Rozhovor s Ivanou Novákovou: „Dobře napsaná erotická scéna se pozná tak, že po jejím dočtení čtenářka vstane a jde mile překvapit manžela.“

Česká spisovatelka Ivana Nováková, která se našla v žánru fantasy, již vydala několik velmi zajímavých počinů u nakladatelství KKnihy.cz. Jejím prozatím posledním dílem je Rusalka II., která spadá do série Rusalka. První, stejnojmenný díl jsme vám představovali a bylo to rozhodně vzrušující a netradiční čtení. Stejně tak jste si na projektu mohli přečíst recenze starších románů, jako je Serafína a drak, Pohádky o čarodějích, Bellis a dračí král či Zpackané kouzlo. I když jsou náměty rozličné, spojuje je jedno, autorka rozhodně nepíše mainstream, a chcete-li si přečíst něco zvláštního, rozhodně se můžete nechat unést. 

Já děkuji autorce nejen za silně zajímavý zážitek v rámci čtení Rusalky, ale také za rozhovor a fotografie. Věřím, že vám Ivanu Novákovou i její díla prostřednictvím dotazů blíže představíme a že v nich stejně jako my naleznete zalíbení. 

Zdroj: archiv autorky

Na svém kontě máte již šest titulů. Nejnovějším počinem je fantasy Rusalka II., tedy pokračování Rusalky. Má ten jednoduchý název nějaký důvod? Někdo jej ocení, jiného zas pojmenování může trochu odradit.

Vysvětlení je prosté. Oba díly tvoří dohromady jeden příběh, proto jsem dvojku oddělila pouze číslicí. První díl je vlastně pouhý úvod, který vysvětluje, co je Silvie zač a víceméně popisuje její svět. Začala jsem Rusalku psát, a když přesáhla dvě stovky normostran, utnula jsem to a začala novou knihu. Tak jednoduché to je.

Rusalka je dilogie, nebo plánujete ještě pokračování?

Rozhodně nikoli.

Já sama jsem první díl Rusalky četla. Přiznám se, že mě nalákala knižní obálka nejnovějšího vydání, které pokud se nepletu, vyšlo u KKnihy.cz jen v elektronické podobě. Čtenáři však mají možnost zakoupit si tištěnou verzi z roku 2019, kterou vydalo nakladatelství Formal Group. Proč jste se nakonec rozhodla i pro vydání v elektronické podobě?

Bohužel musím opravit jednu nepřesnost, tištěná verze již na trhu není. Celá historka s vydáním tištěné Rusalky je tak hrůzyplná, že ji zde nechci rozvádět. Nakonec mi půlka nákladu skončila v obýváku, na bankovním účtu mám díru mnoha desítek tisíc korun. A protože jak jsem zmiňovala, obě knihy tvoří dohromady jeden příběh, potřebovala jsem vydat i druhý díl. Z finančních a praktických důvodů padla volba na elektronickou verzi.

A proč ta odlišná obálka?

Dobrá, trochu poodkryju oponu onoho hororu. Titulní obrázky k mým knihám tvoří moje dvě úžasné Múzy – Katherine Luka a Terka Strnadová. Poslala jsem nakladatelství Formal Group jejich návrhy, ale byly odmítnuty s odůvodněním, že na obalu musí být fotografie. Z důvodu opravdu lajdácké práce nakladatelství nakonec kniha vyšla s fotografií z volné databáze, onen obrázek se mimochodem se železnou pravidelností objevuje u internetové předpovědi počasí a mně se z toho pokaždé udělá lehce slabo.

Když jsem vydávala elektronické knihy, potřebovala jsem obrázek na druhý díl. Zároveň jsem chtěla zdůraznit lehce parodického ducha knihy, takže jsme s výtvarnicí Terkou Strnadovou zvolily komiksový styl. A protože se opravdu výrazně lišil od obálky prvního dílu, logicky tedy došlo na nový obrázek i pro něj.

Neméně atraktivní kresbu má také nové pokračování Rusalky, tedy Rusalka II. Naše blonďatá hrdinka však v dlaních drží pistoli. Může tedy čtenář předpokládat, že bude děj dramatičtější?

Ano, opravdu jsem se snažila do děje nacpat víc čar a kouzel, přestřelek a soubojů, automobilových honiček a poprasků na letišti. A, ehm, samozřejmě taky sexu.

Už jsme se spolu bavily o špatném žánrovém zařazení, které se stalo tak trochu kletbou Rusalky. Možná i trochu kvůli obálce je dílo nepravdivě řazeno mezi young adult, ačkoliv se jedná o zcela jiný žánr. Jak s tím prokletím bojujete? Na Databázi knih je dílo stále mezi tituly pro děti a mládež, což je dle mého špatné, protože příběh je pro děti rozhodně nevhodný.

Žánrové zařazení je další z řady chyb nakladatelství Formal Group, ale to bych se opakovala. Jenže abych byla spravedlivá, moje knihy jsou obecně obtížně zařaditelné, sama bych si asi nevěděla rady. Snažila jsem se napsat komickou fantasy, ale jelikož jsem milovnice romantiky, tak se mi tam vecpala i ta, nejvíc ceněná pasáž s vyšetřováním Sílčina únosu je trochu detektivka. Napsala jsem prostě guláš, u kterého se nejvíc pobaví nerdi. Pro děti moje knihy rozhodně nejsou, to je pravda, a explicitně popisovaný sex je v tomto ohledu nejmenším problémem.

Z těchto důvodů jsem u elektronického vydání rázně změnila anotaci, aby napověděla trochu víc o stylu knihy. Mimochodem na Databázi knih jsem se o změnu zařazení pokusila, snad to vyjde. A jen na okraj, nad mou spisovatelskou kariérou visí plošné olbřímí prokletí snad od počátku, nějaké chybné žánrové zařazení je v té souvislosti pouhou nedůležitou drobností.

Zdroj: archiv autorky

Začátek příběhu je zdlouhavější a mnoho se toho neděje. Taje se postupně sbírají a odhalují. Jak jsem psala v recenzi, tak mě dlouhý začátek unavil a odradil od pokračování v sérii. Je více čtenářů, kteří to vidí stejně? Jak to vlastně vnímáte vy? A pokud byste mohla, změnila byste to?

Druhý díl Rusalky je zatím naprosto opomíjenou knihou, takže to asi všichni vnímají stejně jako vy. Možná jsem opravdu měla napsat jednu dlouhou knihu. Ale to bychom zase přišli o ty dvě boží obálky. Těžká věc.

Jelikož jsem čekala YA, překvapily mě erotické scény. Stejně jako celý příběh jsou méně tradiční a řekla bych, že zpracováním osloví spíše starší čtenáře, protože mladší generaci jsou intimní pasáže většinou představované jinou, prostší formou. Pro některé spisovatele jsou právě tyhle erotické prvky nejtěžší. Jak jste s nimi bojovala vy? Nebo se vám psaly naopak nejsnadněji?

Pozastavím se nad jednou podivností. Erotické scény v mých knihách leží v žaludku spoustě lidí a neustále je zdůrazňováno, že kvůli nim se knihy nedají zařadit do YA. Neznamená však tato zkratka „mladí dospělí“? O jakou věkovou kategorii se vlastně jedná? V jakém věku si tedy chcete užívat sexu? Ale především, jak je možné, že těmto mravokárcům nevadí scény explicitního násilí, plné krve, vyhřezlých střev a utrhaných končetin, jichž jsou YA knihy plné (a komiksy pro děti také)? Není to špatně? Sama za sebe mohu prohlásit, že sex je mnohem příjemnější a zábavnější než násilí a ve svém důsledku i užitečnější.

Ohledně psaní erotických scén, ehm, mám své zkušenosti a taky hodně načteno, série Božský bastard zaujímá čestné místo v mé červené knihovně. Na rozdíl od oficiálního stanoviska si myslím, že dobře napsaná erotická scéna se pozná tak, že po jejím dočtení čtenářka vstane a jde mile překvapit manžela. BTW scéna s těmito dopady je právě na začátku druhého dílu Rusalky. Erotické scény se mi píšou dobře, já se obecně u psaní dobře bavím. Jak už jsem zmínila, strašlivé obtíže mám naopak při psaní scén popisujících násilí.

Nejvíc mě bavil přechod na pátrání Sílčina otce. Ten byl také zajímavou osobností, která měla co nabídnout. Můžete mně i našim čtenářům prozradit, zda se s ním potkají i ve druhém dílu a zdalipak Rusalka II. obsahuje také pasáže z jeho úhlu pohledu?

Sílčin tatínek je v druhém dílu důležitou postavou, která projde významnou změnou a ovlivní všechny ve svém okolí. Bohužel vás zklamu, druhý díl je celý v ich formě. Tato překvapivě ceněná pasáž prvního dílu vznikla z nouze, protože jsem potřebovala udržet napětí děje a čtenáře v nejistotě, co se vlastně s hrdinkou odehrává, a toho bych nemohla dosáhnout, pokud by vše vyprávěla ona.

Já nemohu soudit, četla jsem z vaší tvorby prozatím jen Rusalku, ale vaše díla na mě působí originálním dojmem. Pro koho jsou podle vás určená a kdo si je tedy nejvíce vychutná?

Teď si asi podříznu větev, ale píšu… pro sebe. Když tvořím, nedbám na žádný komerční zájem, jako – tohle je módní téma, to by se mohlo dobře prodávat. Když jsem loni na jaře trpěla omezením osobní svobody, napsala jsem zoufale smutnou knihu, protože mi prostě bylo ouvej. A jelikož můj čtenářský vkus je hodně mimo hlavní proud, asi ani moje knihy nejsou pro široké masy. Už jsem se s tím smířila. Nerdi a mimoňové, to je můj okruh.

Dle anotace je celá dilogie Rusalka řazená do žánru OA fantasy pro starší a pokročilé. OA fantasy není v ČR běžný pojem, mohla byste tedy čtenářům vysvětlit, co tedy mohou čekat a nač se těšit?

OA fantasy je název, který jsem pro svoje ulítlé knihy vymyslela já sama (fantasy pro starší a pokročilé). Víte, já se vždycky snažím, aby moje knihy byly zábavné, dobrodružné, vtipné a romantické. A pak si je někdo přečte a stěžuje si, že jsou komplikované. Chyba je jednoznačně mezi židlí a klávesnicí, ale je otázkou, zda se mi někdy podaří ji odstranit.

Budete Rusalku II. také vydávat ve fyzické podobě, nebo již bude dostupná pouze elektronická podoba?

Ne, tištěnou knihu už nikdy víc. Já to neřekla? Jsem tak „úspěšná“ autorka, že si svoje knihy musím vydávat vesměs vlastním nákladem, a zatím ještě nekradu.

Jakou vaši knihu byste čtenáři, který není obeznámen s vaší tvorbou, doporučila na začátek?

Autor není tím pravým, kdo by měl na tuto otázku odpovídat. J. K. Jerome se do konce života pozastavoval nad úspěchem Tří mužů ve člunu. Doporučila jsem jedné známé knihu Bellis a dračí král, protože si o ní myslím, že má nejucelenější příběh, nejlepší psychologii postav, je tam víc dobrodružství a méně romantiky a celkově je hodně surrealistická. Jenže dotyčná byla zklamaná. Navíc je to druhá kniha ze Serafínina světa a zjevně jsem u spousty věcí nepovažovala za nutné je znovu vysvětlovat. Takže ne, nedokážu na to odpovědět. Možná Zpackané kouzlo, to je aspoň krátké a čtenář rychle zjistí, zda mu můj styl sedí.