Návrat čarodějnice aneb když jí něco vezmeš, tak si tě najde
Hlas magie ji obklopoval a šeptal jako skřípající trám, jako vroucí voda v kotli. Běž, ulov ji, jsem tu s tebou. Je bezmocná a ty jsi silná. Já ti dám sílu. (str. 9)
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Sedmé pokračování urban fantasy projektu Kladivo na čaroděje nese výmluvný název Síť přízraků a už samotná anotace naznačuje, že i tentokrát půjde do tuhého.
Před pěti sty lety upálená čarodějnice uzavřela svou duši do svitků. Náhle se vrací a chce zpět to, co jí kdysi patřilo. Jenže její kouzla mají nové majitele a není jednoduché je přesvědčit, aby se jich vzdali; nezbývá tedy nic jiného než... smrt. A aby toho nebylo málo, po zaklínadlech nepase sama.
Vzniká další klasicky kladivácký chaos, do něhož by Felix Jonáš podle již veskrze známých zákonitostí měl skočit po hlavě. A taky že skočí. Nejenže se musí vyrovnat s přízračnými útoky, ale po cestě ho čekají i další starosti: Vincencova podivná proměna, Klaudiina neutuchající touha po dobrých skutcích – a přesně kvůli tomu taky jedna pubertální holka, která se připletla k věcem, jež by nechtěl vidět ani ostřílený exorcista.
„To ty dnešní romantické představy,“ poznamenal Walter. „Dívkám se líbí idea svobodomyslných žen žijících v souladu s přírodou a pronásledovaných nepřejícími samci…“Ezechiel se napil piva, opatrně, aby si nepobryndal svůj svazek.„Kecy,“ zamumlal. „Upalování čarodějnic byla především společenská objednávka. Lidi to milovali.“ (str. 43)
Hned úvodní kapitoly patří snad k těm nejsugestivnějším momentům. Dusivá atmosféra nočních ulic, přízraky plazící se po zdech, syrové kouzlo vracející se ze zapomnění a naprosto obyčejná noc v Praze, která se během mrknutí oka promění v horor, vás vtáhne hned a bez varování. Začátek je vystavěný výborně, a dokonce navozuje dojem, že tento díl bude patřit k úplné špičce Kladiva. Nečas si umí pohrát s tempem, nechává napínavé okamžiky přecházet do vygradovaných scén a od prvních vět budí pocit, že se opravdu něco blíží.
Nálada zbytku knihy se ale přece jen promění. Příběh se postupně rozvětví do více linií, avšak ne vždy se je podaří udržet v dokonale sevřeném tvaru. Zatímco jiní autoři v sérii sází na hromadu hlášek a zběsilou rychlost, Ondřej S. Nečas volí celistvější dějovou linku, méně humoru a větší důraz na temné čáry.
V Síti přízraků to má dvojí efekt: na jedné straně díky tomu vyniknou motivy zapomenuté historie či prastaré a pokřivené magie, na té druhé se vyprávění místy rozpadá do epizod, působících lehce přeplácaně nebo naopak méně propojeně. Téma starodávné čarodějnice slibovalo až mytické vyznění, nicméně výsledná zápletka už tak velkolepě nepůsobí – ani ne tolik kvůli provedení, ale hlavně z důvodu, že sama antagonistka nezanechá tak silný dojem jako předchozí záhady či démonické hrozby.
Přesto však i tento text nabízí mnoho aspektů dokazujících, proč je Kladivo na čaroděje tak oblíbené. Má totiž unikátní přednost: díky skutečnosti, že jej píšou různí tvůrci, se ústřední postavy neustále proměňují, získávají nové odstíny a každá knížka vyznívá zcela jinak. Nyní se do popředí dostává i Vincenc – na rozdíl na trochu opomenutého Waltera –, jehož „krize“ je zřejmě jedním z nejvtipnějších výjevů. Až by jeden nejradši protáhl ruku skrz stránku a podrbal ho na bříšku, aby si odpočinul od magických traumat…
Nečas k tomu přidává vlastní rukopis – pevnou strukturu, logicky vystavěné konflikty a méně „hláškové“ odlehčování. Tam, kde se čtenář u Pavlovského zasměje nahlas, se u Nečase pravděpodobně jen pousměje pod fousy. A i když se Síť přízraků řadí k jednodušším příspěvkům, kvalitu to nijak nesnižuje – naopak je důkazem, jak vysoko má Kladivo nastavenou laťku.
Mrtvola ho svírala a nedařilo se mu jí zbavit. Skoro zalitoval, že s sebou nevzal Waltera. Kde je nekromant, když ho člověk potřebuje? (str. 82)
Co však může někoho mírně zklamat, je pocit, že ne všechny prvky se podařilo úplně dotáhnout. Pár aktérů se objeví a zmizí tak rychle, že se jejich potenciál nestihne naplno projevit – příkladem je třeba Marika, působící i díky zobrazení na obálce coby zásadní figura, ale v samotném dění nedostane tolik prostoru. Nabízí se ovšem otázka, zda se neobjeví v pokračování...
Nečasův styl je přirozeně plynulý, racionální a má důkladně vystavěnou kostru držící děj pohromadě. Taktéž práce s kouzly je kvalitně odvedená. Magie je drsná, stará, instinktivní, nebezpečná a nespolehlivá. Dělá si, co chce, a člověk je rád, že přežije, když se jí připlete pod nohy.
Je to jenom obyčejná tuctová ježibaba. Jen proto, že tu pořád ještě působí Síť přízraků nabitá haldou sebeklamu stovek zasloužilých televizních konzumentů, budí tenhle dojem superčarodějky Ale v tom případě já... (str. 145)
V celkovém součtu patří Síť přízraků spíše ke „kladivácké střední třídě“, a to nikoli proto, že by byla slabá, ale proto, že série má už řádku mimořádně našlapaných částí (například Sonáta pro Azazela či Výtah do pekla). Objektivně jde o jeden z méně dotažených Nečasových příspěvků, ale „méně dotažený“ stále znamená nadprůměrně dobrý. Titul je zábavný, dynamický, plný skvělých scén, výborných nápadů a hrdinů, již mají charakter i duši. Přes nemnoho drobných výtek zůstává příjemným čtivem a rozhodně stojí za pozornost každého, kdo chce sledovat, jak se svět Kladiva na čaroděje dále rozrůstá.
Ondřej S. Nečas vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně. Jako spisovatel se prosadil nejprve ve fantasy – zejména trilogií o hejtmanu Ambrožovi a dvěma díly série Kladivo na čaroděje. Vedle toho se věnuje také moderním pohádkám (O princezně trochu zakleté, Čarodějův odkaz) a historickým detektivkám.
Subjektivní názor: Ačkoli se mi Síť přízraků četlo opět hezky, přece jen mi chyběly výraznější „kladivácké“ vtipy – ten specifický typ nenuceného, drzého odlehčení, který dělá i temné okamžiky zábavnými. Nečas se soustředí spíš na atmosféru a strukturu příběhu, což funguje, ale místy mi to připomnělo, jak moc právě humor tvoří esenci Kladiva.
Závěrečné hodnocení: 79 %
Před pěti sty lety uzavřela čarodějnice svoji duši do svitků s kouzly a hned nato byla upálena. Nyní se vrací a chce svá kouzla zpět. Jejich současní vlastníci se jich však nechtějí jen tak vzdát. Nejenom že si na nich založili živnost, ale rovněž je známo, že má-li kouzlo změnit pána, ten starý musí zemřít.
Po kouzlech ovšem pase více stran z různých důvodů. A nebyl by to Felix Jonáš, aby do toho zmatku neskočil po hlavě. Nejenže ho čekají souboje s čaroději, ale také se bude muset vypořádat s Vincencovou krizí identity, Klaudiinou touhou po dobrých skutcích a jednou pubertální holkou v nesnázích.
Nakladatelství: Epocha
Série: Kladivo na čaroděje (7.)
Autor obálky: Lubomír Kupčík
Rok vydání: 2014
Žánr: akční fantasy, detektivní
Počet stran: 182
Formát: PDF, mobi, epub
Komentáře
Okomentovat