Recenze: VRANÍ OKO (Michaela Klevisová)

 Smrt číhá v mokřadech

Vraní oko (Michaela Klevisová, 8. díl ze série Josef Bergman, Albatrosmedia – nakladatelství Motto), detektivka

Najednou musela pořád myslet na pomíjivost života. Nic není napořád. Neexistuje žádná jistota kromě této chvíle. (str. 138)


Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.


Jihomoravská chatová osada Slunečná působí velmi idylicky. Žije tu jen hrstka lidí a zdá se, že se navzájem dobře znají.
Dva amatérští ornitologové, Alan Strauss a Vilém Kupec, se snaží založit přírodní rezervaci, aby v okolí mohli vídat stále více vzácných ptáků a žít v symbióze s přírodou. Fotografka Eva Tůmová zdědila chatu po matce a s přítelem Oldou se rozhodli uskromnit se a vypadnout z víru města. Marta Machová s manželem vede penzion Ledňáček s domovskou atmosférou a ve volném čase se věnuje bylinkám. Co všechny tyto lidi spojuje? To přijíždí zjistit elitní vyšetřovatel Josef Bergman. V mokřadech se totiž našlo tělo jednoho ze sousedů

Lokálně situovaná detektivka z jižní Moravy je zasazena do místa, kde lišky dávají dobrou noc. Postupně přicházejí na scénu postavy, které nejprve nemají mnoho společného. Majetný klan Straussů zdědil po předcích obrovskou vilu a přilehlé louky, které se Alan rozhodl navrátit do původního ekosystému, mezi rákosím se objevují rarity z ptačí říše, které lákají turisty hledající klid.

Vševědoucí vypravěč líčí události hned z několika úhlů pohledu. Jazyk je spisovný a květnatý, plný popisů dechberoucích přírodních scenérií. Důmyslné vykreslování spousty zajímavých koníčků všech zúčastněných dodává příběhu na autenticitě. Poznáváme postupně všechny účastníky a pomaličku poodkrýváme jejich nejniternější pohnutky. Časová chronologie je posloupná s občasnými retrospektivními záblesky z minulosti.

Charakterů je z počátku až přehršel a neukotvenost v (ne)používání celých jmen je poněkud matoucí. Po první třetině se rychle zorientujete a dynamika vyprávění nabírá na obrátkách. Konce kapitol zůstávají otevřené a podobně jako u filmových scén se děj najednou přesune úplně jinam, což podporuje atmosféru napětí.

Skoro třicátnice Eva je na svůj věk samotářská, žije skromným životem, dobrovolně opustila ruch velkoměsta a usadila se v ústraní. Její hloubavá mysl se pořád vrací k rodinným neshodám.

Bylinkářka Marta vyrůstala s babičkou, které vděčí za um a talent. Znalosti zúročuje až ke stáří a objevuje, pro co se narodila. Dříve žila pouze pro rodinu, pomohla splnit manželovi sen a otevřeli si penzion. Poslední roky však cítí, že by konečně chtěla dělat to, co ji opravdu naplňuje, a být sobec.

Bohémský podivín Vilém, záhada pro všechny místní, opustil Prahu, aby se vrhnul do boje za zachování přirozeného prostředí pro ptačí návštěvníky. Pomalu vychází najevo, že to však není jeho jediný zájem ve Slunečné.

Ústředním tématem je tajemství lidské duše. Každý má doma kostlivce ve skříni. Ani jeden z aktérů není šablonovitý, u všech je důmyslně vykreslená psychologie a motivy jednání. Až téměř filozofické úvahy o smyslu existence donutí k zamyšlení nad stavem současné společnosti a jeho zarytým systémem hodnot.

Co by se asi stalo, kdyby byly běžné platy tak vysoké, že by nikdo nemusel počítat a uvažovat nad tím, kolik co stojí? Stal by se dostatek zárodkem neposlušnosti? Vloudily by se na prázdné místo, kde dosud sídlily existenční starosti, nějaké nebezpečné myšlenky? (str. 202)


Užité kriminalistické metody od ohledávání místa činu přes zajišťování daktyloskopických stop až po vytěžování svědků jsou vyobrazeny velice realisticky.
Vyšetřovatel Josef Bergman, stárnoucí policista, který má za každých okolností oči na stopkách a nenechá klidnými ani nevinné, je workoholik, morous a také dost postižený svým zaměstnáním. 

Leč se jedná o kriminální román, potoky krve tu nenajdete a vraždy jsou vyobrazeny spíš kvůli svému vlivu na okolí než naturalistickým popisům jejich páchání, což však neubírá na tísnivé náladě.

Moje doporučení patří zejména milovníkům detektivních případů ve stylu současných seriálových hitům HBO, jako je Mare z Eastownu nebo Ostré předměty. Vzrušeně budete se zatajeným dechem otáčet list za listem a budete mít problém Vraní oko odložit.

Michaela Klevisová je uznávanou českou autorkou v daném žánru. Vystudovala žurnalistiku a pracuje jako redaktorka časopisu Cosmopolitan, kde má na starosti rubriku o knižních novinkách. Psala články pro cestovatelský magazín Travel digest, kde popisovala zážitky ze svých cest. V literárním světě debutovala sbírkou Čekání na kocoura z roku 2012 patřící do série Povídky o kočkách a jejich lidech. V roce 2017 vyšel první díl s komisařem Josefem Bergmanem Kroky vraha.

Vyprávění mě zcela pohltilo. Jedná se o mé první setkání s touto ságou a budu si muset přečíst všechny. Klevisová je skvělá vypravěčka. Chvilkami jsem se vrátila do dětství a sledování Vražd v Midsommeru, kde měl každý ze sousedů svoje temné stránky zůstávající na dlouhou dobu ostatním skryty.

Závěrečné hodnocení: 99 %


Anotace:
„Pravda není slepá, vina neuletí. Osmý případ Josefa Bergmana. 

Vyšetřování zavede kriminalistu Josefa Bergmana do chatové osady u řeky na jižní Moravě, kde lišky dávají dobrou noc. V okolních mokřadech vzniká nová ptačí rezervace, kterou tam ovšem místní nechtějí. Lidé tak mají spoustu důvodů vzájemně se nenávidět. Bergman musí přijít na to, jak vražda podivínského ornitologa souvisí s nedávnou smrtí pražské profesorky. Pravdu znají snad jen ptáci, kteří nerušeně poletují nad hlavami obětí i podezřelých.

Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2023
Žánr: detektivní román
Série: Josef Bergman (8.)
Počet stran: 320
Vazba: pevná

Komentáře