Houbáci stojí před další výzvou, obstojí i tentokrát?
Někdy přijde štěstí i bez kouzel. A to odpoledne ho ve vesničce bylo na rozdávání. Ono totiž když se o štěstí podělíte, tak vám neubude, ale právě naopak. Ještě se zvětší! A tak když se nad zahrádku pomalu začala snášet noc a všichni se rozešli domů, ještě ze spaní se spokojeně usmívali. A Houbáčci se vrátili domů, do lesa, na palouček do svých nor. Zavrtali se do mechových postýlek a tam budou zaslouženě spát až do jara. (str. 93)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Houbáci jsou malé potvůrky žijící v lese. Naturel a způsob myšlení jsme poznali v prvním díle Houbáci, ostatní nadpřirozené bytosti v Houbáci a jiné lesní bytosti. Co nás čeká v dalším pokračování? Poněvadž se nestarají jen sami o sebe, ale zajímají se i o své sousedy, více zavítáme do lidských obydlí a jejich zahrádek. Ne že bychom ve hvozdu nadobro skončili, nicméně větší důraz bude kladen na faunu a flóru v okolí rodinných domů. Komu všemu pomohou tentokrát?
Titul obsahuje devět samostatných příběhů, z nichž cítíme propojenost nejen v rámci celku, ale i s předchozími částmi. Pokud tedy chcete, aby vám jednotlivé postavy dávaly smysl a chápali jste jejich vývoj, je vhodnější chronologická četba. Navyklé schéma se opakuje i v tomto případě – kromě standardního pohádkovo-edukačního motivu jsou na konci tzv. houbáččí moudra na závěr, odkrývající podrobnější informace dle zvolené látky.
Zdroj: web nakladatelství
Styl vyprávění je veden všímavým, avšak nezainteresovaným pozorovatelem. Společně projdeme ročními obdobími a zjistíme různé nástrahy čekající na volně rostoucí květiny. Co může mráz způsobit meruňkám, jak nebezpečná dovede být jedna cigareta, jakým výzvám se musí postavit rostliny dříve zvyklé na skleník, proč se nevyplatí, aby slunečnice věřily televizi, i co stojí za náhlým plozením ovocných stromů. Zachráníme zatoulané kotě i zahradu před náletem tety Liběny. Zvládneme ale zkrotit lidskou pýchu?
Krátké a svižné věty jsou plné dialogů, humoru i narážek na aktuality. Autorka má vytříbený sloh bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb. Na své si přijdou milovníci novotvarů, přirovnání a netradičních slovních spojení.
„Pro křivýho křemeňáka, co se to tady stalo?“ vyhrkl zděšeně jeden ze skřítků a ostatním vyběhly oči navrch klobouků, aby lépe viděli. „Slimáci!“ vydechli skřítci skoro sborem a sedli si bezmocně do trávy. Když zjistili, že jsou mladé růžičky pěkně ožrané a dost vyděšené, ale všechny živé, všem se trochu ulevilo. Jenže bylo nad bedlu jasné, že další slimáčí nájezd už by přežít nemusely! (str. 52)
Relativně statické prostředí je kompenzováno pestrými zážitky a situacemi. Z každé je možné vzít si poučení či se něčemu přiučit. Není všechno zlato, co se třpytí, pravý charakter poznáš, když přijde krize, opravdové přátele máš mít ve své blízkosti. Právě vzájemná spolupráce se ukáže jako správná léčba pro lecjaký neduh a problém.
Tempo je přizpůsobeno rozsahu příběhů. Víceméně se u každého vejdeme do deseti stran, takže je nasnadě, abychom se k podstatě dostali záhy. Charaktery a profese jsou úzce propojené se jménem vlastníka – babi a děda Hajní, víla Rosénka se sestrou Mlženkou, pes Fous s Pinďou, hromotlucká teta Liběna, paní Jímrádová, hospodský Mámvásrád a samozřejmě přívlastky Houbáků.
„Ale… ale… nás učili, že kvést musíme, že prý kdo nepokvete, toho si nikdo nevšimne! Tak kveteme, co můžeme…,“ snažily se v tom vyznat mladé květinky. „No jo, ale teď je jiná situace. Už nejste ve skleníku, ale v zahradě. Tady musíte nejdřív dobře zakořenit, pak se trochu zabalit do listí a taky vystrčit nějaký ten trn, aby vás chránil proti zajícům. A až se vám to povede, můžete si kvést do krásy. Teď ale nekvetu a dělám co?!“ zeptal se velký keř. „Kořením…,“ zachichotaly se mladé růžičky a soustředěně začaly zapouštět své kořínky hluboko do půdy. (str. 48)
Ilustrace má na svědomí Lucie Charvátová. Celostránkové i zakomponované drobnosti sledují tok vyprávění, zdařile dokreslují atmosféru. obsahují také vtipné popisky. Ostatně v přední i zadní předsádce máte krásně znázorněné např. šplhavky, královny zahrad, bylinky pro zdraví a voňavé mámení. Krátké zkazky dávají přehled o účincích či zajímavostech dané rostliny a pro čtenáře skýtají jasný a přehledný útvar. Ilustrátorka si dala práci i s počátečními písmeny kapitol, jež jsou vykreslené tak, aby napověděly, co se bude dále dít. V úplném závěru se skrývá bonus v podobě návodu na výrobu kouzelných oříšků a herbář.
Zdroj: web nakladatelství
Houbáci v zahradní říši si drží standard předchozích dílů. Některé části jsou propracovanější než jiné, ale komplexně vytváří atraktivní text. Musím pouze zmínit chybu v Morseově abecedě, kdy ilustrace špatně znázorňuje písmeno L. Někomu může vadit příliš úsporný rozsah, nicméně koncept má za úkol představit, ne do detailu vysvětlit.
Pohádková publikace s velkým přesahem jak z hlediska edukativního, tak mezilidského. Vzbudí lásku k přírodě, dokonce i rodičům předkládá zajímavé čtení před spaním. Informace o chmelu, ochraně meruněk, růžích, postřicích, včelách, Slunci či síle vůní, nabízejí mnoho materiálu pro rozhovory, dovysvětlení nebo hledání dalších podrobností.
Včelař byl potěšen tím, že včelky ve vsi nikoho neděsí a že tak pěkně prospívají, ale do povídání se zapojoval jen málo. Oči měl jen pro Jasmínku a bylo nad klouzka jasné, že i ona si ho všímá. Dokonce si chvíli nesměle povídali o včelách a o zahradě a kdo ví vlastně o čem. Až najednou z hospůdky odešli ven, na vzduch, nebo zkrátka proto, že chtěli být chvilku sami. Houbáčci na sebe nenápadně pomrkávali, protože nechtěli vyplašit to velké štěstí, které už cítili ve vzduchu. Když se totiž potkají dva, kterým je spolu dobře, je to to největší štěstí. A je jedno, jestli jsou to dva lidé, skřítci, pejsci, nebo víly. (str. 72)
Zuzana Froňková má ráda starou Prahu, skanzeny a babičkovské chalupy a zahrady, což cítíme i z její tvorby. Vydává tvorbu pro děti i dospělé – Smažák od Papeže Františka, Bůh a neonové žabky, Muži na stromech nerostou. Pracovala v mezinárodních firmách v oblasti rozvoje a vzdělávání, nyní většinu času věnuje psaní.
Milá a příjemná kniha, s níž strávíte pár hezkých chvil. Vyrovnaná obsahová i grafická podoba poskytuje prostor pro vytvoření si vztahu k přírodě i všemu živému. Líbí se mi, že dospělý čtenář si najde spoustu témat schovaných mezi řádky. Z lesa jsme se přesunuli do zahrady, nicméně věřím, že ani tato říše ještě náměty není zdaleka vyčerpaná. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Houbáci jsou houboví skřítci, kteří mají spoustu kamarádů nejen v lese, ale i ve vesničce a v okolních zahradách. Tentokrát je malá katastrofa vyžene z jejich domovů a skřítci se musejí přestěhovat do zahradní říše. Kromě svých starých přátel tam potkají třeba čtyřnohého pana Pinďu, tetu Liběnu, záhadného bílého muže i kouzelnou Zahradní paní. Prožijí dobrodružné léto, pomohou zachránit květinové dušičky, kocourka, šlechtěné růže i samotného Krále lesa. Nakonec udělají radost všem a spokojeně se vrátí domů.
Nakladatelství: Pointa
Série: Houbáci (3. díl)
Ilustrace: Lucie Charvátová
Rok vydání: 2024
Žánr: pro děti
Počet stran: 104
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat