Světoznámá melodie otextovaná českou autorkou
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz
Palmknihy na FB
Chci zakoupit tento titul.
Ačkoliv se Nakladatelství Epocha zaměřuje primárně na literaturu faktu a historické publikace, nezanedbává ani odvětví fantastiky, sci-fi a hororu. V rámci edice Pevnost dostávají krom osvědčených klasiků a úspěšných současných spisovatelů prostor i mladé talenty, k nimž můžeme po knižním debutu Píseň oceli s jistotou zařadit i Michaelu Merglovou.
Autorka má na kontě již několik povídek a její texty se objevují napříč věhlasnými sborníky (např. Kočas, Mlok, Žoldnéři fantazie). Čestné místo si vydobyla i v antologii Ve stínu magie (2019, rovněž Nakladatelství Epocha), kde po boku zavedených jmen jako František Kotleta, Jan Kotouč či Roman Bureš stanula coby jedna z představitelů výkvětu soudobé české fantasy scény.
 |
| Z archivu recenzentky Nikol Horákové, fotografie pořízena pro projekt Čteme české autory |
Formátu povídek se Merglová držela i při tvorbě své prvotiny. Celkem jich je šest, volně na sebe navazují a ústřední motiv příběhu sleduje osudy dvou hlavních hrdinů, kteří by se nemohli více lišit. Zatímco se horal Cuchenan umí ohánět mečem a je ztělesněním rytířské chrabrosti, Minangarovou zbraní je spíše mrštný jazyk, jehož kromě zpěvu a uspokojení žen využívá i při drobném intrikaření. Co ovšem oba spojuje, je útěk ze své domoviny a touha začít někde jinde, znovu a lépe.
Bývalý otrok Cuchenan se ve snaze zbavit tíhy okovů minulosti vydává na jih, jenže cestu mu zkříží pekelná saň, na kterou nestačí ani početná družina vycvičených válečníků – a seveřan ji shodou okolností skolí, načež je mu nabídnuto členství v elitní Dvanáctce. Všechny Cuchenanovy sny o svobodě a uznání se naplní, a přesto mu stále cosi schází… Třeba ta krásná a urozená dáma, jíž patrně nikdy nebude hoden.
Nedoceněný umělec Minangar se mezitím žene z klína vdané paní do náruče vidiny budoucí slávy. Putuje od města k městu, ale ne a ne se uchytit. V jednom kraji je muzikantů jako krys, ve druhém o žádné drnky-brnky nestojí. Štěstí se na něj usměje až v Dussu, kde se krátce po jeho příchodu za tragických okolností uvolní post dvorního pěvce, a Minangar dostává za úkol vystoupit se skladbou oslavující novopečeného drakobijce.
O tomhle a mnohem víc pojednává úvodní povídka, na jejímž konci se bojovník s bardem nevyhnutelně setkávají a zpěvák v udatném horalovi spatří nekonečnou studnici múz pro svoje písně – čímž odstartuje série jejich společných dobrodružství.
„Drakobijec z Dussu a slovutný bard z Údolí splétající skvělé písně o jeho hrdinských činech – to bude žrádlo!“ (Str. 131)
Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času a na čtivém, dynamickém slohu se odráží vyzrálost autorky. Barvité popisy prostředí hravě navodí tu správnou atmosféru a postavy jako by mezi stranami žily svým vlastním životem. Obzvlášť impozantní je přirozenost, ba až surovost, s níž jsou vykresleny tamní poměry, ke kterým neodmyslitelně patří i sexuální akty a krvavé souboje. Některé dialogy sice mohou působit prázdně a zbytečně, jiné však překypují vtipem a nechybí ani zajímavé citace.
„Jsem básník,“ zašeptal. „Mohl bych tvé vlasy přeměnit ve zlato, tvé pohyby v nejladnější tanec lesních víl a tvůj hlas ve zpěv slavíků. (...) To vše dokážu.“ Usmál se. „A jediné, co k tomu potřebuji, jsou slova.“ (Str. 517)
Dílo bohužel pokulhává z hlediska originality námětu (srovnání s legendárním duem z pera Andrzeje Sapowskiho se zde opravdu ubránit nelze), většinu zápletek doprovází nějaké to žánrové klišé a zkušenější čtenář pravděpodobně nesčetněkrát zakusí trpké déjà vu. Z katalogu nadpřirozených bytostí byli do knihy přizváni třebas skřítci, druid, drak či sudička; faktor zla zde zastává banda loupeživých hrdlořezů.
„Kdyby tě něco přepadlo, tím ostrým bodej tak dlouho, dokud se to nepřestane hýbat. A klidně i chvíli potom.“ (Str. 257)
Za líbivou obálkou se zkrátka neskrývá epická sága s propracovanou říší, spíše prezentuje komorní epizody o hrstce postav na pozadí přilehlé lokace. Očekávejte humor, napětí, erotiku a akci – nýbrž nic strhujícího ani pohlcujícího. Ve světovém měřítku by se dala Píseň oceli považovat za průměrnou odrhovačku, mezi tuzemskou tvorbou však hlas nadané a slibné autorky vynikne.
Pro mě osobně jakožto příznivce odnože meče a magie se titul zařadil na seznam zábavných fantasy oddychovek, ke kterým se časem určitě ráda vrátím, a rozhodně si nenechám ujít případné pokračování. Další díl se sice zatím nekoná, leč Merglová nezahálí a přichází s úplně novým příběhem – tento měsíc vychází u stejného nakladatelství její druhý román Prokletá věž.
Závěrečné hodnocení: 79 %
Recenzentka: Nikol Horáková
Anotace:
Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.
Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!
Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2019
Žánr: Fantasy
Počet stran: 600
Formát: PDF, Epub, Mobi
Komentáře
Okomentovat