Během pátrání po zmizelé empatce
nachází kus vlastní pozapomenuté minulosti
„Je to jako puzzle, každý kousek jedno jméno a celý obrázek jsem já.“ (str. 364)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
V práci Alex, doma Judita… kdo je ale Rebeka doopravdy? Empatka, která využívá svých schopností v rámci terapeutických sezení? Bludná existence, jež nemá žádné záliby a kromě spolubydlící Cilky ani přátele? Každodenní stereotyp naruší až schůzka se záhadným Thomasem Parkem hledajícím ztracenou snoubenku Sang, rovněž empatku. A přestože detektivní kancelář sídlí o patro výše, případ si získává Rebečinu pozornost. Snad proto, že v deníku pohřešované objevuje fotografii sebe samé – na jejíž pořízení si vůbec nepamatuje! Stopy k nalezení Sang však vedou skrze nadmíru nebezpečné spiknutí…
„V těch dvou světech jsme my rozhodně na tý lepší straně. Ale obě ty strany jsou špatně. Násilí plodí jenom další násilí, a jakmile člověk začne, není z toho cesta ven.“ (str. 266)
Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času a kromě perspektivy Rebeky a pár střípků z minulosti Sang dostává prostor i bývalý policista Richter, propojující obě dějové linie (přestože hlavní hrdinka ani čtenář zpočátku netuší jak).
Sloh je velice čtivý a příběh dynamický s mnoha vrstvami. Nechybí ani pro žánr urban fantasy typická detektivní zápletka a na své si přijdou i milovníci akčních scén, zejména ve druhé polovině. Autorka také do textu relativně vkusně zakomponovala mnoho společenských témat, od diskriminace (žen, přistěhovalců, empatů) přes kyberšikanu až po moderní otrokářství. Situaci nezřídka odlehčuje humorem, dojem bohužel kazí zbytečné vulgarismy a nepodařilo se navodit výraznější atmosféru.
A tak my, kosmopolitní Evropané, ochutnáváme pochoutky z cizích světů, nosíme šperky a šaty s jejich vzory, vybíráme si z jejich kultur to, co se nám líbí, a stavíme to na odiv jako hrdou součást naší otevřenosti. Nakonec to přece nemůže být vykořisťování, když to vyzdvihneme a přijmeme za své, no ne? (str. 82)
Rok 2044 nepřináší žádné bláznivé sci-fi vymoženosti a představená Metropole Evropa vypadá na první pohled jako multikulti ráj… Jenže ani neonové nápisy nejrůznějších klubů nedokážou zakrýt špínu a prohnilost ulic nablýskaného aglomerátu. Každý má všechno na dosah, ale uvnitř lidstvo sžírá prázdnota…
Magii nebo bájné tvory a netvory byste hledali marně, prvek nadpřirozena zastávají právě superschopnosti empatů. Někteří potřebují dotek, jiní vnímají aury ostatních konstantně; jedni dokážou jen přivodit dobrou náladu, druzí umí číst myšlenky, ba je dokonce dotyčnému vnuknout. Rebeka pracuje pod záštitou terapeutického studia Good Thoughts a ze svých klientů vysává negativní emoce (za cenu následné nevolnosti a narůstající schizofrenie). A přestože snad všichni empati využívají dar ku prospěchu populace, najde se velké množství odpůrců. Bojí se jich, opovrhují jimi, chtěli by je mít v záznamech a pod kontrolou…
„Lidi jsou prostě kundy bez ohledu na pohlaví.“ (str. 265)
Protagonistka působí sympaticky a tajemně, postupně rozkrýváme její aliasy – i včetně těch, o nichž zatím sama netuší. Rebečino empatické nadání se řadí k nejzajímavějším námětům knihy a projde si opravdu poutavým psychologickým vývojem (i když proměna z někoho, kdo nikdy nedržel v ruce zbraň, v neohroženou akční hrdinku se zdá poněkud přitažená za vlasy).
Nepochybně si oblíbíte i spolubydlící Cilku, tak trochu ulítlou hráčku a streamerku, až mrazivě autentickou. Richter, vedoucí odboje proti zločinecké organizaci, tzv. Kořenářů, oproti tomu balancuje kdesi na hraně morální šedi. Touhu po pomstě skrývá za ušlechtilé úmysly a konáním dobra se snaží odčinit minulá selhání.
Rebeka jí neřekla, že cena za ten talent je někdy až příliš vysoká – nesnesitelná dokonce. Protože i když nechcete, vidíte kolem sebe nepřetržitě stínové přízraky rozjitřených emocí cizích lidí. A když chcete, uvidíte všechny zrádné myšlenky vašeho přítele, prožijete detaily noci, kterou nestrávil doma, ucítíte, jak moc vás při hádce nenávidí a jak vámi pohrdá. (str. 114)
Prázdnotu mohu doporučit jako skvělou jednohubku s potenciálem naplnit nadšením srdce fanoušků jak fantasy, tak sci-fi. Aniž bych se pokoušela rozporovat originalitu motivů a osobitost textu, titul budí dojem mixu Barešovy Mety s Kotletovým Undergroundem.
Michaela Merglová si místo na výsluní tuzemské fantastiky (po boku Kotlety, Sněgoňové a spol.) vydobyla pracně, avšak právoplatně. Za její nejvýraznější počin prozatím platí epická trilogie Píseň oceli (Píseň oceli, Píseň severu, Píseň války), leč za zmínku určitě stojí i o něco temnější Prokletá věž nebo porůznu publikované povídky v antologiích (například Slizka ze sbírky Krásky a vetřelci: Pulp stories, kde si mimochodem střihla roli editorky). Mimořádný žánrový rozsah autorka demonstruje i ve své letošní novince s názvem Prázdnota, fantasy se špetkou kyberpunku.
Subjektivní názor: Kniha mě kvůli podivné obálce málem minula, což by byla velká škoda! Příběh mě totiž moc bavil a osudy Rebeky s Cilkou jsem sledovala s napětím, přestože každá musela vybojovat úplně jinou bitvu. Mužské postavy se dle mého mínění ovšem tolik nepovedly, provázely je především špatné vlastnosti – těžko soudit, zda se jedná o součást feministického poselství nebo literární projekci vlastních životních zklamání, ale oproti charismatické dvojici Cuchenana s Minangarem z téhož pera je to v onom ohledu docela krok zpět… Celkově dílo samozřejmě vnímám coby nadprůměrnou záležitost.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Anotace:
Každý v Metropoli Evropa má v sobě prázdnotu, kterou se snaží zaplnit. Někdo bojem s bezprávím jako bývalý policajt Richter, někdo hraním her jako streamerka Cilka. A někdo službou jiným. Rebeka vždycky chtěla pomáhat lidem a její vrozená schopnost vidět cizí démony a číst v myšlenkách ji k tomu předurčila. Jenže hledání Asiatky s modrým pruhem ve vlasech probudí věci, co zahýbou celým městem. V neonové Metropoli poteče krev. Hodně krve…
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2023
Žánr: urban fantasy, futuristické
Počet stran: 392
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat