Pojďte, slečno, budeme si hrát…
Otevřela ztěžklá víčka a znovu spatřila temnotu. Ticho kolem ní páchlo zlou předtuchou. Ostatně jako pokaždé posledních… kolik? Možná už to bude čtrnáct dní, možná víc, možná míň. Zkoušela dny počítat, ale v určitý okamžik ztratila pojem o čase. Ani netušila, jestli je právě noc nebo den. Dokázala tak odhadnout čas jen podle toho, jak často se k ní vracel. A vracel se často. (str. 11)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Janu Urbanovi a nakladatelství Práh.
Chci zakoupit tento titul!
Středočeští kriminalisté jsou zvyklí na velké násilí, jenže když objeví rozkládající se ženské tělo v plastovém barelu, je to i na ně silná káva. Identifikace bude obtížná, ale způsob vraždy i to, že oběť byla před smrtí krutě týrána, jim dává energii pátrat stůj co stůj. Bohužel se vyplní nejčernější noční můra; mrtvol přibývá a je jasné, že mají před sebou sériového vraha, který zanechává jen minimum stop. Udělá vůbec nějakou chybu?
Kapitánce Tereze Jindrové je něco málo přes třicet a žije naplněný život. Zaměstnání ji baví, přítel je po všech stránkách skvělý a už jen čeká na to pomyslné požádání o ruku a plození potomků. Komplikací nastane fakt, že její spolupracovnice odchází na mateřskou dovolenou a zbylí kolegové mají ošklivou autonehodu, takže se nepředpokládá, že by ji v blízké době s případem pomohli. Je tu však možnost oslovit jako externího poradce bývalého partnera Tobiáše Říhala, forenzního psychologa. Sice cítí mírnou nechuť a setkání se obává, ale osobní záležitosti nesmí jít nad případ. Vzniká tedy spolupráce.
Tělo bylo lesklé a lehce nafouklé, především v oblasti břicha, kde barva připomínala bordó-zelenou s naběhlými cévami. Ty se naopak zbarvily do černa. Od krku nahoru byla kůže zčernalá a zdeformovaná postupující hnilobou, dlouhé hnědé vlasy doposud slepené krví a vyteklými šťávami z úst. Pro všechny tři zúčastněné šlo o pohled, který ve svém životě neviděli poprvé, avšak pokaždé to s nimi určitým způsobem hnulo – zvlášť když šlo o mladou ženu, což bylo patrné ze zbytku těla tolik nezasaženého rozkladem. (str. 63)
Padesát jedna kapitol nám nabízí dva hlavní úhly pohledu. Jeden představuje stranu vyšetřovatelů, jenž je věcný, a největší prostor dává právě Tereze a Tobiášovi. Druhý ukazuje oběti; jejich plány, setkání s vrahem i následné mučení, znásilňování a smrt. Velice sugestivní, svíravé a explicitní. V úvodním seznamování je přítomná er-forma, následně probíhá její mísení s ich.
Knihou se prolíná detektivní a thrillerová linka, jež obsahuje až stopy hororu. Pátrání po tom, co mrtvé ženy spojuje, nás zavede do prostředí BDSM. Hodně odboček mimo ústřední děj má za úkol představit tyto sexuální praktiky, takže i čtenář bude informačně obohacen. Pokud nevíte, co je baštonáda či jak partnerku při sexu svázat tak, aby si to co nejvíce užila, tento titul vás zasvětí. S vyšetřováním souvisí i návštěvy internetových webů s touto tematikou či inzeráty a konverzace na sociálních sítích. Konkrétní pasáže jsou odlišeny rozdílnou velikostí písma.
„Máš ten kozelec hodně ráda, co? Já preferuju tu těsnou kobku nebo jakýkoliv těsný prostor, kde mám možnost tě mučit přesně podle svých představ. Ještě bych tě rád pověsil za kotníky a nějakou dobu tě mučil takto (lechtání, elektrický paralyzér, metla, důtky, pružný vrbový nebo lískový prut/proutek) anebo přivázanou k židli s pytlem přes celé tělo, napevno utaženým provazy (a mučení vodou, jak jinak).“ (str. 132)
Přestože se ocitáme v relativní současnosti, dočkáme se odkazů na spoustu jiných vrahů. Zabrousíme i do filozofičtějších otázek, zda mají pachatelé city a co vše může jejich následné chování formovat. Tempo románu je většinou poklidné, okořeněné o kapitoly mučení a vražd, kde naopak nebudete napětím dýchat. Samotná větná skladba je čtenářsky příznivá, takže se nemusíte bát vycpávkových pasáží či složitého textu.
Co se thrillerové linky týče, tak ta byla naprosto perfektní. Pocítíte děs, napětí i krutost. Prakticky všudypřítomná brutalita, přesto o jejím původci nic nevíte. Neznáte důvod, který odstartoval jeho běsnění, musíte si vystačit s tím, že si to ty holky dle něho prostě zasloužily. Nemáte možnost vlastní dedukcí vraha odhalit, jen si počkat na překvapivý zvrat, jenž vás maximálně šokuje. Konec pro někoho bude obtížně vstřebatelný, ale i tak to někdy dopadá…
Detektivní pasáže jsou bohužel popsány o něco hůře. Tereza by měla u policie nějaký ten pátek již odsloužit, ale leckdy spíš působí jako právě vylíhlé kuře, co se teprve rozkoukává. S tím souvisí i samotná struktura vyšetřování. Spíš než logicky a důsledně pátrání působilo amatérským dojmem. Chápu, že leckdy policisté nemají o co se opřít a sami tápou, ale i tyto situace dovedou být vykresleny mnohem poutavějším způsobem. Za diskuzi by stálo i použití rohypnolu na uspání oběti. Benzodiazepin, dříve populární narkotikum, se v dnešní době prakticky nepředepisuje a získat ho je nadlidský úkon. Respektive v České republice není žádný lék s touto účinnou látkou. Jeho vlastnictví by tedy znamenalo obrovskou vzácnost. Diskutabilní jsou i části o detekci ejakulátu v mrtvole.
Samostatnou oblastí je Tobiáš Říhal. Na to, že je forenzní psycholog, mi jeho znalosti nepřipadaly dostatečné. Trochu obtěžující pro vás může být způsob mluvy a dětinské myšlenky, jež se mu odehrávají v hlavě a které jako čtenář do detailu znáte. Vyjadřování odpovídá spíše puberťákovi, takže součástí je i mnoho vulgarit.
To je ale překvapení, vy dementi! Navíc neumíte správně ohraničovat slova čárkama, tak to fakt upřímně doufám, že ten vhodnější kandidát vám dá lekce z češtiny, na který nezapomenete, sráčové! Četl bych i dál, ale zazvonil zvonec a pohádky byl začátek, protože se ke mně do bytu dobývala jedna princezna. (str. 120)
Hranice zvrhlosti pro vás bude poutavým čtením, pokud přijmete absenci inteligence hlavních vyšetřovatelů, jejichž aktivita spočívá v oznamování smrti pozůstalým či rozvážením notebooků a v nich hledajících stop. Pokud nejste útlocitní a nevadí vám časté a explicitní násilí, věřím, že s knihou strávíte příjemnou chvíli.
Jan Urban je známým spisovatelem fantastiky, jenž proslul sérií Pragocalypsa. Část tvorby mu vyšla v antologii Noční můry nespí či v časopise Pevnost. V roce 2021 započal románem Zloděj osudů nový cyklus Věčné Mlhy, kdy jsme vám přinesli recenzi i na druhý díl Družina zatracených.
Na jedné straně sugestivní, bolestné a svíravé mučení, na druhé vágní a nepropracovaná detektivní linka. Strašně mě iritovala Tobiášova mluva, která dle mého knize ublížila. Po první vraždě, která mi zakončením připomněla horor z roku 2011, jsem se bála, jestli shodných detailů nebude více, ale mé obavy byly liché. Autor skokem do jiného žánru neklopýtl vedle a věřím, že pokud z tohoto ranku napíše něco dalšího, bude to jen lepší.
Závěrečné hodnocení: 81 %
OKOLÍ PRAHY SVÍRÁ STRACH ZE SADISTICKÉ ZRŮDY LIBUJÍCÍ SI VE VRAŽDÁCH ŽEN VE STYLU BDSM.
Deštivé počasí náhodně odkryje plastový barel s hrůzným obsahem. Vrah po sobě nezanechá jedinou stopu, a tak to vypadá, že případ bude odložen. Kde není stopa, není ani podezřelý.
Brzy nato je však nalezena brutálně zavražděná mladá žena, o níž není pochyb, že byla před svou smrtí dlouho a trýznivě mučená. A stopy? O nich si středočeská kriminálka může nechat jen zdát. Souvisejí spolu oba případy, nebo se dívky staly obětí pokaždé jiného vraha? Kapitánka Tereza Jindrová tuší, že by nemuselo jít o náhodu.
Poté, co si osud krutě zahraje se členy jejího vyšetřovacího týmu, je Tereza nucena požádat o pomoc svého bývalého přítele, svérázného forenzního psychologa Tobiáše Říhala, který kvůli jejich rozchodu od policie odešel. Společně se pokoušejí vraha vypátrat a dopadnout dřív, než zabije někoho dalšího a rozpoutá mrazivou atmosféru děsu.
Jenže vrah je vždycky o krok před nimi...
Nakladatelství: Práh
Rok vydání: 2023
Žánr: thriller, detektivní
Počet stran: 312
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat