V lese nejste sami, tak dávejte pozor, kam šlapete!
Vzali dva hrnečky pylu z pampelišky a trochu prachu z jezevčí nory. Rozdrtili dva veverčí bobky a skořápku z kukaččího vajíčka. Všechno dobře promíchali větvičkou z jalovce a odříkali zaklínadlo: „Ať se chmury ztratí, radost se ti vrátí.“ (str. 29)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Zuzaně Froňkové.
Chci zakoupit tento titul!
Myslíte si, že les je klidné místo, kde žije jen to, co je očím viditelné či sluchu slyšitelné? Omyl! Mezi nejdůležitější bytosti patří houboví skřítci, tzv. Houbáci. Jen tak každému se ale neukáží. Mají za úkol chránit nejen zmíněný organismus, ale i celou okolní přírodu. Lidé si do ní odvykli chodit, a když už se do ní přece jen vydají, častokrát dělají spíše neplechu. Malé, zato velmi vynalézavé bytosti dohlíží na borový háj a jeho obyvatele, přesto se někdy neubrání, opustí své hranice a ovlivní chod i lidského světa. Komu pomohou a komu dají naopak za vyučenou?
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Kniha je vytvořena z deseti pohádek, které zachycují závažnou situaci či zapeklitost. Ukazují, že při troše dobré vůle se řešení najde, takže např. ani pro vegetariánského hospodského, který by neublížil mouše, není problém připravit prvotřídní guláš. Ať se jedná o kácení dřeva, otravu vraním okem, ničení prostředí, nepříznivé živelné podmínky, se vším si vědí rady. Naznačují, že právě z přírody bychom měli čerpat sílu, protože nám dovede vrátit radost a třeba i vybrat správného manžela.
I když má každý příběh vlastního protagonistu, v několika pasážích můžeme potkat známé tváře. Není to pravidlem, spíš příjemným zpestřením. Bez ohledu na to, zda jsou charaktery kladné nebo záporné, autorka je ještě více zvýrazňuje, aby vznikl jasný kontrast a pro děti srozumitelné sdělení, případně ponaučení. Prostá jsou taktéž jména, jež často vyjadřují složeninu oblíbené činnosti s osobnostním rysem, např. pan Mámvásrád, Chytráček, paní Jímrádová apod.
A tak si nějakou dobu Houbáci mysleli, že ta posílovna, jak říkala paní Ticháčková, musí být nějaká tuze důležitá a užitečná věc. Třeba jako škola, ale ještě lepší. Napadlo je, že se tam konečně i lidi učí zase trochu čarovat a vůbec používat svou vlastní sílu. No, když se tomu říká posílovna! Všichni obyvatelé lesa věděli, že síla není vidět navenek, že je schovaná uvnitř, a že čím je skřítek, víla, vodník nebo polní žínka moudřejší, tím větší sílu dokáže ovládat a míň se s ní vytahovat. (str. 35)
Vševědoucí vypravěč nás provází dvěma světy, jež by se daly rozdělit na nadpřirozený a lidský. Kromě Houbáků zahraje svou úlohu paní Voda, poněvadž má znatelně větší moc než síla lesa. Užitý jazyk je slohově jednoduchý, kombinuje popisy, dialogy i řadu citoslovcí. Přesto si zachovává naučný a výchovný podtón.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Velkou úlohu zastávají ilustrace a celkový grafický doprovod Lucie Charvátové. Počáteční písmeno zahrnuje přírodní tématiku i větší font (kapka vody, houby, žihadlo apod.). Celostránkové ilustrace, drobnější i dvoustrana připomínající komiks. Kromě toho je na konci vyprávění tzv. houbáččí moudro na závěr, v němž se dozvíme zajímavosti a informace o konkrétních druzích. Stejně je tomu i v přední a zadní části předsádky, kde je popsána obecná stavba houby a nejznámější zástupci z našich končin.
Houby, které umí lidem pěkně zamotat hlavu, jsou houby halucinogenní. U nás jsou nejznámější lysohlávky. Jsou to houbičky jedovaté a velmi zrádné. Namísto zábavných a barevných snů ve dne, kterým se říká halucinace, umí přivodit i velmi nepříjemné stavy hrůzy a děsu a jejich konzumace může skončit i zástavou srdce. Není radno si s nimi nic začínat! (str. 32)
Edukativní titul, jenž humornou a nenásilnou formou představuje mykologii. Jako bonus uvádí recept na Blatnickou kulajdu paní Jímrádové i možnost zapsat si vlastní houbařské úlovky. Speciální deník obsahuje deset kartiček, do nichž si můžete kreslit i zapisovat. Domnívám se, že tento počin ocení obzvlášť rodiče. Ať již jako předčítání pro své ratolesti, u něhož se nebudete nudit, tak i jako možnou první četbu pro začínající čtenáře. Kromě zábavy dostanou děti i znalosti.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Zuzana Froňková je velmi akční člověk. Kromě vystudované ekonomie a psychoterapie okusila i herectví na DAMU. Stejně pestré to měla i s bydlením. Londýn, Madrid, Hradčany, a nakonec samota u lesa. Na svém kontě má kromě dětské publikace i povídkovou knihu pro dospělé Bůh a neonové žabky.
I když byl příběh místy moc přímý a jednoznačný, velmi mě zaujal množstvím obsažených informací. Ilustrace jsou opravdu překrásné, dovedou pracovat s mnoha barvami, a přesto nepůsobí přeplácaně či kýčovitě.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Houboví skřítci, Houbácí, žijí všude tam, kde rostou houby a odpradávna je chrání. Byly časy, kdy se lidmi nenechali spatřit, ale protože opět přichází doba, kdy skřítci a lidé budou žít pospolu jako přátelé, čím dál častěji pomáhají tihle nenápadní tvorové i nám, lidem. Tak se stane, že přivedou k rozumu chamtivého Lojzu Hrabilů, panu Mámvásrádovi pomůžou uvařit extra gulášek, Jasmínce vrátí radost a babičku Hajnou zachrání před fujavicí. A když je v lese dobře skřítkům a lidem dobře u lesa, všechno nankonec skončí svatbou.
Nakladatelství: Pointa
Ilustrace: Lucie Charvátová
Rok vydání: 2023
Žánr: dětské, pohádky
Počet stran: 88
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat