Pomsta, či obětina?
Na šmírování bylo něco zvráceně vzrušujícího. Návykového. Svým způsobem se na něj těšila. Tep se jí pokaždé zrychlil směsicí vzteku, žárlivosti a strachu z přistižení. Tentokrát si nedala pozor a šlápla do záhonku kousek od okna; cítila, jak se pod ní propadla nakypřená půda. Potmě to místo nenajde, aby otisk zahrabala, a posvítit telefonem si nemůže. Nedá se nic dělat, třeba si té stopy nevšimnou. A i kdyby ano, přece nemají šanci zjistit, že tady stála zrovna ona. (str. 166)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatros Media.
Chci zakoupit tento titul!
Malá zapadlá vesnička Medenice si v jižních Čechách žije vlastním tempem. Sousedi si sice vidí do talíře a každý o druhém něco ví, přesto je společné soužití prakticky bez obláčku. Zajetou setrvačnost naruší přistěhování mladého páru do chalupy po Johaně. Neteř Kamila s přítelem Filipem jsou plni renovačních plánů, což trošku brzdí nedostatečné finanční rezervy. V rámci začlenění se do venkovské pospolitosti se vydávají na oslavu slunovratu, jež je od tetiných dob pravidelnou tradicí pokračující i po jejím skonu. Naneštěstí zdánlivá idyla padá s nalezením mrtvoly. Nejkratší noc v roce ukáže, že i na pohled hezké jablko dokáže být zkažené…
Dvacet jedna nepojmenovaných kapitol si dlouho dává načas a podrobně zkoumá vzájemné vazby, křivdy i minulost, než dojde k očekávanému objevu. Pro lepší členění jsou menší úseky oddělené symbolem/runou. Projdeme si obydlí za obydlím, poznáme jednotlivé postavy a sledujeme, kdo měl k vraždě nejpádnější motiv.
V euforii z toho, že se jim podařilo koupit dům – a ke všemu zrovna tenhle dům – si Kamila dlouho nepřipouštěla pochybnosti. Až když si dnes ráno připravovala kafe a vyhlédla oknem na vysoké bodláky pohupující se ve větru, najednou dostala strach. Jak to tady zvládnou? Nikdy nebydleli jinde než v bytě. Nemají ani pořádnou sekačku, kterou by zkrotili tuhle džungli. Nebudou si tu připadat odstrčení? Jak dlouho je bude život na vesnici bez obchodu i hospody bavit? Je to tak vždycky, že splněný sen přijde o část kouzla už jenom tím, že se přesunul ze sféry představ do reality? (str. 18-19)
Jindřichohradecká kriminálka vysílá vyšetřovatelku Terezu Fabiánovou a Davida Čejku, aby objasnili, co přesně se v obci stalo. Jakou roli hrají tajemné kameny na Černém, které údajně oplývají energií, jež zvládnou při správné obětině splnit přání? Existuje propojenost mezi osmnáct let starým neštěstím, při němž se utopila Jája Juřičková? Pragmatičtí detektivové sice nevěří v magické síly, ale chápou, že pro místní mají zásadní význam. Kromě pátrání po pachateli se v osobní rovině dozvídáme podrobnosti o Tereze i o nynější situaci, kdy se musí vyrovnat s náhlým úmrtím otce. Podaří se jí přese všechno zachovat profesionalitu?
Styl vyprávění je veden er-formovým nezainteresovaným pozorovatelem, zdůrazňujícím prožití atmosféry a porozumění mezilidským vztahům. Situace v Medenici představuje hutnou omáčku, již musíme důkladně promíchat, abychom se obrazně řečeno dostali k masu, tzn. kriminální zápletce. V drobných střípcích se odráží řada vedlejších spojení. Milena Paseková odloudila manžela své nejlepší kamarádce Soně. Ta se musí jen dívat, jak dcera Magda tráví víkendy u té druhé. Ema Stachová, Johanina sousedka, pokračuje v tradici slunovratu a žije si v klidu v ústraní. Tají něco? Vlasta a Jiří Juřičkovi jsou i po letech zdrceni ze smrti dcery a Soňa jim ránu nedokáže zacelit. Došlo snad k vyšinutí mysli? Byla silně rozrušená po věštbě, jež je součástí oslav a nemá se brát vážně? A co Beneš? Už jednou byl v podezření a jeho výlety za kameny jsou podezřelé…
Předklonila se a mluvila tak tiše, aby ji slyšeli jenom oni. „On je zvláštní, mám z něj husí kůži. Někdy sem zajde na oběd. Sedí sám, mluví si pro sebe a pořád si jenom ve foťáku prohlíží fotky. Povídá se, že ten žhář – víte, že tu máme žháře? – je možná on. Začalo to, když se přistěhoval. U člověka s jeho minulostí bych se nedivila ničemu –“ Zarazila se s pohledem upřeným za Terezina záda. (str. 114)
Stylistika kombinuje klasické krimi a společenský román. Využívá spisovnou češtinu s prvky obecné, kdy menší dialogy a zákulisní informace vytvoří celek v podobě selského mikrobiomu, co funguje jako jeden organismus. Plasticita přítomnosti se vzpomínkami, bytí nejen současností, ale v hojné míře filozofuje na úrovni života, majetku, co znamená domov apod. Odráží se síla místa, lidových pověr, rituálů a soužití s krajinou. Občasné překlepy a špatné skloňování nijak nenarušují prožitek z četby.
Prostředí se točí v menším či větším rádiu kolem Medenice. Okolní lesy, rybníky a kameny na Černém pulsují energií. Kromě vraha pobíhá vesnicí i žhář. Jedna osoba, nebo dva vyšinutí jedinci? Pokud vás láká nálada točící se kolem mytologie a pohanských zvyků vypichující přírodu, pocítíte hmatatelnost hrající na vaši strunu.
Tempo je vesměs velmi pomalé. Vypovídá o tom i fakt, že první zvrat je až kolem šedesáté strany a dlouhou dobu nemusíte mít pocit, že čtete správný žánr, ale společenský román s řadou lokálních dramat. Velké množství postav dává relativně úzký prostor pro vykreslení charakterů, nicméně autorce se u každého z nich povedl osobitý otisk, díky čemuž jsou snadno rozpoznatelné. Pestrá škála pocitů od ztráty, žárlivosti, beznaděje, nenávisti či lásky se prolíná a zároveň mísí v uvěřitelný koloběh.
Jasně že po něm poldové půjdou, až tu fotku z fotopasti dostanou. Úplně je slyšel: Proč jste nám o tom setkání neřekl? Jste možná poslední, s kým Laura mluvila… Přesto ani na vteřinu neuvažoval o tom, že by Mileninu nabídku přijal. Nepotřebuje, aby nad ním člověk jako ona cítil převahu kvůli něčemu dalšímu. Vyřeší to po svém. (str. 347)
Někdo může nelibě vnímat, že hlavní vyšetřovatelka je nemastná neslaná a poznáme ji pouze z perspektivy vyrovnání se s úmrtím otce. Svým způsobem je tato linka nadbytečná, poněvadž sice se line, ale její účel je trochu záhadou. Vydatné zastoupení osob je na jednu stranu příjemně variabilní z hlediska určení pachatele, ale věnovaný prostor pro dostatečné představení významně upozaďuje detektivní rovinu, pro niž se primárně čtenář výběrem díla rozhodl.
Letní Slunovrat předkládá krimi vhodné pro milovníky pomalejšího toku vyprávění s přesahem do společenských témat. Nenabízí standardní schéma „mrtvola-pátrání-pachatel-trest“, ale zamyšlení nad akcí a reakcí s hojnými doprovodnými jevy a bohatou atmosférou mystiky. Chcete počin slupnout za jedno odpoledne? V tom případě se koukněte jinde, zmíněný titul chce svůj čas, abyste ho dostatečně procítili.
Michaela Klevisová vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Na kontě má sérii s Josefem Bergmanem, recenzovali jsem Vraní oko, i řadu děl, v nichž se podílela spoluautorsky např. Srdcová desítka, Sudety. Pravidelně se účastní na předních místech v Ceně Jiřího Marka a těší se všeobecné popularitě. Mezi největší koníček řadí cestování, kde ji zaujaly především severské země, obzvlášť Laponsko.
Ačkoliv nemohu upřít až magický genius loci, osobně bych významně škrtala. Zajímavé, leč tempo snižující pasáže byly v příliš hojné koncentraci, aby se dalo konstatovat, že je kniha čtivá. Přestože má autorka literární talent, trošku zapadl do přehršle vzájemných rozprav a zamyšlení. Tereza Fabiánová má charisma na úrovni toulavého psa a moc sympatií ani vyšetřovatelského obdivu jsem k ní nepociťovala. Uvidíme, jak se vykrystalizuje v pokračování.
Závěrečné hodnocení: 84 %
Nejkratší noc v roce může být ta poslední
Mladý pár najde v zapadlé jihočeské vesnici nový domov. Zdánlivou idylu však Kamile a Filipovi po letním slunovratu naruší vražda. Souvisí s neštěstím, ke kterému v místech opředených legendami o tajemných rituálech došlo před mnoha lety? Skrývají se ve staré chalupě po Kamiliných příbuzných odpovědi na otázky, které se místní lidé bojí vyslovit nahlas? Když jindřichohradecká vyšetřovatelka Tereza Fabiánová začne rozkrývat zamotaný případ, vyplouvají na povrch staré křivdy.
Nakladatelství: Motto
Série: Případy Terezy Fabiánové (1.)
Rok vydání: 2025
Žánr: krimi
Počet stran: 384
Komentáře
Okomentovat