Slunce, seno, vražda
Pozorovala ho, jak si otírá penis do papírového kapesníku a navléká džíny. „Nic se nestalo, rozumíš? A hlavně – žádný pokračování.“ Sehnul se k ní, schoulené na gauči, a vzal ji za bradu. „Mysli na Lucii.“ Neslyšela, jak za ním zaklaply dveře. Zírala do stropu, na kterém běžel film jejího vztahu s Igorem. Dlouho tahala za delší konec provazu. Dnes si s ní srovnal účty. (str. 20)
Za recenzní knihu děkuji autorce Evě Maškové.
Chci zakoupit tento titul!
Astrid a Lucie jsou sestry, jimž osud přihrál rozličnou budoucnost. Přestože jsou pokrevně příbuzné, jejich vztahy jsou na úrovni slušnosti než vřelosti. Dětinská naivita a lehkovážnost způsobila mladší Lucii trvalé jizvy v obličeji, což jí podkopalo sebevědomí na minimum. Do života jim zasáhne také náhlá smrt rodičů a do péče přechází k tetě Hedvice. Stárnoucí paní, která vzhledem k vzrůstajícímu věku a přidruženým chorobám potřebuje čím dál větší dohled a asistenci. Lucie s manželem Igorem zůstávají, ale starší Astrid se rozhodne rozjet kariéru v Praze. Krásná tvář, dokonalé tělo, zahrnutá mužskou pozorností. Vše, čeho se sestře nedostává. Jenže pak se do rodného Oseku vrací, protože je těhotná a v hlavním městě zůstávat nechce. Záhy na to umírá Bronislava Huťková. Diagnóza selhání jater, kdy toxikologie prokáže otravu polejí obecnou. Náhoda? Rozjíždí se vyšetřování zamotanější, než se na první pohled zdá…
Dvacet pět kapitol se snaží rozplést vzájemné propletence a přijít na to, kdo by měl ze smrti největší profit. Případu se ujímá podporučice Irena Votrubová s mladší kolegyní Kateřinou Šipkovou. Cítí, že v obci panuje vnitřní soudržnost a lidé se o mnoho informací dělit nechtějí. První ryze ženský tým nechce nadřízeného Jindřicha Daňka zklamat, opakovaně vyslýchají a tvrdě pátrají. Podezřelých je spousta, přímých důkazů o dost méně… Zůstane jen u jedné vraždy?
Vyprávění je vedené nezainteresovaným pozorovatelem ve třetí osobě. Zájem rozmělňuje mezi detektivky a vybrané obyvatele Oseku, nicméně, alespoň ze začátku, má převahu druhá zmíněná skupina, což vede k lepšímu pochopení fungování obce i určité hierarchie. Majka Cajthamlová, Lucie a Astrid Malíkovy, Igor Hlavinka. Do dříve nerozlučné čtveřice vrazí klín potenciální dědictví i láska…
Odložila práci a přistoupila k oknu. Holé stromy se klátily ve větru, pokroucená větev napůl uschlého ořešáku zaťukala v obzvlášť silném poryvu na sklo. Takhle vypadá cesta do zatracení, napadlo ji, všude jen syrová prázdnota, nikde se neohřeješ. Objala si rukama ramena. Igor se v posledních dnech snažil, dokonce jí dal i nějaké peníze, prý se mu povedl dobrý obchod. Ale nedělala si iluze – jeho zájem postupně opadne. (str. 72-73)
Spisovná čeština je hojně protkaná obecnou, sem tam i vulgarismy. Leckdy až lidová mluva je pro danou lokalitu přiléhavá a vytváří specifický otisk maloměsta a jeho problémů. Přestože kapitoly nejsou nikterak krátké, velké množství dialogů i způsob členění činí text přehledným a rychle ubíhajícím. Román je bez stylistických a pravopisných chyb, s naprostým minimem překlepů.
Autorka klade velký důraz na popis prostředí, takže místní atmosféru nasajete plnými doušky. Nouze není ani o erotické scény, jež by čtenář, vzhledem k žánru, úplně neočekával. Tempo je sice konstantní, dostanete spoustu indicií na možného pachatele i překvapivá odhalení, což udržuje pozornost, nikoliv napětí.
„Chci tě,“ opakoval. Levačkou jí tiskl ňadro, pravou rukou ze sebe stahoval vypasované džíny. „Pojď, uděláme si to hezký.“ Vnikl do ní a začal přirážet, během chvilky byl hotový. „Bylas?“ zachrčel. Z jejího výrazu pochopil, že je v šoku. Šel na ni moc zhurta. „Bylas úžasná,“ zašeptal, „strašně sexy.“ Začal ji líbat a zkušenými prsty ji dovedl k vyvrcholení. Když si ji odváděl z kostela, měla hlavu opřenou o jeho rameno, zjihlá a pokorná. „Hřích ti sluší, musíme sem zajít častěji.“ (str. 70-71)
Charaktery jsou vystřižené jako z komedie Zdeňka Trošky. Máme tu faráře, vyhlášeného seladona, chlapa na roztrhání, Roma, extremisty, všetečnou drbnu, zálety, nemanželské dítě i hospodu jakožto středisko občasné soudržnosti. Nedá se upřít důmyslná věrohodnost, nicméně uvedené skutečnosti by spíše napovídaly, že se bude jednat o komedii. A ve své podstatě, pokud se zaměřím na celkový kontext, se rozhodně pobavíte. Otázkou zůstává, zda-li byste neupřednostnily spíše tlak na analytické myšlení než na bránici.
Pravidelný milovník krimi může podlehnout klamu, že v rukou drží čtení pro ženy, kde sice někdo umře, ale jako kdyby byly důležitější mezilidské kontakty než odhalení vraha. Zbytečně velký prostor je věnován milostným pletkám a intrikaření. Kromě do vesnických vztahových peripetií zabředáme i do osobních dilemat vyšetřovatelek, což dějový posun (který je žádoucí) příliš kupředu nevede. Pachatele odhalíte až v samotném závěru, a i když zjistíte motivaci, na hlubší rozbor pohnutek nezbývá čas.
Mirek není prťavec, nenosí značkový hadry a stisk ruky má pevný, skoro drsný. A co je úplně nejdůležitější – ženu, kterou miluje, si chce vzít, žít s ní v dobrém i ve zlém, zplodit s ní dítě. Pocítila vděčnost, že jí osud do cesty postavil chlapa, který ví, co chce, a svou úžasnost si nepotřebuje dokazovat auťáky a milenkami. Musela vynaložit značné úsilí, aby se znovu soustředila na vyšetřování. (str. 117)
Pouto krve předkládá klasický počin, jenž je řemeslně dobře zvládnut, ale jako kdyby se míjel napříč vícero žánry a primární krimi odsunul na vedlejší kolej. Neobdržíte explicitní násilí, naopak podrobný sex, takže pokud hledáte čistě zajišťování stop či vyslýchání, a naopak vás unavuje zkoumání kdo, s kým, kde a proč, titul není pro vás. Potěší ty čitatele, již hledají jednoduchý příběh, jemuž nechybí nápad, má spád. A pokud ho musíte odložit, po návratu se rychle zorientujete.
Eva Mašková vystudovala Vysokou školu ekonomickou, v roce 1991 získala vědeckou hodnost kandidáta věd. Kromě povídek Povídky pod psa se zaměřuje na krimi žánr, pravidelně vycházející převážně u nakladatelství Moba v edici Původní česká detektivka (Předloha pro vraždu, Vražedné předsudky). Zápletky a zvraty vymýšlí při práci na zahradě či při zavařování marmelád.
Nemohu říct, že bych se nudila, to určitě ne, ale román postrádal ať již větší hloubku, tak napětí. Vše do sebe na první pohled zapadlo, ale chyběla mi zainteresovanost čtenáře, aby měl pocit, že dané situace zažívá na vlastní kůži, a ne že je pouhým šmírákem sexu v sakristii. Oceňuji zlepšení oproti Vražedným předsudkům a věřím, že příznivce snadné četby na relax k vodě nalezne. Na druhou stranu, některé momenty mi bezpochyby uvíznou v paměti.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Kdysi nerozlučný čtyřlístek – tři ženy a jeden muž – se znovu setkává ve vesnici, kde společně trávil rané mládí. Na prahu čtyřicítky vidí řešení svých životních karambolů v penězích bohaté příbuzné. Do soutěže o podíl na dědictví se však zapojují nečekaní soupeři a touha po majetku se neštítí ani vraždy. Vyšetřování se ujímá podporučice Irena Votrubová a její mladší kolegyně Kateřina Šipková. Podaří se jim odhalit komplikované vztahy mezi podezřelými, nebo bude zapeklitý případ nad jejich síly?
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2024
Žánr: detektivní román
Počet stran: 288
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat