Hon(itba) za nepřáteli pokračuje
Já si chtěl jen vychutnat ten pocit, když má někdo kladný vztah k vašemu genitálu. Ona chtěla víc. Bylo jasné, že to budu muset nějak vyřešit, ale tyhle konfrontační vztahové situace nebyly mojí parketou. Na druhou stranu, ruku na srdce, má někdo zajímavější život než já? (str. 27)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Varování: Recenze může prozradit informace z prvního dílu.
Policejní sledovací a zásahový útvar je speciální uskupení potírající šedé vody zločinu. Členové jsou dost ujetí a vraždit pro ně nikdy nebyl problém. I když jsou častokrát v život ohrožujících situacích, některým se prostě nechce umřít. Vedoucí Kuba Kolínský alias Mrtvola je toho prototypem. Pokud nedosáhne svého, na svět se vrátí opakovaně, aby neřádům nakopal zadek a pomstil tak své přátele. Nesnáze nastávají, když i protistrana ovládá převtělování. Pak už jen záleží na tom, kdo druhého sejme rychleji.
V prvním díle série s názvem Tanec papírových draků se představili Probuzení. Telekinetici chtějící vymýtit lidstvo. PSZÚ odvrátí katastrofu a zjistí, že je mezi nimi i pár hodnějších bytostí, s nimiž začne spolupracovat. Jenže znáte to, jednoho šmejda zneškodníte, ale přijde mu na pohřeb pět dalších a začnou se mstít… Hon nejenže navazuje, ale je i dost propojený, proto rozhodně doporučuji chronologickou četbu.
Základna Plzeň, Praha a Brno je čím dál víc redukována o staré členy a přichází nováčci. Mrtvolu nebaví tak často pouštět papírové draky za zesnulé a jednou provždy chce zlikvidovat nežádoucí, kvůli nimž ztrácí dobré kamarády. Protivníkem je mu však Probuzený, který je zlodějem osobností. Psychokinetik s velkými schopnostmi, jež jsou při prvním setkání mnohokrát i konečnými. Jenže neštěstí nechodí nikdy samostatně. Stojí za ním někdo další… A právě kvůli němu se budeme vydávat do daleké historie.
Přestože se jedná o vyprávění ze současnosti, dočkáme se několika epizodických cestování v čase. Jak vypadala Anglie při propuknutí dýmějového moru, Francie po dobití Bastily či nacistické Německo? S Mrtvolou se vtělíme do velkých dějinných milníků i zakusíme nejednu kůži…
Kniha je rozdělena do třech větších bloků s řadou menších kapitol. Vypravěč vystupuje v příběhu jako protagonista, takže pohled na svět máme přímo z Kubovy první ruky. Typický je sarkasmus, vtípky na všechny a všechno, nekorektní humor s nemálo vulgaritami. S ničím se nemaže, je dost přímý a nic mu není svaté. Narážky na hudbu, filmy či postavy ze showbusinessu. Co na srdci, to na jazyku a věřte, že ho má dost břitký a uštěpačný.
Lvice se hladově přiblížila ke gazele a pod záminkou odložení lahve sektu na noční stolek se hluboce předklonila a vyšpulila na něj zadek. Ten stolek byl tak vysoký, že by tu lahev byla schopná odložit bez předklonu, i kdyby stála na štaflích. Ta ženská měla ohledně vlastní přitažlivosti míň soudnosti než Helena Vondráčková. (str. 75)
Jazyková skladba je jednoduchá a nabitá akcí. Prakticky by se dalo konstatovat, že se buď jedná o dialogy, nebo o střelbu. Ostatně bojů je zde přehršel; ať už nadpřirozeno, pěstní souboj či řinkot zbraní. Vše je autentické a realistické. Nouze není o popis technologií a všemožných vychytávek. V několika pasážích docházelo k nepřirozenému skoku do třetí osoby, občas úplně vypadla zvratná zájmena. Přesto si text zachoval dynamiku, čtivost a napětí.
Docházel čas, tak jsem otevřel nejbližší skříňku a popadl první věc, která se namanula. Mrštil jsem kilový balíček mouky číslu jedna do ksichtu a pytlík puknul. Bílý oblak ho zahalil a nebožák nevěděl, jestli se má dřív dusit, vytírat si lepek z očí nebo zastavovat krvácení z nosu. (str. 126)
Dlouhou dobu jsem měla pocit, že se trochu plácám v totožném námětu, jaký měl předchozí díl. I když směřování bylo podobné, cesta k němu byla v autorově originálním stylu a nuda rozhodně nenastala. Součástí je i několik pikantnějších scén, protože i nájemní zabijáci jsou taky jen lidi se svými potřebami. Syndrom druhého dílu je však z mého pohledu zřejmý.
Pokud hledáte střemhlavou svébytnou akční fantasy jízdu s fragmenty dalších žánrů, Hon přečtete rychlostí, že ani nemrknete. Koncentrace podivností, zvrácenosti a ukecanosti protagonisty. Doporučuji neanalyzovat motivaci a pohnutky postav a jen si užít tempo, s jakým těla padají k zemi. Všichni, kdož si nehrají na puritány a nekřižují se, pokud uvidí sprosté slovo, si přijdou na své. V opačném případě po četbě tohoto titulu shoříte v pekle.
Píchali jsme stejnou holku, takže jsme něco jako poševní bratři. A jako svýmu bratrovi bych ti doporučoval, ať si pro svý šéfy vymyslíš nějakou pěknou pohádku o tom, cos tu dneska viděl, protože moc dobře víš, že pravdu ti nikdo neuvěří. Audi, vide, tace. Nemáte to v logu? „Slyšet, vidět… mlčet,“ polknul kapitán Havránek. (str. 54-55)
S Petrem Brožovským jste se mohli blíže seznámit v našem rozhovoru. Pokud byste potřebovali jeho právní služby, můžete omrknout stránky, na něž odkazuje v úvodu. Plzeňák se zálibou ve sbírání knih, obávaný dungeonmaster i vycházející hvězda české fantastiky.
Román se mi líbil a na poli našeho rybníčku ho považuji za nadprůměrný. Obzvlášť dechberoucí pasáže byly při cestování časem. Přečíst si od Petra Brožovského titul zaměřený čistě na historii by rozhodně byla výzva. Nicméně ústřední téma bylo z části zrecyklované a nevzbudilo očekávaný moment překvapení. Nejrozumnější by bylo Honem dilogii završit a podívat se po jiné látce.
Komentáře
Okomentovat