S ostrovtipem nejdál dojdeš!
Eric? Nikdy jsem neměla pocit, že by mu otec kdovíjak stranil. „Už se skoro nevídáme,“ namítla jsem. „Studuje v Cambridgi. Já nestuduju nikde, jelikož pro výkon královského majestátu pohodlně vystačím s částečnou gramotností. V jedné středoevropské zemi měli kdysi premiéra, co na tom byl podobně.“ (str. 203)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jiřímu Raichlovi.
Dvanáct povídek Nejprotivnější ženská ve městě pojí nevysvětlitelné věci a mysteriózní šlamastiky hlavních hrdinů. Jiří Raichl vydává v tomto duchu několikátou publikaci, pojďme se podívat, zda se mu podařilo uchovat kvalitu i ostrovtip charakteristický pro jeho tvorbu. Už samotný název nabádá ke konotaci s Charlesem Bukowskim a jeho souborem Nejkrásnější ženská ve městě. Oba spojuje nekorektní legrácky a umění vybruslit i z kontroverzních témat s nadhledem a noblesou.
Nejprotivnější ženská ve městě
Kristián dostane k narozeninám od manželky speciální dárek – knihu, kterou sám napsal. Háček je v tom, že on si to vůbec nevybavuje. Jeho druhé já je snad po nocích spisovatel, nebo co za tím vším stojí?
Pitoreskní drama plné všudypřítomné ironie je psáno ich-formou podtrhující autenticitu. Pointa je překvapivá a námět originální. S protivnou ženou si není radno zahrávat a zlý skutek je po zásluze potrestán.
Cukroušek
Komtesa, členka vyšší vrstvy mající problém najít si vhodného chotě. Je příliš vybíravá, a tak kývne na neobyčejný experiment, kdy se jejím partnerem stane prazvláštní stvoření. Zpočátku soužití funguje idylicky, ale v každém vztahu po čase spadnou zúčastněným růžové brýle...
Teatrální dialogy a nadměrné užívání zdrobnělin dotváří atmosféru frašky. Bizarní zápletka je sice předvídatelná a nikterak neotřelá, ovšem kousavost pobaví.
Tváře jakoby vymazané
Petr si jednoho večera v hospodě přihne více, než je zdrávo, zažije dechberoucí výlet obnažující jeho původ. Závan minulosti ho vede k zapomenuté lásce. Najde na prahu stáří opět chuť nebýt sám?
Groteskní romance napříč staletími, v níž nám mrtví ukazují správný směr. Dvě časová údobí, ostrovtip životem unaveného protagonisty trpícího nedůvěrou k opačnému pohlaví zahraje na nostalgickou emoční strunu.
Já, Gregorian
Postapokalyptická vize komunity, kde není místo pro logiku a při hledání živobytí narazíte pouze na blázny... Gregorian pracuje pro Firmu, znenadání se ocitá bez zaměstnání i bez poslední výplaty...
V alternativní budoucnosti vítězí absurdno. Karikaturizované vidění světa, v němž se přešlap trestá příliš drasticky. Lidé přestávají mít jeden k druhému empatii a i v davu se člověk cítí sám. Stylem se blíží k absurdnímu dramatu, nelogické dialogy i chování aktérů pobaví a zároveň nutí k zamyšlení nad stavem konzumerismu.
K. Š.
Manažerský kouč po jednom ze svých seminářů zoufale zatouží po emocionální vzpruze. Tou nemůže být nic jiného než láhev kvalitního vína. Na vesnici za směšný peníz koupí mok z Baryšova. Po jeho vypití si uvědomí, že Baryšov přece zná, ale žádná vinná réva u něj neroste...
Raichl využil podobný motiv jako u předchozího kousku, tedy hru s vytěsněním lidských vzpomínek. Díky tomu působí příběh autenticky a dynamický text hned vtáhne do děje.
Umění (ne)možného
Temné vyprávění o zrůdnostech války, nepohodlných lidech odstraněných komunistickým režimem má rovněž základ v realitě. Ti, již tolik trpěli, nikdy nedosáhli zasloužené spravedlnosti.
Několik časových rovin sice odhaluje zvěrstva jedno po druhém, ovšem přehršel postav a časových skoků je matoucí a nepozornost se nevyplácí. Sdělení je jasné – pokud si přestaneme připomínat minulost, může se snadno opakovat...
Trvalá udržitelnost
Co udělá s člověkem neustálý strach a stres podsouvaný médii? Stihomam se mezi tzv. dezoláty šíří jako mor, kdo jsou tyto osobnosti? Obyčejné bytosti z masa a kostí jako my, jen obavy řeší svéráznou cestou...
Raichl se s nadsázkou snažil vyobrazit dnešní komplikovanou rozdělenou společnost. Jinak než s kousavou ironií na ni nahlížet nelze, závěrečným poselstvím je pochopení a tolik potřebná empatie.
Atmosféra z okraje společnosti je skvěle vystižena a je vystavěna převážně na přímé řeči plné vulgarismů.
Zahrada pozemských rozkoší
Díky malířskému daru mladík náhodně odhalí své skutečné předky. Co se skrývá pod zaprášeným dílem ukrytým na půdě?
Prolog umně oddělený kurzívou ladí na mrazivou notu. Raichl nutí čtenáře pochybovat o realitě a snaží se využít prvky gaslightingu neboli manipulace.
Upeore
Nadšený fanoušek fotbalu je svědkem přistání kosmické lodi s podivnými živočichy z planety Upeore. Pomocí telekineze mu dají zajímavou nabídku na cestování v čase a spolu s ní jako bonus lascivně smýšlející samici...
Jako vždy, jako nikdy, jako všechno a nic
Stárnoucí dáma vyráží na výročí se svým manželem každý rok do hotelu, kde strávili líbánky. Krásná tradice vyzradí smutek a beznaděj starší paní, která se nechce vzdát romantiky za žádnou cenu...
Poeticky laděné vsuvky dělají místy až lyrický dojem. Lehce očekávatelné vyústění nic neubírá na kvalitě.
Z deníku Barbary W.
Píše se rok 2069 do čela britské monarchie se chystá nová královna. Jak už tomu tak bývá, budoucí panovnice sice nese svůj úděl statečně, ale nadšením zrovna nehýří...
Koncept formou deníkových zápisků, kde prim hrají glosy aktuálního dění a nespisovná čeština. Barbara W. se svěřuje papíru již od dětských let, a tak můžeme sledovat postupné vylepšování její gramatiky a stylistiky budící úsměvy.
Petre, pater patrum...
Léta páně 1870, italský profesor Ignazio Donagliáno jede do Říma na vlastní pěst okouknout objev zvláštní sochy s nestandardním nápisem Pater patrum. Rozkryje fascinující rébus hodný narativu Dana Browna?
I přes celibát duchovní vykazuje známky vilnosti, což ho dovede do velmi úsměvných situací a, jak to tak bývá, i do nebezpečí. Raichl stejně jako v Boemo e Bastardella opětovně ukázal vroucí cit k Itálii.
Raichl si drží úroveň, a i přestože nepřináší téměř nic nového, umí pobavit i poutavě vyprávět. Zároveň najdeme přesah, rozhodně se nejedná o prvoplánovou oddechovou literaturu. Dvě prózy jsou dokonce motivovány skutečnými událostmi dle zmínky v úvodu. Doporučení patří milovníkům záhad a lehčího čtení s nosnými myšlenkami. Pokud milujete černý humor, budete plesat blahem jako u autorovy předchozí tvorby.
Prozaik, básník, ochotnický dramatik, režisér a stvořitel nakladatelství TOFANA, to vše je Jiří Raichl. Na našem projektu je pravidelnou stálicí. Debutoval románem Poblíž nebe o nespokojeném muži na prahu středního věku. Následovaly sbírky Zítra už bylo (2018), Tenčí než vlákno pavučiny (2019), Mám se dobře, ale špatně to snáším (2020) a v neposlední řadě novela Pomalá voda (2021)
Schopnost dělat si srandu ze všech a všeho, tím si mě Raichl koupil už dávno. Nejlépe u mě dopadlo Z deníku Barbary W. jelikož jsem milovnicí britské královské rodiny a brilantní akční jízdu plnou smrti, intrik i nehynoucí lásky jsem si dokázala užít na maximum.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Jak by se vám líbilo dostat od manželky k narozeninám výtisk svého detektivního románu, o kterém však vůbec netušíte, že byste ho kdy napsali? Nebo: co takhle potkat divnou cizí ženskou, která vás zavleče do zničující procházky po vaší vlastní minulosti? A co třeba zahrát si na mladého ajťáka z pohraniční vesnice, čelícího fantasmagorické návštěvě z vesmíru v jakémsi blízkém setkání kdovíkolikátého druhu...? Dvanáct povídek. Dvanáctka je magické číslo. Dvanáct příběhů odvádí své hrdiny do situací daleko za hranicemi normálna, úplně mimo chápání a představivost. Jakmile vás tahle kniha vcucne, nezbude vám než se od ní odstřelit dynamitem.
Nakladatelství: Tofana
Rok vydání: 2024
Žánr: mysteriózní povídky
Počet stran: 248
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat