Kancelářská jatka a obří bestie ve Stromovce: Felixův tým čelí nejkrvavějšímu pondělí
Pod Klaudií, pod Walterem, pod podlahou, na níž stáli, a pod stropem vstupní haly, pod pohovkami pro hosty a mramorovými dlaždicemi, pod schodištěm do podzemí a hučící kotelnou, která v tyto mrazivé dny vyhřívala budovu, pod tím vším teď Felix stanul pod obrovským technomagickým zařízením, z něhož se pohupoval mnohatunový smotek pulzujícího masa, a řekl: „Hnus.“ (str. 10)
Za recenzní knihu děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Pondělní ráno v jedné pražské kancelářské budově se promění v naprostá jatka. Zaměstnanci firmy RAND ROSENBAUM zničehonic propadnou vražednému šílenství, vzájemně se masakrují vybavením a stěny open-space prostoru záhy zdobí jejich krev. K vyšetřování této bizarní události je čirou náhodou přizván i tým paranormálních vyšetřovatelů. Zatímco Felix objevuje v podzemí budovy gigantický, pulzující smotek masa napojený na obří injekční stříkačky, Walter za pomoci nekromancie oživuje ohořelé torzo s roztaveným plastovým barelem místo hlavy.
Poklidné ohledání místa činu však vezme brzy za své. Felix je brutálně zbit záhadným blonďákem a celá parta musí před policií prchat napříč zasněženou metropolí. Jejich útočištěm se stává park Stromovka, kde ovšem zjišťují, že oživlé mrtvoly a tajemní útočníci jsou tím nejmenším problémem. Z temnoty a sněhové vánice se totiž noří obrovské monstrum, které s lehkostí ukusuje lidem hlavy a hravě odhazuje policisty desítky metrů daleko…
Tato explozivní premisa otevírá deváté pokračování populární české urban fantasy série Kladivo na čaroděje s podtitulem Žrádlo pro psy. Pomyslné žezlo tvůrce převzal Darek Šmíd, zkušený překladatel a scenárista, který svět, jenž původně stvořil Jiří Pavlovský (Magie pro každého, Město mrtvých a Výtah do pekla), posouvá do zcela nových, a ne vždy vítaných extrémů. Kniha si zachovává tradiční zasazení do špinavých a nebezpečných zákoutí hlavního města, nicméně vyprávění, oscilující mezi různými úhly pohledu hlavních aktérů, tentokrát naráží na mantinely vlastního žánru. Autor rozšiřuje univerzum o nevídanou míru absurdity a groteskního násilí, čímž dílo odklání od původního detektivního ražení k čistokrevnému splatterpunku.
Zatímco předchozí části těžily z hutné, tajemné a lehce noirové atmosféry skryté Prahy, Šmídovo pojetí prostředí připomíná spíše chaotické pískoviště, na němž se vrší jedna morbidní scéna za druhou. Samotný děj se po slibném, byť přehnaně krvavém úvodu začíná brzy tříštit. Čtenář je vlečen skrze sled překotných událostí, od potyček s oživlým zvířectvem na břehu Vltavy až po megalomanské souboje s monstrózními psími bestiemi. Problémem je, že kvůli všudypřítomné brutalitě a neustálému hromadění vnitřností, utrhaných končetin a stříkajících tělních tekutin ztrácí příběh jakékoliv napětí. Zlo zde nepůsobí děsivě ani zlověstně; stává se pouhou abstraktní kulisou, jež ve výsledku paradoxně nudí svou jednotvárností a nulovým dopadem na emocionální rovinu vypravování.
Největší propast mezi tímto svazkem a zbytkem ovšem zeje v samotné charakterizaci postav. Čtveřice antihrdinů, kterou si fanoušci zamilovali pro její cynickou souhru a jasně dané role, se chová naprosto odcizeně. Felix Jonáš přichází o svou jiskru a proměňuje se v unaveného glosátora, bezmocně přijímajícího rány osudu. Klaudie, dříve ostrá a svérázná žena, je odsunuta na vedlejší kolej a její osobnost je redukována na esoterické plácání a pasivní pozorování. Vincenc překvapivě oplývá racionálním uvažováním, což popírá jeho podstatu, a Walterovy nekromantické pasáže jsou sice detailní, ale vyprávěné natolik zmateně, že se v nich publikum jen stěží orientuje. Navíc hrdinové disponují až nadlidskou mírou regenerace a magické moci, takže i ty nejfatálnější zranění překonávají mrknutím oka, čímž mizí veškerý strach o jejich přežití.
„Hele,“ řek Felix do ticha, „vy se fakt jmenujete Hlavatý a Vlasatý?“„Páni,“ řekl Vlasatý, „to je poprvé, co si toho někdo všimnul!“„Fakt?“ řekl Felix.„Ne.“Pak se k nim obří bytost přiblížila dvěma dlouhými skoky, chytla Vlasatého za hlavu a vymrštila ho vzhůru tak rychle, že po něm na zemi zůstaly boty. (str. 22)
Autorův literární styl nezapře inspiraci drsnými komiksy, které dlouhá léta překládal. Jazyk je velmi květnatý, plný neobvyklých novotvarů a složitých příměrů, což textu dodává osobitý ráz, ale zároveň ho to neúměrně zatěžkává. Namísto úderných a svižných dialogů, jež jsou pro sérii typické, nastupují rozvláčná souvětí a překombinované metaforické obraty. Snaha o drsný humor často působí strojeně a některé repliky vyznívají podivně – ať už jde o nucené vtipkování v napjatých situacích, nebo prvoplánové sexuální narážky. Titul tak trpí nevyrovnaností tempa; chvílemi se dění táhne v úmorných popisech magických mechanismů, aby vzápětí přepnulo do zběsilé akce, která však postrádá logické opodstatnění.
Celkový dojem z devátého příspěvku je tak velmi rozpačitý. Žrádlo pro psy není vysloveně špatně napsaná knížka, pokud bychom ji vnímali jako izolovaný experiment v žánru extrémního tělesného hororu. Jako součást zavedeného „kladiváckého“ univerza však selhává téměř ve všech klíčových ohledech. Ignoruje zavedenou kontinuitu, deformuje charaktery a hravou temnotu nahrazuje bezúčelnou přehlídkou znechucení.
Závěrem lze říci, že Darek Šmíd přinesl nepopiratelnou dávku odvahy a několik skutečně originálních, byť morbidních nápadů. Záporáci mají potenciál a kostra zápletky by sama o sobě fungovala skvěle. Zpracování však celou snahu potápí pod hladinu přehnanosti. Tento díl lze doporučit zapřisáhlým milovníkům brutálního splatteru a těm, jimž nevadí, že jejich oblíbenci projdou drastickou proměnou. Pro ortodoxní fanoušky Kladiva na čaroděje půjde spíše o zkoušku čtenářské odolnosti, kterou mohou s relativně čistým svědomím přeskočit.
Darek Šmíd, karlovarský rodák, je všestranný publicista, uznávaný komiksový překladatel (např. kultovní série Transmetropolitan) a spolutvůrce scénářů k populárním seriálům Comeback a Vyprávěj. Během své kariéry prošel redakcemi Lidových novin či Reflexu a jako spisovatel na sebe upozornil především svérázným románem Superpérák.
Subjektivní názor: Přestože upřímně oceňuji autorovu bezbřehou jazykovou hravost a odvahu jít do naprostých absurdních šíleností, osobně jsem s čtením docela bojovala. V chaotickém ději a překombinovaných scénách jsem se totiž bohužel natolik ztrácela, že jsem měla opravdu velký problém to vůbec dočíst.
Závěrečné hodnocení: 68 %
Pondělí jak malované! U ranní kávy se zmasakruje firma plná bankéřů; v městském parku něco ukusuje lidem hlavy; gigantické psí bestie si v podzemí brousí zuby na hlavní chod. Pro Felixův tým to začíná jako klasická fuška, ale už odpoledne je z toho klasický boj o holý život. Poučení? Pes je občas nejlepším přítelem člověka až ve chvíli, kdy ho tráví v žaludku. Na břehu řeky ožívá mrtvá zvěř, technomagická zařízení hučí pod chodníkem, pražské letiště se chystá na přistání armádního speciálu se čtyřnohou atomovkou na palubě... A to je teprve pondělí.
Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…
Nakladatelství: Epocha
Série: Kladivo na čaroděje (9.)
Autor obálky: Lubomír Kupčík, Lukáš Tuma
Rok vydání: 2015
Žánr: akční, urban fantasy
Počet stran: 160
Vazba: měkká s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat