Když blahobyt nestojí za ztrátu tradic a vlastní identity
„Snažila se rozpomenout, kdy začalo všechno zlé, co je potkalo, ale nevybavila si konkrétní rok, měsíc, den ani situaci. Zlých věcí si člověk většinou nevšímá, nechává je růst a vylekají ho, až když jsou veliké.“ (str. 91)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Říkali jí Kri-kri představuje návrat Scarlett Wilkové k Řecku. Nyní zůstáváme přímo v této středomořské zemi, abychom na osudu jednoho rodu sledovali poválečnou historii a vývoj turistického ruchu, který ho v posledních desetiletích formoval ze všeho nejvíc.
Příběh začíná za druhé světové války a dovede nás téměř do současnosti. Hlavní hrdinka se narodila do taverny, zamilovala se do rybáře, jehož návštěvy nezůstaly bez následků, a tak pod srdcem začne růst nový život. Nebo spíše životy tři. Bohužel nacistický vpád způsobí, že skončí sama. Po konci bojů obdrží nečekanou nabídku prodat dvě ze tří dětí.
Přezdívka Kri-kri odkazuje k horské koze. Přesně vystihuje houževnatou povahu, vytrvalost, schopnost přežít v omezených podmínkách a silnou vazbu k rodnému místu. Její jednání je poznamenáno nejen láskou k domovu a tradicím, ale i částečně nenaplněným mateřstvím, kdy se musí ptát, zda udělala dobře, když si dceru ponechala u sebe a syny vyslala pryč.
„Svoboda je víc než štěstí. Protože když máš svobodu, máš i štěstí.“ (str. 118)
Osm částí uvedených příslovími přeskakuje mezi jednotlivými hrdiny, nejvíce se však soustředí na zakladatelku rodu. K ní a k ostrovu se sbíhají všechny ostatní linky. Děj dopředu táhnou ženské protagonistky, místy však pouze načrtnuté. Některé pouze prosviští, aniž by dostaly možnost plně rozvinout svůj vnitřní svět, což je lehce promarněná příležitost.
Muži vystupují převážně jako antagonisté, často nositelé špatných vlastností, ovšem nikoli prvoplánově. Jejich selhání a slabosti jsou víceméně důsledkem výchovy, společenského nastavení či neschopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Ať už se jedná o chamtivost syna a vnuka Petrose, nebo pasivitu druhého potomka Linose, slouží především jako kontrast k houževnatosti matky.
Vyprávění v er-formě plyne chronologicky s důrazem na popis reálií, zvyků a každodenní reality ostrovanů. Místo je pro českého čtenáře snadno představitelné, zvláště pokud už v zemi někdy byl či viděl například populární film Mamma Mia!. Zároveň si však vesnické prostředí zapadlého ostrova zachovává určitý punc exotiky. To vše tvoří atraktivní kulisy pro dílo o ženské síle, vztazích a overturismu.
Vyprávění v er-formě plyne chronologicky s důrazem na popis reálií, zvyků a každodenní reality ostrovanů. Místo je pro českého čtenáře snadno představitelné, zvláště pokud už v zemi někdy byl či viděl například populární film Mamma Mia!. Zároveň si však vesnické prostředí zapadlého ostrova zachovává určitý punc exotiky. To vše tvoří atraktivní kulisy pro dílo o ženské síle, vztazích a overturismu.
Barvitě zachycuje generační konflikt mezi lidmi, kteří ekonomické příležitosti vítají, a jedinci, co v nich vidí ohrožení . Skvěle je podána frustrace stárnoucí ženy, které ubývá životního prostoru na úkor cizinců. Nechápe, proč se návštěvníkům musí podřizovat úplně vše, včetně staletých zvyků.
Významnou roli zde hraje i mateřství. Protagonistka není obětavou kvočnou, shánějící všechny pod svá křídla. Dětí se vzdala ve snaze, aby se všichni měli lépe. Nezdá se ale, že by toho, až na nepočetné chvíle, litovala. Bere to jako fakt, proti kterému se již nedá bojovat.
Jazyk je velmi čtivý, obrazotvorný. Pomalu vplouvá do událostí a následně připomíná mořské vlny. Období nabytá střídají propady do pozvolně plynoucího bytí. Mezi částmi leckdy uplynou i desetiletí, aniž bychom se dozvěděli, co se stalo. Autorka dokáže navodit pocit, že sedíme na lavičce ve stínu, cítíme sůl ve vzduchu a posloucháme spolu s šuměním moře útržkovité vzpomínky stařeny.
Říkali jí Kri-kri obsahuje i odkazy na dobře známé řecké báje. Přímo pojmenovaný se objevuje u postavy snachy Penelopy, která stejně jako Odysseova manželka trpělivě vyčkává návrat svého protějšku. Na rozdíl od té historické to však není podáváno jako znak cnosti, ale spíše se jedná o částečně vysmívanou neznalost doby či charakteru manžela.
Významnou roli zde hraje i mateřství. Protagonistka není obětavou kvočnou, shánějící všechny pod svá křídla. Dětí se vzdala ve snaze, aby se všichni měli lépe. Nezdá se ale, že by toho, až na nepočetné chvíle, litovala. Bere to jako fakt, proti kterému se již nedá bojovat.
Jazyk je velmi čtivý, obrazotvorný. Pomalu vplouvá do událostí a následně připomíná mořské vlny. Období nabytá střídají propady do pozvolně plynoucího bytí. Mezi částmi leckdy uplynou i desetiletí, aniž bychom se dozvěděli, co se stalo. Autorka dokáže navodit pocit, že sedíme na lavičce ve stínu, cítíme sůl ve vzduchu a posloucháme spolu s šuměním moře útržkovité vzpomínky stařeny.
Říkali jí Kri-kri obsahuje i odkazy na dobře známé řecké báje. Přímo pojmenovaný se objevuje u postavy snachy Penelopy, která stejně jako Odysseova manželka trpělivě vyčkává návrat svého protějšku. Na rozdíl od té historické to však není podáváno jako znak cnosti, ale spíše se jedná o částečně vysmívanou neznalost doby či charakteru manžela.
Dalším výrazným mytologickým motivem je vítr, jenž vstupuje v klíčových momentech a plní funkci jakéhosi deus ex machina. Kri-kri se domnívá, že jej dokáže ovládat. Právě pasáže s divokým vichrem patří mezi nejsilnější.
Text je prostoupen nostalgií po něčem, co se postupně vytrácí. Završení vyprávění však nepůsobí jednoznačně pesimisticky. Naději na zlepšení představuje pokračování rodu v nejmladší generaci.
Říkali jí Kri-kri přibližuje žití běžných obyvatel Řecka od konce druhé světové války po počátek nového tisíciletí a propojuje individuální osudy s širším kulturním kontextem. Řadu pojmů, historických souvislostí i mýtů dokáže předat velmi poutavě a čtivě. Po titulu tak mohou sáhnout nejen milovníci rodinných ság, ale i ti, kteří se chtějí dozvědět něco zajímavého z dějin jižní Evropy. Jistě potěší i navázání na řecké přistěhovalce žijící v tuzemsku.
Scarlett Wilková je novinářka a spisovatelka žijící v Ostravě. Už její románová prvotina Až uvidíš moře získala velkou čtenářskou popularitu, na kterou navázaly i Ty chladné oči, Když přišli psi a Vekslačka. Pracuje také jako dokumentaristka a editorka pro Paměť národa, která přináší osobní svědectví českých pamětníků.
Vlastní názor: Románové ságy mapující obyčejné rodiny na pozadí velkých dějinných událostí patří mezi má oblíbená témata, která v knihách vyhledávám. Zde je vše zpracováno lehkou rukou. Na turismus se Wilková dívá bez růžových brýlí a upozorňuje na jeho stinné stránky. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Na sluncem zalitém řeckém ostrově vyrůstá Kri-kri, dívka divoká jako horská koza. Její svět plný svobody a vůně moře náhle zničí druhá světová válka. Z dětství zůstane jen popel, rozmetaný dívčiným nečekaným mateřstvím. Ženy jejího rodu měly vždy jen jednu dceru, ale Kri-kri v šestnácti letech přivede na svět trojčata. Osud její i jejích dětí se proplétá s historií ostrova, který i po válce bojuje o přežití tváří v tvář nové invazi – davům turistů.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2025
Žánr: román
Počet stran: 304
Vazba: pevná/vázaná
Komentáře
Okomentovat