Recenze: TEN, CO KRÁČÍ SE SMRTÍ (Barb Rýdl)

Když vás Smrt doprovází na každém kroku

„Jak víš, tak mi moc času nezbývá, a musím předat rodinné dědictví.“ Otočila se ke stolu a vzala do roztřesených rukou malou vyřezávanou krabičku. „Tohle se v naší rodině předává už po generace. Tedy v ženské linii. Já se musím spokojit s tebou.“ Ještě na chvilku na něm spočinula svým kritickým pohledem. Pak si povzdechla a předala mu ji. 

Sam si ji od ní vzal, byla překvapivě těžší, než vypadala. Byla ale zamčená. „Zapomnělas mi dát klíč.“ 

„Ne! Nepokoušej se ji otevřít! Nikdy!“ rozkřikla se náhle Anna. (str. 20)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Barb Rýdl.
Chci zakoupit tento titul!

Samuel vede normální a velmi osamělý život postaršího detektiva. Počítá každé ráno, kdy se někdo pohřešuje. Tentokrát řeší případ zmizelého šestnáctiletého chlapce, jenž věčně nabručeného muže zavede dál, než si kdy dokázal představit…

S rodinou se stýká jen o Vánocích, proto se Sam diví, že se mu babi Anna snaží tak urputně dovolat. Nakonec mu zvědavost nedá a vydá se za ní. Po nepříliš dlouhé návštěvě odchází domů s vyřezávanou krabičkou, která se u nich dědí již celé generace. Babička ho před odchodem varuje, že ji za žádnou cenu nesmí otevřít. 

Zdroj: archiv recenzentky

Jenže on je přece dospělý rozumný muž, co by mu ta malá věc mohla asi tak udělat, že?

To se dozví hned následujícího dne. Když ho srazí auto, probudí se na podivné mýtině a nad ním se sklání žena s růžovými vlasy a ve žlutých šatech, která se představí jako Smrt.

A protože Sam svou babi neposlechl, stává se z něj Ten, co kráčí se Smrtí.

„Kdo jsi?“ 

„Já, dramatická pauza, jsem Smrt.“ 

„Ta dramatická pauza se neříká,“ poznamenal unaveně. „Smrt? Vypadáš spíš jako nějaká postavička z japonských omalovánek, nevím, jak se jmenují.“ 

„Manga.“ 

„Co prosím?“ 

„Manga, tak se nazývají – japonské omalovánky. Což mimochodem nejsou, jsou to komiksy,“ začala mu Smrt vysvětlovat. (str. 33)

Ten, co kráčí se Smrtí na první pohled zcela jistě zaujme svou pestrobarevnou obálkou, v jejímž abstraktním duchu se nesou i vnitřní ilustrace. Je zřejmé, že po grafické stránce se jedná o skutečně vymazlený počin, ale o tom později. Pojďme se nejprve zaměřit na čtenářský zážitek.

Barb Rýdl nám poskytla velmi zajímavou prvotinu s milým příběhem plným paradoxů (například Smrt se obléká do pestrých barev namísto do obvyklé černé), personifikací (Smrt, Život, Čas, Osud jako ženy), fantaskních bytostí (andělé, démoni aj.) i světů. I když se na první pohled nejedná o závratně originální dílo, autorce se mu přece jen podařilo vdechnout jistou dávku osobitosti, zejména jde-li o pojetí Smrti.

Knize nechybí humor, který je příjemný, moderní či filosofické myšlenky, závažnější témata týkající se např. víry či umírání, charakterově odlišné postavy, zajímavé dějové linky, ač děj jako takový je pomalejší a místy dost upovídaný. Proplétáme se mezi dvěma světy (smrtelný a Mezi Svět) a seznamování se s tím nadpozemským zabírá značnou část vyprávění. Jelikož je Ten, co kráčí se Smrtí úvodním dílem chystané série, časté vysvětlování má své opodstatnění.

Zdroj: archiv recenzentky

I když se tu a tam dá narazit na nějakou akci či náznak napětí, knížka mnohdy připomíná rozmluvy se Smrtí, která povětšinou rozporuje vše, co si Sam o ní kdy myslel, a předkládá mu celkem nadčasové názory. Gradace tak přichází téměř u konce, do té doby se jedná spíše o poznávání užitého nadpřirozena a jeho hierarchie a letmé rozplétání detektivní zápletky.

Smrt je zcela jistě zajímavou postavou. Několikrát denně mění vzhled a černá se neřadí mezi její oblíbené barvy. Pro všechnu tu pestrobarevnost a značnou hovornost si ji snadno zamilujete – pokud samozřejmě nedáváte přednost jejímu temnějšímu vyobrazení. Povahou je dosti bláznivá, hravá i laskavá, milující svět i smrtelníky… Avšak i přes mladičké vzezření si ponechává jakousi tajemnou auru starobylosti, což z ní činí pozoruhodnou bytůstku. Na Smrt dokáže být taky neobyčejně vtipná, ačkoliv lidský sarkasmus jí mnoho neříká. Občas ale některé informace vysvětluje zbytečně zdlouhavě a zároveň splašeně.

Též se ale umí rozzlobit a chovat se odměřeně a racionálně. Nutno podotknout, že v této pozici nepůsobí příliš věrohodně – autorce se podařilo lépe vystihnout její ztřeštěnou stránku než tu, kde se chová jako „temná Smrt“. 

„Jsi prokletý,“ pronesla s úsměvem. Zarazila se a zvážněla. „Já zapomněla, vy smrtelníci vlastně kletby berete jako něco špatného.“ 

„A ono je něco dobrého na kletbách?“ Sarkasmus z jeho hlasu doslova odkapával. 

„Jak se to vezme,“ odpověděla Smrt. „Jsou špatné a dobré a některé hodně silné.“ 

„Když říkáš kletba, dá se nějak zlomit?“ 

„Jistě.“ 

„Jak?“ 

„Musíš umřít.“ (str. 41)

Sam je jejím přesným opakem. Lidem se vyhýbá, obléká se převážně do tmavých fádních obleků a nemluví tolik. Také je dost prozíravý a nedůtklivý, sarkasmus mu není cizí, prostě vlk samotář – bez dětí, bez ženy, s napjatými rodinnými vztahy a tajemnou minulostí. Po boku Smrti a jejích přátel však zpozorujete jeho pomalý, ale citelný vývoj. Jejich vzájemné špičkování čtenářům vyvolá úsměvy na rtech. Dialogy díky tomu působí přirozeně a sympaticky.

Vedle těchto dvou protagonistů se v příběhu mihne několik dalších osob. Nemalý prostor je věnován démonovi Lucianovi a jeho menšímu „problému“, kdy se zamiloval do smrtelnice. Ti dva zde zaujímají vedlejší romantickou linku, která je sice plná klišé, ale čtivá a naštěstí oproštěná od přesládlosti. Za pozornost jistě stojí i Život, Smrtina sestra. 

Dá se říct, že (téměř) všechny charaktery se jeví až „sluníčkově“. Jistě, chybují a mají i temnější stránky, ale větší důraz je kladen na jejich pozitivní vlastnosti. Největší strach pak nahání Osud, která se ale v příběhu neobjeví. Dokonce ani antagonistovy motivy k páchání zla nejsou nakonec tak černobílé.

Zdroj: archiv recenzentky

Na pozadí toho všeho se autorce podařilo umně zakomponovat mytologické a kulturní odkazy (Harry Potter, Dante Alighieri aj.) a motivy z různých koutů světa (Řecko, Čína…) a obléknout je do moderního kabátku. Všem těm mýtům a bytostem vdechla osobité kouzlo a protkala je vlastní fantazií. Stvořila tak skutečně pestrý svět, respektive nadpřirozenou odnož toho našeho, a obestřela ho kouzelnou atmosférou.

Co se týká stylu vyprávění (er-forma), text zpočátku působí rozvláčně a poněkud křečovitě – autorka se uchyluje ke zbytečným výplňovým slovům, které zpomalují tempo – postupem času se to však zlepší a čtení se stane plynulejším. Knize by prospěla o něco důslednější korektura (občas „uletí“ čárka nebo se objeví překlep) a stylistická úprava, týká se to však spíše drobností, jichž není mnoho a běžného čtenáře nezarazí. Místy lze pocítit jistou nevypsanost, zejména v úvodu a Smrtiných delších promluvách.

I přesto Barb Rýdl píše čtivě a jednoduše, tudíž nadchne i nenáročné čtenáře, kteří se fantastice vyhýbají právě pro složitost jazyka. Autorka se nebojí sáhnout ani pro peprnější výrazy, obsažené především v přímé řeči. Lehce rušivá by mohla někomu připadat místy obdobná mluva postav, zejména pak (nad)užívání odpovědi „Ok.“ Jelikož ale nejde o dílo z českého prostředí, dá se to odpustit – jen ke Smrti tento obrat příliš neseděl.

„(…) To s Persefonou byla jen třídenní záležitost. Žádná jadérka granátového jablka. Neudělala jsem na ni žádný podvod, aby v mém domě musela trávit ročně období zimy. To je stejně holý nesmysl a nebyla to moje chyba, byla to stupidní chyba elementu Lásky a těch jejích hloupých poskoků s šípy téhož druhu,“ dívala se na něj zamračeně. (str. 260)

Příběhově se jedná o nadprůměrný debut (ke všemu vydaný pomocí crowdfundingu) se sympatickými hrdiny, pomalejším dějem, který se nemusí zamlouvat nadšencům akčnějších titulů, a skvělou prací jak s fragmenty mytologie, tak s vlastní představivostí či humorem. S uzavřenou hlavní zápletkou kniha funguje i jako samostatný román.

Co ji ovšem zvedá o laťku výš, je grafické zpracování, o němž jsem psala na začátku recenze – Barbora Rýdlová si v tomto ohledu dala skutečně záležet. Samuela a Smrt doprovází pestré, výrazné ilustrace a různé barevné ornamenty. Již tolikrát zmíněné barvy jsou bezpochyby dominantou celého díla, žádná stránka nezůstala bílá. Autorka svým jedinečným výtvarným stylem obohatila i nadpisy jednotlivých kapitol a darovala čtenářům kromě příjemného počtení též oku lahodící požitek.

Zdroj: archiv recenzentky

Ten, co kráčí se Smrtí je na webu Albatros Media veden jako YA fantasy od 15 let – a to i přesto, že Samovi pomalu táhne na padesát. Smrt však oproti němu působí neobvykle svěže, troufám si tedy tvrdit, že by knížka skutečně mohla zaujmout i mladší čtenáře. Na své si však přijdou i ti starší, kteří propadají kouzlu fantastiky, v níž se prolíná náš nuzný moderní svět s barevností nadpřirozena.

Barb Rýdl je pseudonymem pro Barboru Rýdlovou, maminku, umělkyni a začínající autorku v jednom. Umění ji zlákalo natolik, že své dospívání trávila na Zámečku, Střední umělecké škole v Plzni. Její pestrou tvořivost si můžete prohlédnout nejen v knížce Ten, co kráčí se Smrtí, k němuž chystá pokračování, ale též na oblíbeném kreativním e-shopu Fler.cz (Rebarbora BR).

Subjektivní názor: Ten, co kráčí se Smrtí je kouzelnou, moderní knížkou, do které jsem se i přes občasná neobratná souvětí a Smrtino lehce chaotické vysvětlování zamilovala. Autorka si skvěle pohrála s již existujícími mytologickými prvky a dodala jim ten správný, zábavný a neskutečně barevný šmrnc. Příběh na mě působil pozitivně i navzdory tomu, že jednou z hlavních postav byla Smrt. (Až jsem si říkala, že kdyby si pro nás na konci chodila takováto veselá kopa barev, hned by se mi umíralo o něco snadněji.) A co se týká uměleckého zpracování, z mého pohledu je to opravdu neskutečný skvost – možná ten nejhezčí, který mi právě zdobí knihovnu.

Celkové hodnocení: 82 %

Anotace:

Svět kolem nás nesestává jen z toho, co máme před očima. Určité vrstvy jsou nám smrtelníkům do určité chvíle skryté. Jako had se mezi nimi proplétá svět Smrti a dimenze mnoha dalších nadpřirozených bytostí, které jsou tu od toho, aby nám sloužily. Detektiv Sam by k tomu dodal, že je to pěkná kravina. Jemu totiž nepřijde, že služba Smrti je něco, co bychom nutně potřebovali. Smrt sama by asi podotkla, že lidé umírat musí, jenže Sam si stejně myslí své. Jejich hašteřivý vztah–nevztah rozehrává děj tohoto paradoxního příběhu, kde se setkává uzavřená, introvertní, nabručená lidská bytost s upovídanou, zvídavou a téměř až rozkazovačnou Smrtí, která má slabost pro cabernet sauvignon. Jak na sebe tihle dva vlastně narazili a proč musejí sdílet společné chvíle?

Nakladatelství: Pointa

Série: Ten, co kráčí se Smrtí (1.)

Rok vydání: 2022

Žánr: fantasy, YA fantasy

Počet stran: 480 

Vazba: pevná