Když zhasnou světla a dům (se) zamkne
Čtyřnásobná vražda. Něco takového jsme v nitranském okresu neměli už pořádně dávno. Že by si tu vyřizovaly účty nějaké mafiánské klany? Možná. Ale proč by to, proboha, dělaly na půdě Archeologického ústavu? (str. 8)
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Felix Jonáš a Klaudie se vydávají do slovenské Nitry asistovat při dražbě chybějících listů legendárního Voynichova rukopisu, což by samo o sobě znělo jako celkem nevinná exkurze. Opak je ovšem pravdou. Místo suchopárné akce se v budově Archeologického ústavu sejde vskutku pestrá a mezinárodní sebranka: od IT specialisty přes Američanku, hosty z Vatikánu a urozenou hraběnku až po několik profesorů a asistentů…
Co začíná jako zdánlivě banální událost, se záhy promění v noční můru. Světla zhasnou. Ven se nedá dostat. A uvnitř se alarmující rychlostí množí mrtví. Klasická záhada zamčeného domu? Ano. Ale okořeněná o pořádnou dávku démonického chaosu, který nenechá nikoho chladným… nebo ho schladí až příliš. Jak si s takovou výzvou poradí protagonisté tentokrát?
Sonáta pro Azazela, jak už název napovídá, zní jako symfonie pro samotného démona, a přesně taková i je – temná, místy disharmonická, avšak funkční. Dušan D. Fabian ve čtvrtém pokračování neotřelého Kladiva na čaroděje velmi obratně rozehrává strhující detektivní thriller zasazený do klaustrofobního a zneklidňujícího prostředí uzamčené akademické budovy.
Fabian se nebojí bořit žánrové bariéry a míchat dohromady zdánlivě nesourodé: vyšetřování, mytologii, hororové pasáže a dokonce i jakousi byrokratickou grotesku. Příběh je dynamický, plný zvratů, které udržují čtenáře v neustálém napětí a nutí otáčet stránky. Kniha se drží zavedené linky předchozích dílů, ale současně si udržuje svou vlastní osobitost a svěžest, což je pro pokračující sérii klíčové. Zdejší poutavost spočívá nejen v odhalování záhad, ale i v tom, jak si autor pohrává s konceptem „normality“ a „šílenství“. Kdo je vlastně šílený a kdo jen vidí věci tak, jak skutečně jsou?
Co dělá titul tak silný a zapamatovatelný, je především jeho sevřenost a tísnivost. Dušan D. Fabian mistrně buduje klaustrofobii uzavřeného místa – spolu s osobami uvnitř doslova cítíte mráz, slyšíte podivnou hudbu a vnímáte všudypřítomný neklid. To vše doprovází zajímavý děj, jenž se rozbíhá nenápadně, ale s každou další stranou houstne, až dojde k výbušnému finále. Tvůrce samozřejmě nezapomíná ani na akční momenty, suchý černý humor či dialogy, které dokážou bavit i mrazit zároveň.
Ze sluchátka se ozývala hudba. Stará známá kvílivá melodie. Chrastící reproduktor ji sice silně zkresloval, ale byla to bez pochyby ona.
Felixovi přeběhl mráz po zádech.
A popadlo ho iracionální nutkání začít na hudbu tancovat.
Okamžitě ho potlačil. (str. 72)
Felix Jonáš je (anti)hrdina, jak má být. Drsný, vtipný, znechucený, a přitom zvláštně charismatický. V tomto svazku se mu dostává více prostoru, což autor využívá k rozvoji jeho ironického pohledu na svět i k podtržení schopností přežít v jakékoli situaci – často právě díky sarkasmu – zároveň je tu ale vnímavější než obvykle.
Klaudie je jeho opakem. Je jemnější, analytická, avšak s vlastním postojem. Konečně nepůsobí pouze jako doplněk, ale jako plnohodnotný hráč. Navíc tu oplývá výraznějším cynismem, čímž ukazuje přirozený vývoj, který reaguje na okolí i rozličné zážitky.
Vedlejší postavy jsou pestré, zapamatovatelné a pěkně dávkované. Třeba takový IT kluk Rasťo je nečekaně sympatickým prvkem. Stejně tak Oz, záhadný muž s obchodními zájmy, který neprozradí víc, než musí, přidává na mysterióznosti. Všichni aktéři, živí i ti nadpřirození, jsou vykresleni dostatečně plasticky, aby si je publikum zapamatovalo, aniž by k tomu potřebovalo detailní psychologické portréty. Jsou zkrátka takoví, jací se hodí do tohoto prapodivného universa – lehce karikovaní, tu a tam však s hlubším, až symbolickým významem.
Fabianův styl psaní je svižný, přirozený a dovedně odměřený. Spisovatel se nebojí používat krátké efektivní věty, jež udržují tempo vyprávění a přidávají na napínavosti. Umí pracovat s detailem, aniž by zahlcoval zbytečnými informacemi, a dokáže vystihnout děs i nadsázku tak, aby by to nepůsobilo křečovitě. Rozložení textu je přehledné, vypravěč je povětšinou vševědoucí, avšak občas se uchyluje k interním monologům, které dodávají patřičnou hloubku, ironii a odlehčení.
Vypravování má rytmus, gradaci i kýženou vtipnost. Jazyk je moderní, hovorový, ale dostatečně bohatý na to, aby udržel pozornost. Je vhodný pro daný žánr a cílovou skupinu – tu, jež ocení kombinaci temné humorné fantasy s detektivně-thrillerovým nádechem. Dialogy jsou uvěřitelné a často vtipné, což odlehčuje jinak hutnou atmosféru. I odborné reálie (např. kolem rukopisu) jsou podány stravitelně, bez zbytečného žonglování s fakty.
Na druhou stranu, ti, kteří si zamilovali celou čtveřici hlavních vyšetřovatelů, mohou postrádat Vincence a Waltra – jejich účast je pouze epizodní. Fabian zkrátka vsadil na užší výběr hrdinů, což sice prospívá kompaktnosti, ale může mírně zklamat ty, již očekávají širší týmovou práci. Pro úplné nováčky série může být také obtížnější okamžité pochopení kontextu, protože svět není v tomto svazku nijak zvlášť vysvětlován. Pro plný zážitek je tedy ideální znát předešlé části.
Celkově však platí, že Sonáta pro Azazela představuje jeden z nejvyváženějších příspěvků do Kladiva na čaroděje. Má šmrnc, výbornou dynamičnost, nečekané zvraty a jímavé napětí. Třetí přispěvatel dokazuje, že brakovou literaturu lze psát s vtipem, ale i s jistou inteligencí, a že démoni, šifry a akademici se mohou skvěle doplňovat – výsledek je totiž zábavný i vzrušující. Perfektní čtení pro každého, kdo je unavený z klišé a hledá něco osvěžujícího a neotřelého.
Dušan D. Fabian, známý též jako „Duke“, (*10. listopadu 1975, Košice) je slovenský spisovatel a publicista. Vystudoval veterinární lékařství a působí jako vědecký výzkumník. Do povědomí se dostal povídkou Migréna (cena Béla 2001), dále má na kontě několik úspěšných románů jako Invocatio Elementalium (2006), Pestis Draconum (2008) a mnohé další. Za svou tvorbu obdržel několik ocenění, včetně European Science Fiction Society Encouragement Award.
Subjektivní hodnocení: I když mi chyběla širší týmová chemie z Magie pro každého či Města mrtvých, musím uznat, že tahle „komornější“ verze má co do sebe – minimálně výborně ladí s klaustrofobickým dějem. Sonáta pro Azazela je pro mě osobně zatím jednou z nejpovedenějších částí. Prostě super prapodivná jízda, co mě nenechala chladnou!
Závěrečné hodnocení: 89 %
Na tajném místě se chystá dražba. Ale dřív, než stihne dražený předmět změnit majitele, zhasnou v budově všechna světla. Obchodníci záhy zjistí, že jsou uvěznění v betonovém bludišti. V silném mrazu, bez elektřiny. Ve vzduchu visí dusivý zápach síry, za každým druhým rohem číhá smrtelné nebezpečí a v uších všech přítomných šumí podivná hudba, která je přivádí k šílenství. Jediný, kdo zatím neztrácí duchapřítomnost, je Felix Jonáš. Bude ale schopen vyřešit tuhle záhadu dříve, než sám ztratí zdravý rozum?
Nakladatelství: Epocha
Série: Kladivo na čaroděje (4.)
Autor obálky: Lubomír Kupčík
Rok vydání: 2013
Žánr: akční, detektivka, horor, fantasy
Počet stran: 168
Formát: PDF, mobi, epub
Komentáře
Okomentovat