Exkurze k lesním bytostem a jejich příhodám
Dušičky neboli svátek zemřelých se slaví na přelomu října a listopadu. U nás zapalujeme svíčky na hrobech a nosíme na ně věnce, které symbolizují koloběh života a smrti. V posledních letech je hodně populární i vykrajování dýní, které jsme přejali z Ameriky. Podobný zvyk už ale znaly i naše babičky. Ty zapalovaly svíčky ve vydlabané cukrové řepě. Říkalo se jim řepáčci nebo bubáci. (str. 70)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Že v lese žijí kouzelné postavičky Houbáci, to již víme. Nastává však čas představit si i jeho další obyvatele. Vytvořit totiž mlhu, obarvit borůvky, pečovat o vřesy či čistit vodu v potocích, to není jen tak. Kromě zmíněných skřítků poznáme Ducha lesa, Mecháčka, Rosénku, Vřesenku, Rusalku, Mlženku, Deštěnku, Vodňáska, Borůvku a Hejkala. Přestože je hvozd poklidné místo, z něhož můžeme načerpat duševní pohodu, dovedou se v něm dít i velmi akční věci. Velkou roli v tom hrajeme my, lidé. Ještěže existují ochránci, kteří dovedou včas zasáhnout a vše obrátit k lepšímu.
Deset příběhů nás zavádí do stejného prostředí, jako tomu bylo v případě titulu Houbáci. Nezavítáme tolikrát do lidského obydlí, naopak velkou měrou zůstáváme v borovém háji. Opětovně potkáme paní Jímrádovou či Jasmínku, ale zmínky jsou i o dalších. Značný prostor je věnován nadpřirozeným postavám a jejich trápení. Co dělat s nevychovanými rybáři, jak opravit Rosénce džbánek, proč borůvky ne a ne dozrát nebo co si může vysloužit nepoctivý člověk.
Ač má každá pohádka svého protagonistu, mísí se s nimi i řada vedlejších. Vyprávění je stavěno do schématu, kde se v jednoduchosti představí problém a kroky směřující k jeho vyřešení. Samozřejmostí je výchovný podtón, z něhož pochopíme, jak bychom se opravdu chovat neměli. Proč je důležité dbát o přírodu, neznečišťovat ji odpadky a k živým tvorům se chovat s úctou.
Celý svět působí kompaktně i díky událostem, jež se odehrávají samostatně, ale jednotlivě na sebe odkazují. Poutavým a srozumitelným jazykem bez gramatických či stylistických chyb objevujeme tajemství lesa a jeho krásy, čemuž napomáhají i graficky odlišené iniciály.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Na konci každé kapitoly je tzv. Houbáččí moudro na závěr, představující nejednu zajímavost. Jakou úlohu hrálo drátenictví, které přírodní suroviny můžeme využít jako barvivo, historie vaření piva, vznik opery, podrobnosti o svátku zemřelých apod. Oceňuji, že autorka v příběhu o Vodňáskovi krásně zahrnula a představila Josefa Ladu, známého českého malíře, pro něhož je právě vodník typický. Věděli jste třeba, že neexistují dva psi, kteří by měli stejný otisk čumáčku? Věřím, že mnoho informací ocení i dospělý čtenář.
A přišla zima. Rybník Kozák pokryla první vrstvička ledu, takže se leskl jako zámecké zrcadlo, vzduchem začaly poletovat bílé vločky. A se zimou přišel i adventní čas. Jasmínka všem ve vsi darovala své krásné věnečky, jeden pověsila i na Fouskovu boudu. Mámvásrádovi už sice hospodu Mezi Hříbky zazimovali, ale každou neděli paní domácí zatopila ve velkých kachlových kamnech a v hospodském sále se sešli sousedé na povídaní a někdy i tu malou štamprličku. (str. 79)
Obrovským přínosem pro publikaci jsou ilustrace z pera Lucie Charvátové. Oproti předchozí knize jsou ještě roztomilejší. V jednom případě pracují s prosvícením, kdy vám posléze stránka odhalí něco, co na první pohled není patrné. Zakomponované v textu i celostránkové, vždy hrající příjemnými barvami, což jen umocňuje čtenářský prožitek. Výjimku tvoří druhá kapitola, jež má jinou barvu než ostatní. Chápu, že je to kvůli kontrastu ilustrací, nicméně hezčí by byl jednotný vzhled.
Sympatickým bonusem je možnost zatančit si Houbáččí tanec na motivy písně Já do lesa nepojedu nebo si vystřihnout a zahrát Houbeso.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Houbáci a jiné lesní bytosti jsou perfektní dětskou literaturou. Přestože předchozí titul byl taktéž na vysoké úrovni, nyní autorka ještě vytříbeněji pracovala s pointou a výsledným vyzněním. Ač se některé zážitky mohou zdát až zbytečně přímočaré a naivní, mladý čtenář si zaslouží doufat, že dobro a spravedlnost vždy zvítězí. Vzájemná spolupráce, pomoc a vnímání toho, že krásní jsme takoví, jací jsme a nepotřebujeme žádná vylepšování.
„Dobré srdce a lidská láska, to je to nejsilnější kouzlo, moje milááá…“ bublalo vodou ještě poté, co už paní Voda tiše zmizela. (str. 77)
Zuzana Froňková vystudovala ekonomii na Anglo-American University a autorské herectví na DAMU. Na svém kontě má tvorbu pro děti (Houbáci) i pro dospělé (Bůh a neonové žabky, Muži na stromech nerostou). Povídky publikovala v časopise Respekt, případně jste ji mohli slyšet v Českém Rozhlase.
Už dlouho jsem se u dětského čtení tak příjemně nepobavila. Krásná a zajímavá edukativní kniha, která zahřeje na duši i informačně obohatí. Vřele doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 98 %
Houboví skřítci Houbáci se starají o les, další lesní bytosti a pomáhají i lidem. A tak společně s paní Jímrádovou vrátí hlas Hejkalovi, Borůvkové víle její krásu a s pomocí květinářky Jasmínky přivedou strejčka Mecháčka zpátky mezi živé. Když se ale sami dostanou do úzkých, musí zasáhnout obávaný pan Fous, a nakonec se objeví i staletý Duch. V knížce najdete kromě kouzel i nějaký ten zázrak, návod na kloboučkový tanec i Houbáky nejmilovanější karetní hru!
Nakladatelství: Pointa
Ilustrace: Lucie Charvátová
Série: Houbáci (2.díl)
Rok vydání: 2023
Žánr: dětské
Počet stran: 96
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat