Rozhovor s Pavlem Kohoutem: „Impulsem k napsání Vražedkyně byl rozhovor s Tomášem Klusem.“


Českobudějovický rodák, spisovatel a nakladatel Pavel Kohout je autorem detektivky Les Bor, jejíž recenzi jsme vám nedávno přinesli. Děj je zasazen do Branišovského lesa, jedné z nejstrašidelnějších lokalit u nás. Jak ji autor coby místní rodák vnímá? Chystá aktuálně knižní novinku? A lze skloubit psaní s prací? Na to všechno nám Pavel Kohout, vydavatel e-knih a majitel nakladatelství KKnihy.cz, odpověděl v rozhovoru. Spisovateli děkujeme nejen za odpovědi, ale také za fotografie.

Připomínáme, že na projektu najdete recenze titulů z nakladatelství KKnihy.cz, a to nejen autorova O expozici, ale také Společnosti islámu a společnosti západu a Bylo za komunistů lépe? od Hynka Řihoška, Zpackaného kouzla Ivany Novákové, Deníku Jacka Novotného od Saši Sandrase a díla Jiřího Gleta Bez spojení není velení a bez pakárny není vojna.


Zdroj: archiv autora


V Českých Budějovicích žijete celý život, do kulis místního proslulého Branišovského lesa jste zasadil děj vašeho kriminálního románu, nabízí se tedy otázka, jestli jste vy sám do těchto tajemných míst vstoupil. Pokud ano, jak na vás les působí?

Ano, v Budějovicích žiji s výjimkou studií celý život. A shodou okolností blízko Branišovského lesa, tudíž ho znám velmi dobře. 
Na mě působí jako běžný les, u městského sídliště jako příjemné místo. Les znám delší čas než pověsti o něm, takže na mě vliv už moc neměly. Sledoval jsem však i reportáže různých paranormálních týmů a jejich měření v lese a sílu některých míst nezpochybňuji.


Postavy detektivky Les Bor jsou plasticky vykresleny, mají své mouchy, chybují, čtenář se s nimi může ztotožnit, takovým příkladem je charismatický policista Jan Sojka. Inspiroval jste se při psaní skutečnými osobami?

Určitě :o) 
Není to tak, že bych určitou osobu překlopil do literární postavy, ale některé rysy či reakce vychází z reálného života. 


Když jsem si četla anotaci k nové detektivce nazvané Vražedkyně, která vyjde na podzim opět pod hlavičkou nakladatelství Moba, bylo mi docela líto, že se nesetkám s policejním týmem, který vyšetřoval vraždy v předchozí knize. Jak se vám vžívalo do nových postav, budou opět vedle zločinu řešit i problémy v osobním životě?

Když mě napadl příběh pro druhou knihu, hlavní postavy z Lesa Bor se do něj charakterově nehodily. Jelikož se děj také odehrává v jižních Čechách, případ vyšetřují opět českobudějovičtí kriminalisté. Hlavní postavy jsou sice jiné, ale vedlejší postavy se v knize objevují. 
V hlavě mám další příběh, který by některé postavy z obou knih spojil u dalšího případu. To ale předbíhám.

A co se týče toho, zda postavy budou řešit osobní problémy či vzájemné vztahy  tak každopádně ano. To je společný rys pro obě knihy (a zřejmě i pro případné další).


Kde čerpáte náměty pro svá díla? Jste vnímavý pozorovatel okolí, nebo se inspirujete zprávami v tisku? Otiskl jste do svých knížek i něco ze svého života?

To je různé. Les Bor jsem začal psát bez jasné představy, příběh se vyvíjel až během psaní. A co se týče Vražedkyně, tam byl impulsem k námětu televizní rozhovor s Tomášem Klusem. Vyprávěl mimo jiné o svém koncertě v ženské věznici a zmínil příběh jedné z odsouzených a to, jak mu okolnosti změnily pohled na její spáchaný čin. I další zápletka příběhu pak vzešla z rozhovoru, kdy jeden kriminalista vyprávěl o svém zážitku. Dá se tedy říci, že děj je inspirován skutečnými příběhy, i když využitými v úplně jiných souvislostech a místech.

V Branišovském lese se odehrává i děj románu Oni, který napsal Mark E.Pocha. Četl jste ho?

O knize vím, ale bohužel jsem se k ní dosud nedostal.


Přiznám se, že než jsem se do knihy Les Bor začetla, myslela jsem, že se tam objeví i trocha duchařiny. Plánujete, že se do Branišovského lesa vrátíte třeba právě s příběhem plným tajemna, který by byl inspirován místními legendami?

Podle mě by se duchařina do klasické detektivky ze současnosti nehodila. 
Les i jeho pověsti mám rád, tak je i možné, že se k tomuto místu vrátím v jiném pojetí. Nápadů je hodně, ale času na zpracovávání málo.


Co na vaše psaní říká rodina? Dáváte svým blízkým číst rozepsaný rukopis a necháte si od nich případně poradit?

Pochopitelně chci vědět reakce čtenářů před odesláním rukopisu. A někdy to odnáší i rodina či známí.
U Vražedkyně se zapojila docela aktivně manželka. Nejen, že četla rukopis a radila, ale nechala se i vyfotit na titulku :o) Takže po mém autoportrétu na první knize, bude nyní na přebalu má žena udělali jsme si z knih takové rodinné fotoalbum.


Jak se vám daří skloubit psaní s prací ve vašem nakladatelství? Kde dobíjíte energii?

Psaní i nakladatelství je nad rámec hlavní pracovní náplně, takže je to na úkor volna. Obojí mě však baví, takže čas si najdu, jen ho není tolik. Napsat knihu mi ale trvá přibližně rok a půl a v rámci KKnihy.cz vydávám pouze jednu knihu měsíčně, ačkoli poptávka je vyšší. 
Práce, příprava e-knih i psaní je vše na počítači, takže mě dobíjí cokoli mimo obrazovku  děti, sport, kultura,...


V poslední otázce se opět vrátím k legendárnímu lesu. Koho ze spisovatelů, tuzemských i zahraničních, byste do Branišovského lesa vzal na procházku?

Kohokoli, kdo by měl zájem.
A pokud byla otázka myšlena, koho z autorů mám v oblibě, tak z detektivních např. Jo Nesbø, Stieg Larsson či Ursula Poznanski. Oblíbených autorů mám hodně i napříč žánry.


Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů při psaní.

I já děkuji  za rozhovor i celou vaši práci, kterou pro české autory děláte.

Zdroj: archiv autora


Žádné komentáře:

Okomentovat