Ať je hudba tvůj lék
Miluji ho tak moc, až ho k smrti nenávidím. Opět si budu přát, abych si neokousala nehty a mohla mu s nimi vyškrábat jeho krásně zelené oči. (str. 11)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Barb Rýdl.
Chci zakoupit tento titul!
Co se stane, když se tóny oblíbených písní potkají s představivostí spisovatelů? Odpověď nabízí povídkový sborník Songfiction z nakladatelství Solis. Čtyřicet autorů přijalo neobvyklou výzvu: nechat se inspirovat konkrétní skladbou a přetavit její rytmus, náladu či text do literární podoby. Výsledkem je pestrá příběhová mozaika, již spojuje nejen láska k hudbě, ale i hlubší smysl – veškerý výtěžek z prodeje totiž putuje nadaci Dortem proti rakovině.
Publikace tak není jen obyčejnou beletrií, ale především gestem solidarity. To ovšem neznamená, že bychom měli být k obsahu shovívavější – právě naopak. Dobrá myšlenka si totiž zaslouží dobré zpracování.
![]() |
| (Zdroj: archiv recenzentky) |
Velkým kladem je samotná práce s hudebním podkladem. Někteří tvůrci pracují s melodií velmi jemně, spíše na úrovni emocí, jiní ji nechávají výrazně vstupovat do samotné struktury vyprávění.
Mnohé jistě potěší i grafická podoba. Obálka i černobílé ilustrace Barb Rýdl, jejíž výtvarný projev je snadno rozpoznatelný, dodávají jednotný vizuální rukopis a fungují jako vkusné doplňky k jednotlivým osudům.
Vybrané příspěvky
Tygří oko (Šárka Hieková)
Roudnická rodačka píšící pod pseudonymem Sarah Parsley otevírá sbírku civilním, čtivým textem stojícím na motivaci, vytrvalosti a týmovém duchu. Její podání je přímočaré, srozumitelné a bez zbytečných příkras. Dění funguje hlavně díky plynulosti a emocionálnímu oblouku – jde o zdařilý úvod, jenž nenásilně vtahuje do celkového konceptu.
Milovaná nenávist (Emilly Ross)
Tato část nabízí o poznání temnější polohu: je syrová, introspektivní a místy až dusivá. Ross pracuje s vnitřním monologem, opakováním a fragmentárností, čímž velmi dobře zachycuje toxickou dynamiku vztahu. Není to lehké čtení, ale je autentické.
Magické vystoupení (Mon Coucou)
Přináší lehčí, symboličtější rovinu. Opírá se o empatii, lidskost a jemnou melancholii. Autorčin projev je klidný, místy až poetický, a velmi dobře koresponduje s hudební předlohou. Vyznění nepůsobí pateticky, spíše nenápadně dojímá.
Duše zimy (Tereza Kučírková)
Zimní atmosféra, rodinné vazby a postupně houstnoucí napětí vytvářejí silný celek s výraznou gradaci a překvapivým finále. Psaní je vyzrálé a obrazné. Jedná se o jeden z kousků, které se skutečně dostanou pod kůži.
Na druhý pokus (Leandra Sold)
Rozsáhlejší narativ se nebojí otevřeně pojmenovat toxické prostředí slávy, manipulaci ani erotické napětí. Jazyk je přímý, místy drsný, emoce neuhlazené. Právě díky tomu působí autenticky a nezjemněně – nic nepřikrášluje, a tím získává na síle.
Ne všechny části ovšem dosahují stejné úrovně. Z těch méně vydařených lze uvést Smolíčka od Nicol Keithe, jenž je napsán výrazně stylizovaně, hovorově až karikaturně. To samo o sobě není chybou, ale zvolený tón je konstantně na maximu, tudíž po několika odstavcích už děj negraduje, a vtip se vrství spíše kvantitou než kvalitou; pasáže pak působí spíše jako natažený skeč než jako plnohodnotná povídka.
Nějaká další dílka připomínají spíše literární náčrty, jinde chybí hlubší práce s jazykem. To je však u podobných kolektivních spoluprací do jisté míry nevyhnutelné a zároveň silně subjektivní – každý si jistě najde jiné favority.
Citelným problémem je bohužel korektorská a redakční stránka. Napříč knížkou se objevují překlepy i chyby v interpunkci, narušující plynulost četby. U charitativního záměru lze mít pro určité nedostatky pochopení, přesto je škoda, že finální kontrola nebyla důslednější.
Songfiction je antologií, jež stojí především na myšlence propojit hudbu, literaturu a pomoc druhým. Nejde o bezchybný opus, ale o lidský, pestrý a upřímný počin. Některá díla jsou průměrná, jiná však velmi silná a zapamatovatelná. Právě ta dokazují, že když se melodie a slovo potkají ve správný moment, vzniká něco výjimečného.
Co mi voda vzala?Co já vím.Důležité je, že teď už vím, co s tím.Co mi voda vzala? Dál sebe se ptám a přitom chodím po břehu a skrývám v sobě ten žal. (str. 141)
Doporučila bych čtenářům, kteří mají rádi kratší formáty, nevadí jim žánrová rozmanitost a hledají v četbě především atmosféru. A také všem, co chtějí podpořit dobrou věc – protože někdy i literatura může skutečně pomáhat.
Nakladatelství Solis se zaměřuje na původní českou tvorbu. Zakládá si na osobním přístupu a úzké spolupráci s tvůrci. Z jejich produkce jsme recenzovali například Hra pro Appolóna (Veronika Synková) nebo Ten, co kráčí se Smrtí 2 a Ten, co kráčí se Smrtí 3.
Pod pseudonymem Barb Rýdl se skrývá výtvarnice a autorka, jež své dospívání prožila se štětcem v ruce a myslí plnou fantazie. V tvorbě se snaží dávat vizím jasný tvar a dokazuje, že příběhy lze vyprávět stejně silně slovem jako barvou. Na poli tuzemské fantastiky debutovala trilogií Ten, co kráčí se Smrtí.
Subjektivní názor: Přestože je kvalita příběhů nevyrovnaná a jistě by zasloužily pečlivější redakci, autorská hravost a různorodost mě i tak bavila. Nejvíce si však cením lidského rozměru a charitativního přesahu, jenž z této sbírky dělá výjimečný a srdečný projekt.
Závěrečné hodnocení: 70 %
Písně v nás vyvolávají různé emoce i pocity. Naši autoři ty své přenesli na papír a pomohli tak vytvořit sborník povídek. Nejúžasnější na každém, kdo přispěl písmenkem do díla, je ale to, že se vzdal jakéhokoliv honoráře ve prospěch nadace Dortem proti rakovině. Každý, kdo si zakoupí hudební příběhy, tak přispěje na dobrou věc. Nechte se unést na notách každého příběhu. Každý z nich je originální, připravený s láskou a péčí ke psaní.
Nakladatelství: Solis
Rok vydání: 2024
Žánr: antologie
Obálka a ilustrace: Barb Rýdl
Počet stran: 303
Vazba: měkká




Komentáře
Okomentovat