Rozhovor s autorkou Dagmar Beňakovou: „Obě byly krásné, extravagantní, charismatické, nespoutané, emancipované, svéhlavé ženy silné vůle. Vždy přesně věděly, co chtějí. A své nápady se snažily prosadit navzdory všemu a všem. Měly neklidnou a nevyrovnanou povahu.“

 

Na české scéně neznám plodnější autorku, jež by své dílo v tak hojné míře věnovala Alžbětě Bavorské alias Sisi. Na projektu jsme vám představili Záliby císařovny Sisi i novinku Osudy vnučky císařovny Sisi – Rebelka Erzsi. Jaké cesty ji přivedly k takto úzce zaměřenému tématu a co od spisovatelky můžeme v budoucnu očekávat, se dozvíte v připraveném rozhovoru. Fascinace touto překrásnou a svébytnou císařovnou se zajisté přenese i na vás.

Jak se vlastně stane, že se absolventka Právnické fakulty a Fakulty sociálních věd rozhodne místo právní problematiky věnovat historické literatuře faktu? 

Já se věnuji oběma činnostem, v práci se zabývám právní problematikou a ve volném čase se věnuji četbě historické literatury faktu a tvorbě populárně naučné literatury. Historie byla od dětství spolu s cestováním mojí největší zálibou. Už od dvanácti, třinácti let jsem hltala jak historickou literaturu faktu, tak populárně naučnou literaturu i historické romány. 

Vaše dílo je do velké míry věnováno životu Alžběty Bavorské zvané Sisi. Pamatujete si na období, kdy jste napsala svou první publikaci o ní? Co vás k tomu přivedlo a jaký byl celý proces až po vydání?

O osobnost rakouské císařovny Alžběty, zvané Sisi, jsem se začala zajímat už ve svých dvanácti letech, když jsem poprvé spatřila její překrásnou mramorovou sochu v lázeňském městečku Merano v severní Itálii, kam jsem s rodiči zavítala během jednoho autobusového zájezdu po Evropě. Shodou okolností krátce po návratu domů hráli v televizi slavné filmy s Romy Schneiderovou a já jsem chtěla vědět, jaká byla ta pohádková princezna doopravdy. Začala jsem sbírat a číst literaturu o ní, hlavně v němčině, kterou jsem se učila už od dětství. Od svých vysokoškolských studií jsem také vyhledávala primární prameny, dopisy a deníky současníků císařovny i jí samotné po archivech a knihovnách. A také jsem s rodiči a přáteli a později se svou rodinou putovala po jejích stopách. Své zážitky jsem sepisovala takzvaně do šuplíku. Často jsem si stěžovala, že v knihách o císařovně jsou vzájemně si odporující informace. A tak mi rodina a přátelé navrhli, jestli o ní nechci napsat něco sama. A já sepsala svou první publikaci Toulky po stopách císařovny Sisi a nabídla ji nakladatelství Grada. Téma zaujalo a společně s paní šéfredaktorkou a panem odpovědným redaktorem jsme vymysleli, že kniha bude plná obrázků, jak aktuálních barevných fotografií turisticky atraktivních míst, která císařovna navštívila nebo kde déle pobývala, tak historických snímků Sisi a její rodiny. Podařilo se mi z knihoven, archivů a muzeí sehnat unikátní, dosud nezveřejněné záběry z jejího rodinného alba. A jsem nesmírně ráda, že kniha měla úspěch. Díky němu mohly vzniknout další dva díly – volné pokračování. Alžběta byla vášnivou cestovatelkou, a tak by se všechny její cesty do jedné knihy nevešly, nebo by se vešly, ale publikace by musela být velmi objemná a drahá, a tím pádem obtížně dostupná pro široké čtenářské publikum, proto jsme cesty rozdělili do trilogie. Stejně jako jsou filmy s Romy Schneiderovou trilogií, jsou i Toulky třídílné. Ale je možné si je koupit i jednotlivě. První díl mapuje místa Alžbětiných pobytů ve střední Evropě, od Bavorska, kde se narodila, přes Rakousko, kam se provdala, České země, které několikrát navštívila, po Maďarsko, jež se stalo jejím novým domovem, a Slovensko, které v té době tvořilo součást Uherska. V druhém díle zvaném Za sluncem po stopách císařovny Sisi se vydáme na jih, k moři, které neklidná Alžběta brázdila křížem krážem na jachtě rakousko-uherského námořnictva. Navštívíme země jižní Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu. Třetí díl s názvem Na západ po stopách císařovny Sisi nás pak zavede na britské ostrovy, kde Alžběta zářila coby divoká amazonka v koňském sedle během parforsních honů a bavila se se svými loveckými přáteli, a také do Nizozemí na břeh Severního moře, kde skládala básně, do Belgie, kam zavítala, aby poznala snoubenku svého jediného syna, do německých lázeňských měst, kde se léčila, a konečně do Švýcarska, které se stalo hitem jejích posledních let a kde také bohužel našla smrt rukou anarchisty. Kromě Toulek jsem vydala také unikátní knihu s názvem Dopisy od Sisi. Dosud nezveřejněná korespondence císařovny, která je také velmi oblíbená mezi čtenáři a stejně jako první díl Toulek má už dotisk. A císařovniny všestranné koníčky mapuje rovněž oblíbená publikace Záliby císařovny Sisi. Je také plná obrázků a dozvíte se o císařovně mnoho nových informací, které vás určitě překvapí.

Domníváte se, že jste o jejím životě řekla již vše podstatné, nebo se ještě na nějaké perličky můžeme v budoucnu těšit?

Během cest po stopách císařovny Sisi, které podnikám i nadále se svou rodinou a přáteli, se dozvídám stále nové a nové zajímavosti. Například teď nedávno na ostrově Korfu jsem zjistila, že Sisi nechala na své náklady vybudovat obyvatelům vesničky Gasturi studnu, když se dozvěděla, že velice trpí suchem. Přátelé mi zase na dovolené na Slovensku vyfotografovali informační tabuli, na níž je uvedeno, že Sisi navštívila na pozvání hraběte Huga Oberndorfa zámek v Hokovcích. Na její počest tu pak hrabě nechal vysadit lipovou alej vedoucí do lázeňského města Dudince, kterou tu najdeme dodnes. Sbírám všechny střípky a perličky a těším se, že až jich bude dostatek, nebo až objevím nové primární prameny, případně až narazím na téma, které nebylo ještě zpracováno, o císařovně zase ještě něco sepíšu. V žádném případě se ale nechci opakovat nebo recyklovat. Proto zpracovávám zatím jiná zajímavá témata, například jsem vydala knihu Osudy vnučky císařovny Sisi. Rebelka Erzsi.

Pokud byste měla porovnat osobnosti Sisi a její vnučky Erzsi, v čem se podle vás shodují, v čem se naopak zásadně rozcházejí? Která z nich je vám osobně bližší?

Obě byly krásné, extravagantní, charismatické, nespoutané, emancipované, svéhlavé ženy silné vůle. Vždy přesně věděly, co chtějí. A své nápady se snažily prosadit navzdory všemu a všem. Měly neklidnou a nevyrovnanou povahu. Rády cestovaly. Spojovala je nezměrná láska k pohybu a také ke zvířatům, zejména psům a koním. Byly velkými sportovkyněmi, vynikaly jako jezdkyně na koni i jako plavkyně. Sisi navíc šermovala a podnikala vysokohorské túry, Erzsi zase hrála skvěle tenis a jezdila na kole. Svými sportovními aktivitami i svými názory předběhly svou dobu. Obě provokovaly a šokovaly. Měly netradiční záliby. Stejně jako Sisi na konci 19. století se její vnučka Erzsi ve dvacátých letech 20. století účastnila spiritistických seancí, dokonce je sama pořádala. A co se týká rozdílů, tak Erzsi přímo vyhledávala společenské akce, jako dvorní plesy a plesy u dvora, zatímco její babička se jim o mnoho let dříve vždy snažila vyhýbat. Mně osobně bližší je Sisi, především v době svého mládí, kdy byla ještě nezlomená rodinnými tragédiemi. Erzsi byla totiž velmi tvrdá a nekompromisní dáma.

Velká část publikace je věnována rodičům Erzsi – Štěpánce Belgické a korunnímu princi Rudolfovi Habsburskému. Přestože jste v knize nastínila možné hypotézy princova úmrtí, k jaké z nich se osobně stavíte a proč? V čem vidíte ten náhlý partnerský rozkol mezi manželi a vzájemné ochladnutí?

Co se týká okolností princova úmrtí v Mayerlingu, těžko po tak dlouhé době určit, jak to tehdy doopravdy bylo, když nedošlo k řádnému vyšetřování a většina klíčových důkazů byla buď zničena, nebo je dobře ukryta. Korunní princ měl celou řadu důvodů k sebevraždě, i když ten úplně bezprostřední se nikomu, ani mně, zatím nepodařilo vypátrat, na druhou stranu měl také celou řadu nepřátel, kterým byl za života trnem v oku a kteří z jeho smrti profitovali. Byly nalezeny dopisy na rozloučenou obou aktérů, tedy korunního prince a jeho mladičké milenky Mary Vetserové. Rudolfovy dopisy byly ale nedatované a byly povětšinou nalezeny v jeho pracovním stole v Hofburgu. Maryiny dopisy jsou na hlavičkovém papíře zámku Mayerling, ty byly nalezeny o mnoho, mnoho let později v jednom bankovním sejfu. Bez důkazů skutečně nemůžu soudit.

K vaší druhé otázce, tedy co stálo za rozkolem manželství korunního prince Rudolfa a Štěpánky Belgické, je třeba říct, že to nebyl rozkol náhlý, ale spíše postupný. K ochladnutí vztahu přispěly rozdílné povahy obou manželů, absence společných zájmů, a především princova nestálost. Po nějaké době totiž Rudolf opět začal vyhledávat náruč jiných žen. Princovo okolí se přičinilo, aby se dostal do špatné společnosti. V té době byly sice nevěry mužů z vysoké společnosti běžnou záležitostí, ale korunní princezna byla velice žárlivá a dělala manželovi scény. Rozkol byl úplný, když korunní princ nakazil manželku kapavkou, v důsledku níž se stala neplodnou.

Císařovna Sisi byla na svou dobu pokroková a dost ji předběhla. Čím si vysvětlujete, že malá Erzsi si více rozuměla s dědečkem, dle mého spíše konzervativním mužem?

Babička Sisi byla pro svou vnučku, stejně jako pro většinu členů rodiny, nedostupná. Nebyla právě rodinný typ a většinu času trávila na cestách. A když zemřel korunní princ Rudolf, nechtěla se s Erzsi setkávat, protože jí až příliš připomínala milovaného, ač zanedbávaného syna. Babička s vnučkou se vídaly pouze letmo, Erzsi předala Sisi kytičku jejích oblíbených fialek a císařovna zase zmizela. Jen jednou udělala výjimku a vyhledala svou vnučku na zámku Miramare u Terstu a vyprávěla jí dlouze a podrobně o svém vlastním dětství i o Rudolfovi, dívčině otci. Toto setkání na Erzsi hluboce zapůsobilo a pamatovala si je po celý život. Dědeček, na rozdíl od babičky, tu byl pro svou vnučku stále. Byl jejím poručníkem a laskavým ochráncem. Dohlížel na její výchovu, zajímal se o její zdravotní stav. Jak v dětství, tak i v dospělosti u něho vždy nacházela zastání. Splnil jí každé přání. O politice se spolu nikdy nebavili, a tak jeho konzervativní smýšlení nemělo žádný vliv na utváření Erzsiných světonázorů. Vychovatelky a učitelé se jí samozřejmě snažili vštěpovat tradiční náhled na svět, ale rebelka Erzsi si v dospělosti našla svou vlastní cestu.

Jaká by dle vás byla Erzsi viděna naší optikou? Projevovala by se na sociálních sítích? Byla by vegankou, aktivistkou, influencerkou, nebo někým naprosto jiným? Byla by snadno ovlivnitelná populisty, když pod vlivem svého druha vstoupila do sociální demokracie?

To je zajímavá otázka. Nemyslím si, že by se Erzsi, kdyby žila v dnešní době, při své povaze a svém úzkostném střežení soukromí chtěla projevovat na sociálních sítích. Potrpěla si na vynikající kuchyni, přitom ale jedla střídmě a lpěla na štíhlé postavě. Jestli by byla vegankou, těžko říct. Vyloučené to není. Kdyby měla problémy s trávením masa nebo kdyby se jako milovnice zvířat rozhodla nejíst jejich maso, bylo by to možné. Aktivistkou by být mohla. Pokud by se pro nějakou myšlenku nadchla, chtěla by ji prosadit. Pokud by byla v dnešní době V.I.P. osobností, pak by určitě ovlivňovala styl oblékaní a inspirovala by svými místy pobytu mladé dámy k cestám, ale nemyslím si, že cíleně. Spíš by byla před novináři na útěku, jako její císařská babička, a jako princezna Diana z Walesu. Populisty by ovlivnitelná podle mého názoru nebyla. Do sociální demokracie vstoupila nejen pod vlivem svého druha, ale především z vděčnosti, že jí dělníci i představitelé strany tehdy pomohli v boji o děti při jejím náročném rozvodu s Ottou Windisch-Graetzem.

Jak vnímáte hypotetickou představu, že by nedošlo k pádu monarchie a my i nadále byli součástí Rakousko-Uherska? Když pominu vlasteneckou otázku, myslíte, že bychom profitovali, nebo trpěli?

Je těžké spekulovat. Jak korunní princ Rudolf, tak následník trůnu František Ferdinand d’Este, tak poslední císař Karel plánovali provést reformy týkající se důsledné federalizace a zrovnoprávnění národů monarchie. Žádný z těchto mužů ale nedostal příležitost. Jak by to nakonec dopadlo, nevíme. Jen císař František Josef I., který příležitost měl, se k velkým reformám neodhodlal, a to se stalo monarchii osudným.

Jaká kniha vám v současnosti dělá společnost na nočním stolku, případně jakou byste si ráda v blízké době přečetla?

Teď čtu hodně o Habsburcích, aktuálně o posledním císaři Karlovi a císařovně Zitě. Pracuji totiž na nové knize s názvem Habsburské stopy v Českých zemích, která by měla vyjít letos na podzim ku příležitosti výročí pěti set let nástupu této dynastie na český trůn. Dozvíte se v ní zajímavosti, jako že první tulipány v Evropě nevyrostly v Nizozemí, ale u nás, v Královské zahradě Pražského hradu za Ferdinanda I. A samozřejmě také, jaké stavby nechali u nás Habsburkové vybudovat, například Letohrádek královny Anny, letohrádek Hvězda nebo Matyášovu bránu. Zjistíte, kdo se staral císaři Rudolfu II. o lvy, po kterém císaři je pojmenována Císařská chodba v Prachovských skalách, do koho se v Praze zamiloval korunní princ Rudolf nebo kde sloužil poslední císař Karel ještě jako arcivévoda.

Děkuji za rozhovor, přeji mnoho nápadů na další tvorbu.