Odvrácená strana lásky
Nikdo nečte rád o tom, jak mají slavní lidé dokonalé životy. Závist vládne světu, a každý tak hledá na tom jejich štěstí aspoň nějakou skvrnu. (str. 235)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové.
Oldřich Linhart má slibně rozjetou literární kariéru. Jeho detektivní romány se sarkastickým vyšetřovatelem Xaverem se dobře prodávají a série už se těší pěti pokračováním. Na křtu posledního dílu se seznamuje s mladou, žádoucí zrzkou Hedou. Jelikož sám není žádný seladon a pětatřicítku už má za sebou, tak jejím svodům velmi rychle podlehne. Heda se tedy brzy stěhuje k němu a obrátí mu život na ruby. Do té doby totiž Oldřich vedle psaní a práce v otcově firmě žádný společenský, natož sexuální život nevedl. Mladá fanynka však stejně často jako barvu kontaktních čoček mění i nálady. Po uzavření manželství se začnou dít věci, které by Oldřich neočekával ani ve svých krimi románech.
Ústředním motivem je láska v temnější podobě. Taková, která vás změní a vy se nedokážete soustředit na nic jiného a drahou polovičku vidíte přes ultra růžové brýle. Tento stav však většinou dlouho nevydrží a ani naši hrdinové nejsou výjimkou.
Stárnoucí Oldřich po milostném vzplanutí ztrácí múzu a tak trochu i sám sebe. Naštěstí je mu vždy po ruce protagonista jeho knih Xaver. Více než imaginární přítel se však jeví spíše jako jeho schizofrenické alterego. V textu jsou pasáže, kde promlouvá strategicky oddělené kurzívou, abychom jasně věděli, která část Oldřicha k nám právě hovoří.
Heda je na první pohled dokonalou milující ženuškou, ovšem za zavřenými dveřmi jejich luxusního domu se často odehrávají nestandardní hádky plné explicitně vyobrazeného násilí. Pod rouškou smyslného sexuálního napětí se začíná odvíjet trýznění, které nemá konce.
Příběh je vyprávěn er-formou a vševědoucí vypravěč nám ukazuje pohnutky Oldřicha i Hedy. Jazyk se střídá dle postav, Oldřich je velmi sečtělý intelektuál a jeho mluva je tomu zcela uzpůsobena, Heda pochází z naprosto jiného prostředí, což je reflektováno pomocí ostřejšího výraziva. Vhodně zvolené vulgarismy autenticky podtrhují toxicitu jejich vztahu a vypětí zcela naturalisticky vyobrazených násilných scén. Děj se odvíjí velmi dynamicky bez hluchých míst, ladění je až téměř thrillerového charakteru, plné napětí, drsných dialogů a zajímavých zvratů. Dvě časová údobí, která obě vycházejí z retrospektivy, jsou vždy jasně ukotvena v názvu kapitol pro snadnou orientaci.
Ačkoliv se jedná o oddechovou literaturu, nelze jí upřít přesah a edukativní příležitost pro čtenáře. Zejména v oblasti psychologie a vývoje člověka se dozvíme zajímavé poznatky, je vidět, že autorka si udělala kvalitní rešerše, co se týče narcisistické poruchy osobnosti. Vyobrazení je velmi opravdové.
To znělo jako praktická rada. Na rozdíl od těch, které se vzápětí dočetl. Že není šance narcistu změnit, protože příčinou jeho poruchy je emocionální nedospělost, ze které nikdy nevyroste. Že se vlivem nějakého nedostatku v oblasti rodičovské lásky a péče v raném věku jeho citový vývoj zastavil a po zbytek života tak má takový jedinec menší amygdalu, tedy emoční jádro v mozku, které už mu prostě nemůže vyrůst a „uzdravit“ ho. (str. 219)
Dagmar Digma Čechová je na literární scéně jako doma, ve vyprávění zúročila i léta praxe a orientace v knižním businessu, scény ze křtu, kde se mimo jiné řeší i hodnocení knih na databázi, potěší nejednoho knihomola.
Vypíchnout musím zajímavý námět, který se zcela vymyká genderovým stereotypům a působí jako svěží závan mezi počiny s touto tematikou.
Negativem jsou mnohdy strojené dialogy, které nepůsobí realisticky, a to ani v případě, že se jedná o hovory vyšší vrstvy společnosti. Nelze uvěřit, že by spolu otec a syn debatovali tolik neformálně až rezervovaně.
Moje doporučení patří všem knihomolským duším, které touží nahlédnout pod pokličku vydavatelským praktikám, zasmějí se bonmotům na českou kotlinu a hledají napětí a zábavu, která však není prvoplánová a přinese radost i duším hloubavým.
Dagmar Digma Čechová se narodila v Červeném Kostelci a láska ke psaní ji provází už od dětství. Sama říká, že člověk by měl dělat to, v čem je dobrý, ba dokonce lepší než ostatní, v roce 2020 začala psát na plný úvazek. Románová prvotina Nemusíš (recenze) vzbudila velmi pozitivní ohlasy a letos vydala již páté dílo. Zaměřuje se na mezilidské vztahy, počinům nechybí i jistá dávka humoru a nepřikrášlené reality.
Mně osobně se kniha velmi líbila, téma je lehce kontroverzní a nenudila jsem se ani chviličku. Je to má druhá kniha od Čechové a musím říci, že se mi zamlouvala mnohem více než Jedna z pěti (recenze), která vyšla loni. Svěží svižný styl mi vyhovuje, pokud autorka vypiluje ještě věrohodnost dialogů, nebude jí co vytknout.
Závěrečné hodnocení: 87 %
Zamiluješ-li se na první pohled, podívej se podruhé.
Přesně to radí osamělému spisovateli Oldřichovi nejoblíbenější z jeho postav, dokonalý muž a úspěšný detektiv Xaver. Jako sebevědomé alter ego směruje život svého stvořitele až do chvíle, kdy si Oldřicha zcela podmaní mladá a krásná Heda. Dosud samotářský spisovatel nemůže uvěřit svému štěstí a hluboký cit k milované ženě ho přiměje i přestat naslouchat dlouholetému příteli. Manželskou idylku však brzy narušují čím dál častější temné chvíle…
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2023
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 304
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat