Recenze: LVÁŘKA (Tereza Janišová)


Jedno město, dvě epochy

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Lirego.

Jméno Terezy Janišové bývá spojováno především s čarodějnou trilogií Erilian, která se mezi dětskými i dospívajícími čtenáři těší značné oblibě. Autorčina nejnovější kniha, historicko-fantastický román Lvářka, má ovšem potenciál oslovit mnohem širší spektrum čtenářů a dostat poměrně mladé nakladatelství Lirego do povědomí knižní komunity.

Zdroj: archiv recenzentky


Příběh začíná v šestnáctém století a přibližuje nám život bylinkářky Vavřínky. Tato veselá a dobrosrdečná dívka nejenže umí nakládat s dary přírody, ale rovněž se po nocích nezdráhá zájemcům věštit z plamenů. Doufá, že by si mohla jednoho dne otevřít v Praze vlastní apatyku a odejít od rodiny Trumských, u nichž zastává nevděčnou práci služebné. Svůj přivýdělek se před nimi snaží tajit, leč Martě Trumské nic neunikne. Paní Marta však Vavřínku nevyžene, naopak, požádá ji o radu. Ubohá dívka netuší, že se její ochota brzy obrátí proti ní a dostane ji až na hranici, kde má být upálena za travičství, smilstvo a burcování temných sil. A už vůbec nemá ponětí o tom, že když je Všehomír ve správném rozpoložení, dá se skrze oheň cestovat časem.

„Vavřínka jim pokaždé říkala jen takové věci, které chtěli slyšet. Spokojenost pak byla na obou stranách. Navíc se její na míru šité věštby častokrát naplnily. A pokud k tomu zatím nedošlo, jistě by se dříve či později ještě naplnit mohly.“ (Str. 9)

Přeneseme se do současnosti, jíž nás provází Josef, příslušník židovské rodiny a spolku budoucích architektů. Ten se zrovna po rozlučce s kamarády potácí v okolí Petřína v podnapilém stavu, kde narazí na jakéhosi bezdomovce. V ohni, který neznámý muž rozdělal, spatří Josef zoufalou dívku volající o pomoc. Bezmyšlenkovitě k ní natáhne ruku... Ale ne, přece není možné, aby jen tak z plamenů vyskočila lidská bytost, z masa a kostí! Určitě je na vině přemíra alkoholu. Josef by měl jít domů, ze všeho se vyspat a zapomenout. A když už se mu onen podivný zážitek skoro povede dostat z hlavy, opět se s Vavřínkou shledává.

„Tohle místo si můžeš představit jako dveře se dvěma zámky. Od jednoho máš klíč ty, od druhýho zase to tvý děvče. Odemknout ty dveře můžete jen oba dva naráz.“ (Str. 175)

Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času a střídají se pasáže zaměřující se na Vavřínku a Josefa. Kniha je členěna na kapitoly, přičemž se vždy uvádí rok, ve kterém daná část probíhá. Tento koncept funguje skvěle a obě příběhové linie se dají snadno sledovat. Po jazykové stránce se jedná o nadprůměrné dílo, slova lahodí a stránky odsýpají.

Také je třeba vyzdvihnout originální námět. Jistě, cestování časem není žádná novinka, ale toto konkrétní zpracování a prostředí působí velice neotřele. Zavítáme na dvůr císaře Rudolfa II. i do židovské čtvrti, setkáme se s magistrem Kellym, Rabi Löwem... Nebo se samotným bohem Perunem, jelikož se zde objevují i prvky slovanské mytologie. Nedílnou součást oné všehochuti tvoří humor – autorka se nebojí satiricky rýpnout do nešvarů společnosti či zlehčenou formou nakousnout vážnější témata.

Relativně nízký rozsah bohužel nedovoluje probrat věci více do hloubky. V textu se navíc vyskytují i výrazy a fráze, o nichž by se dalo spekulovat, zdali se v dávné éře skutečně užívaly (ačkoliv vzhledem k zařazení mezi fantastiku je tato výtka spíše podružná). Chemie mezi hlavním duem není nikterak závratná a některé postavy se občas chovají podivně, jako by v sobě měly spínač, který rázem secvakne z „hodný“ na „zlý“.




Živelně barevnou obálku a trefné černobílé ilustrace má na svědomí Barbora Kyšková, která svými kresbami doplnila již nespočet dobrodružných příběhů pro děti a knih žánru sci-fi a fantasy. Zobrazují konkrétní scény či postavy z děje, podtrhují atmosféru.

„Bratr k tomu kotěti velmi silně přilnul. Pojmenoval ho Mohamed a má ho raději než většinu členů své rodiny. Jeden z astrologů totiž Rudolfovi předpověděl, že s jeho lvem budou mít stejný osud a zemřou ve stejnou dobu.“ (Str. 134) 


Já jsem se prostřednictvím Lvářky s tvorbou autorky seznámila vůbec poprvé a jsem opravdu mile překvapena. Například se mi líbí, že se Janišová opírá o historické prameny a v rámci vyprávění své čtenáře zároveň vzdělává, přičemž uplatňuje i své vlastní znalosti a zkušenosti (pochází z Prahy, vystudovala architekturu atd.). Jako zajímavé zpestření hodnotím kvantum referencí na známé filmy, knihy a písničky.

Fanoušci Erilianu možná budou krapet zaskočeni změnou stylu, jakým je kniha napsána, avšak právě ten ji činí tak nadčasovou. Ne nadarmo se jí přezdívá pohádka pro děti od 13 do 150 let“, a přestože ve společnosti Lvářky strávíte maximálně jeden až dva večery, nepochybně ji lze číst opakovaně a pokaždé tam objevit něco nového. Titulu se mimochodem dostalo i audioknižního zpracování (namluvila Barbora Hrzánová).


Anotace:
Román z prostředí současné a rudolfínské doby, ve kterém se setkáváme s architektem Josefem a bylinkářkou Vavřínkou. Oba žijí ve stověžatém městě, každý v jiném století, přesto se jedné noci potkají na pražském vrchu Petříně. Když je správná konstelace, dá se totiž skrz oheň cestovat labyrintem času…
V příběhu Josefa a Vavřínky se setkáme se střípky tajemných pražských legend i některými známými postavami našich dějin, které jsou však představeny v o něco méně známém světle. 

Nakladatelství: Lirego
Rok vydání: 2019
Žánr: fantasy, historie, mytologie
Počet stran: 254
Ilustrace: Barbora Kyšková
Vazba: vázaná


Žádné komentáře:

Okomentovat