Recenze: ZÍTRA UŽ BYLO (Jiří Raichl)

Napětí, tajemství, humor – to vše v jedné knize


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Tofana.

Chci zakoupit tuto knihu.

Jiří Raichl se literární tvorbě věnuje již od mládí, ale ke čtenářům se jeho prozaické texty dostávají až v posledních několika letech. V roce 2018 vyšla v nakladatelství Tofana, které autor založil společně se spisovatelem Mirkem Vostrým, povídková kniha Zítra už bylo. Pojďme si ji představit v následující recenzi.

Zítra už bylo je souborem jedenácti kratších próz, které charakterizují Raichlův autorský styl. Ten se vyznačuje čtivostí, inteligentními zápletkami, humorným pohledem na skutečnost a zachycením každodenní životní reality, do které občas vstoupí něco naprosto nereálného.

Hrdinové jednotlivých příběhů knihy jsou si svým přístupem k životu a smyslem pro humor velmi podobní. Jedná se většinou o muže středního věku, kteří přistupují ke všemu iracionálnímu skepticky, dokud je okolnosti nepřimějí změnit názor... Mužské vnímání světa v knize naprosto dominuje. Ženy jsou zobrazovány poněkud stereotypně – jako hysterické, emocemi cloumané a manipulativní bytosti. Na nočních stolcích feministek tahle kniha asi čestné místo nezaujme. Pozitivně je představena snad jen jedna ženská postava, která je svému muži oporou a sdílí s ním osud i v těch nejtěžších chvílích. Ale ano, autor si občas vystřelí i do vlastních řad. Mužští hrdinové nejsou zrovna nositeli nejvyšších cností a často je nacházíme přesně tam, kde bychom je hledali, tedy v hospodách nebo v postelích milenek. 

Úvodní povídka Zítra už bylo naláká čtenáře originálním námětem, zajímavou zápletkou a podnětem k zamyšlení, zda je život každého z nás skutečný, nebo je jen odrazem nějaké vyšší, smysly neuchopitelné reality. Ústřední postava, houslový virtuos, se dostává do časové smyčky a my, čtenáři, rozkrýváme záhadu, ze které mrazí. Ostatně tajemný nádech mají i další povídky, proto dychtivě obracíme stránky, abychom našli logické zdůvodnění nevysvětlitelného.

„Máte pravdu. Život je k neunesení těžký a komplikovaný. S bláhovou sveřepostí se snažíme držet reality. Jako jediného pevného sloupu naší existence. Jenomže realita je taková, že žádná realita není. To, co se děje zrovna teď, v této setině vteřiny, už v následující setině vteřiny není pravda. Je to pryč. Vesmír už není stejný, jako byl.“ (str. 25)

V podobném duchu se nese i druhý příběh Říkejte mi pan Pilsner, v němž protagonista s úděsem  přihlíží tomu, jak přichází o svou identitu. Co když „on“ jsem „já“ a „já“ jsem „on“? Fádní životní realitu obchodního manažera naruší v antikvariátu zakoupená záhadná kniha, kterou není radno číst. 

Ve dvou časových rovinách se odehrává děj povídky Dezertér, která má detektivní zápletku, odkrývající tajemství z dávné minulosti. Místo děje obou příběhů je stejné, ale život protagonistů od sebe dělí sto padesát let. Co se stalo s vojínem, který během bojů s Prusy v roce 1866 zběhl z rakouské armády? To, že osudy našich předků zanechaly v našich životech dodnes nesmazatelné stopy, zjišťuje muž, který se po letech (v roce 2015) vrací do svého rodiště, do domu, kterého se jeho rodina musela kdysi vzdát. 

Nicotná vypouklina pobaví černým humorem, a jak autor v úvodu zmiňuje, humorem poněkud nekorektním. Probuzení na patologii není nic příjemného, po kremaci však začíná opravdová jízda! Cesta na onen svět přináší překvapivé, vtipné momenty.

Politická satira zase hraje prim v povídce Poslední výstup na Klíč. Úředníkům obecního úřadu přijde nařízení zlikvidovat kopec Klíč na Českolipsku, neboť neodpovídá tvarem ani velikostí platným normám EU. Text je okořeněn vtipnými, jadrnými „pivními“ dialogy.  

K vážnějšímu tématu se autor vrací v próze To by se z toho člověk zjevil. Jiří Raichl se zde inspiroval případem mariánských zjevení u obce Suchý Důl na konci 19. století a události přenesl v čase i prostoru. Hrdinkou jeho příběhu je podivínská stará žena, která se pohybuje na okraji společnosti, je v podstatě bezdomovkyní. Jako patnáctiletá silně věřící dívka se několikrát setkala a rozmlouvala s Pannou Marií, což mělo pro její život nedozírné následky. Politický režim padesátých let 20. století nebyl projevům křesťanské mystiky a religionizity nakloněn a na Barboru Švestkovou, mladou bigotní katoličku, čekal krutý osud.  

Vsadil jsem na outsidera je povídkou, která vrcholí nečekanou pointou. Pokud máte rádi příběhy, po jejichž dočtení vás zamrazí, oceníte autorovy literární nápady a schopnost čtenáře překvapit.

Láska až na onen svět je příjemně morbidní a černohumorná. Co ukrývá starší dáma za zamčenými dveřmi své ložnice?

Tajemstvím je prodchnut příběh Dokonale ukryté něco, ve kterém spisovatel opět využívá střídání dvou časových rovin a dává do spojitosti události odehrávající se v šedesátých letech s příběhem ze současnosti. Co objevili muži při hloubení vinného sklepa?   

Předposlední povídka Zloděj příběhů je noční můrou všech lehce paranoidních spisovatelů, kteří mají hrůzu z toho, že by jejich originální námět nebo nedej bože celý text někdo ukradl, a připravil je tak o slávu a výnos z prodeje bestselleru. Protagonistovi se jeho praxe „půjčovat si“ nápady svých kolegů vymstí, když fikce z „vykradeného“ rukopisu prosákne do jeho života.

V povídce Všechny dobré zprávy o fialovém cylindru se autor stylizuje do role cynického faráře, kterého toto povolání poněkud otravuje a jenž nechodí pro nějaký ten vulgarismus daleko. Celkově jde o text, který by nejspíš čtenáře z řad církevních představitelů a zapřisáhlých katolíků příliš nepobavil. Humorný tón, s jakým je povídka vyprávěna, poukazuje na zjevnou „lehkost“ autorovy ruky při psaní vtipných dialogů. 


Podoba obálky knihy přesně vystihuje autorův vtipný náhled na životní realitu, vlastně i „mimorealitu“, která na nás jednou všechny čeká. Ostatně i samotná barva dokonale ladí s vydařeným černým humorem. Co se týče grafické podoby textu, vadil mi nezvyklý přístup ke členění odstavců, nerozumím tomu, proč chybí odsazení. Práce korektora také nebyla stoprocentní, i když se v tomto ohledu setkávám s mnohem děsivějšími výsledky knižní produkce. Abych byla konkrétní: v textu dost často hapruje interpunkce. Nicméně nejedná se o vady na kráse závažného charakteru, kvůli kterým byste výtisk znechuceně odložili. 

Ostatně odložení knihy je díky její čtivosti, neotřelým zápletkám a nečekaným pointám velmi nepravděpodobné. Zítra už bylo je oddechovou literaturou, která však za jazykově docela nenáročným textem skrývá mnohdy vážnější, až filozofická témata. Zkrátka tyto povídky vás pobaví a zároveň i občas roztočí kola vašich úvah a představivosti.  


Anotace:
Jak se podařilo světově proslulému houslistovi vjet do nepochopitelné časové chyby? Proč má líný obchodní manažer neodbytný dojem, že mu tajemný „kdosi“ krade život? Vyjde zoufalému zkrachovanci sázka na odepsaného outsidera? Poradí si obecní zastupitelé ze severočeské vesnice s bizarním usnesením Evropské unie? Tohle všechno a mnoho dalšího se dočtete v povídkové knížce, poskládané jako mozaika příběhů utkaných z přediva ironického humoru, napětí a tajemna. Autor nechává své neobyčejně obyčejné hrdiny bloudit labyrintem neočekávaných situací často až za hranicí normálna (kde jsou často konfrontováni zatraceně neodbytnými existenciálními úvahami), aby je přivedl do „bezpečného přístavu“ překvapivého až šokujícího rozuzlení. Příběhy jsou záměrně vyprávěny tak, aby se četly jedním dechem. Ať už na vyhřáté pláži při dovolené u moře nebo doma v teple, v pohodlí křesílka, po ruce s doutníkem a sklenkou dobrého nápoje. 

Nakladatelství: Tofana
Rok vydání: 2018
Žánr: povídky
Počet stran: 164
Vazba: brožovaná

Žádné komentáře:

Okomentovat