee...
Promyslím si to.
Óóó...
A právě uběhlo dalších šest minut. Na co ses to ptala?

Komentáře