V nesprávný čas na nesprávném místě. A nebo naopak?
Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové.
Dagmar Digmu Čechovou od nás již znáte z předchozích recenzí na díla Nemusíš!, Nesejdeš z cesty a Okno s dívkou a ptáčkem. Spisovatelka je velmi produktivní a na další svůj počin nenechala své čtenáře dlouho čekat. Již tradičně pod taktovkou nakladatelství Moba vyšla novinka s názvem Jedna z pěti. Pokud také patříte mezi její věrné čtenářky, jak již na svých sociálních sítích autorka zveřejnila, brzy se dočkáme další knihy.
Edita slaví své čtyřicáté narozeniny s přáteli u sebe doma a zábava je v plném proudu. Malá nehoda, která vyžaduje speciální čisticí prostředek, po kterém se jde oslavenkyně podívat, zapříčiní to, že nechtěně vyslechne milenecký pár. Mužský hlas, který slyší za dveřmi, ale patří Patrikovi, jejímu manželovi. Která z pěti kamarádek, které byly hosty na oslavě, byla jeho společnicí, ale netuší. Jak se teď chovat k Patrikovi? Jak zjistit, která z přítelkyň je zároveň jeho milenkou? Jedna oslava, jedna nešťastná náhoda, odstartuje pátrání a zároveň hluboké uvědomění.
Neměla bych se ho prostě rovnou zeptat? Vybalit na něj otázku: „Tak která to je? Libunam Sandra, Gábina, Anča, nebo Jindřiška?“ Těžko bych se ovšem dočkala upřímného přiznání. Bez jediného důkazu. Je to chlap a ti mají v chromozomu Y zakódovanou instrukci: zapírat!
Při jeho nabitém programu, kdy měl v podstatě každý den někde squash, golf, posilovnu nebo šel běhat, pro něj nemohl být žádný problém předstírat, že je jinde, než ve skutečnosti byl. Nikdy jsem ho nepodezírala, takže jsem si to nijak neověřovala. Měli jsme každý své koníčky a já jsem byla radši, že je aktivní, než kdyby se mi každé odpoledne válel na gauči. Představa, jak se mu hrabu v mobilu a hledám důkazy o tom, kde byl nebo nebyl, se mi navíc příčila i teď.
Jak mi ale myslí projela jména mých kamarádek, došlo mi, že se nabízí jediná věc, kterou můžu a musím udělat. Je třeba na to jít z druhé strany. Od holek. Jedna z těch pěti to je, a když se na ně zaměřím, dřív nebo později přijdu na to, která. (str. 12)
Edita na své kamarádky najednou pohlíží jinýma očima a spatřuje jejich chyby. Své myšlenky si potřebuje nějak urovnat a seskupit, a tak si začne psát blog s názvem Malé pískoviště. Ve svých příspěvcích popisuje vztah s manželem, vzpomíná na jejich začátky vztahu a šťastné i méně šťastné události v jejich manželství. Veškerá setkání s holkami barvitě líčí a nutně podotknout, že ačkoliv jim raději pozměnila jména, nebere si servítky a kritikou rozhodně nešetří. Svůj vztah s Patrikem se i přes to všechno snaží napravit, ale postupně zjišťuje, že vlastně ani neví, zda o to opravdu stojí.
„Edito?“ ozval se z chodby Patrikův udýchaný hlas. Zřejmě tedy byl běhat. Měla jsem za to, že v sobotu chodí na squash.
„Tady jsem,“ houkla jsem z ložnice a zaklapla notebook. To poslední, co bych potřebovala, bylo, aby si mé úvahy přečetl.
„Potkal jsem Aleše,“ strčil hlavu do ložnice. „Povídal, jestli nezajdeme na jedno.“
Už zase? Včera jsme byli u Gábiny. Sice poměrně brzy nebylo co pít, takže jsme se dostali do postele před půlnocí, ale necítila jsem touhu po alkoholu i dneska. Patrik to evidentně vnímal jinak.
„Cos mu na to řek?“
„No že se tě zeptám, ale já bych klidně zašel. Co budeme dělat doma? Je sobota. Máš volno.“
No jistě, co by asi tak manželé mohli společně podnikat v sobotu večer jiného než jít do hospody? Minimálně u nás už se jiné společné aktivity hledaly jen velmi těžko. (str. 42)
Dagmar Digma Čechová svým osobitým, velmi čtivým způsobem popisuje fungování domácností nejen Edity, ale všech jejích hlavních podezřelých. Odkrývá jejich tajemství a tím obohacuje celý příběh o další poutavé dějové linky. Jak jsme již od autorky zvyklí, dokáže nás vtáhnout do děje a udržet naší pozornost až do poslední stránky. V případě Jedna z pěti vás sice rozuzlení možná napadne již během čtení, ale rozhodně to od četby neodradí a s napětím čekáte, zda je váš odhad správný.
Opatrně jsem našlapovala na schodech s tácem, na kterém se žloutek v hemenexu třepal právě tak akorát, jak to měl můj muž vždycky rád, a jeho oblíbené preso jsem pro jistotu tentokrát udělala do většího šálku než obvykle, abych ho cestou nevycmrndala.
Když jsem ramenem strčila do dveří od naší ložnice a nahodila přívětivý úsměv, s překvapením jsem zjistila, že naše postel je prázdná a ustlaná. Jestli už, nebo ještě, jsem poznat nedokázala. (str. 149)
Dílo je psáno v ich-formě a je plné myšlenek a úvah o životě. Opět čtení nabádá k zamyšlení nad vlastním životem. Jsou nám nastíněny osudy, které nejsou nereálné a opravdu se dějí i skutečným lidem, nejen literárním postavám. Každá z kamarádek má trochu jiný charakter a Edita svým hlubším poznáváním zjišťuje, že není vše, jak se na první pohled zdá a podivné chování má mnohdy silné opodstatnění.
Dneska bych vám chtěla říct, jak moc je pro mě tento blog důležitý, byť jsem si to ze začátku neuvědomovala a ani to neměla v plánu. Rozhodně jsem nepočítala s tím, že když se vám tu svěřím se svými problémy a pocity, když se budu muset snažit správně si ty myšlenky zformulovat, aby byly přenositelné, abyste jim kromě mě mohli rozumět i vy, že mi to ve výsledku tak pomůže.
Dokázala jsem na svůj život díky těmto několika článkům nahlédnout zvenčí a to bylo asi to, co mi pomáhalo se s tím vším lépe vyrovnat, uchopit to zdravěji, pochopit ten problém více do hloubky. Mohla jsem se utápět v slzách a sebelítosti, ale místo toho jsem se z toho vypisovala.
Nevím, jestli tento článek je, nebo není poslední. Já ho teď momentálně, právě v tuto chvíli, jako takovou tečku cítím. Ale protože se mi teď v životě dějí zásadní kotrmelce a já netuším, co přinese zítřek, možná tu nakonec najdete i nějaké další. (str. 241)
Tento autorčin počin, stejně jako všechny předchozí, považuji za velmi zdařilý. Vyprávění je promyšlené, propracované, plné romantiky, přátelství, životních úvah a procitnutí. Zaujme určitě všechny čtenářky, které mají rády romantické knihy se spletitými osudy a hlubokými myšlenkami. Líbit se bude asi zejména čtenářkám z řad dospělých, především proto, že mladé slečny nemusí ve svém životě zatím podobné situace řešit.
Může být něco horšího než se na oslavě svých čtyřicátin dozvědět, že váš manžel má milenku? Může. Edita se o tom přesvědčí, když zjistí, že dotyčnou musí být jedna z jejích nejlepších kamarádek. Podvádí ji tedy hned dva blízcí lidé a jí nezbývá než vypátrat, komu může věřit a před kým by se měla mít na pozoru.
Jednu po druhé poznává své přítelkyně blíže, postupně některé ze seznamu podezřelých škrtá a při hledání viníka se dostává i k manželovi a sobě samotné. Jak poznat vztah, který nelze vzkřísit, a jak naopak ten, za který má cenu bojovat?
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2022
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 256
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat