Romance mezi dvěma dimenzemi
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Canc.
Chci zakoupit tento titul!
Česká autorka Theresa Black debutovala povídkou Teorie prvního polibku ve sbírce Letní kraťasy (Igor Indruch, 2021), nyní přichází s románem Vesmír rozhodl jinak. Ten vyšel letos u nakladatelství Canc, rovněž jako titul Rosany Zvelebilové Smrdutý kojot a erotická knížka (Ne)spoutaný vlk od Lobo Selveggia. Stejně jako předešlé publikace, i tato má krásný knižní merch – tematickou záložku a dokonce placky s poutavými hesly.
Ačkoliv má za sebou T. Black jednu povídku, působí poměrně vypsaným dojmem. Její styl psaní je příjemný, i když ne natolik plynulý, jak by si náročnější čtenář představoval – ten v něm uvidí jistou křečovitost, kterou je potřeba odbourat. Slovní zásobu autorka má, ale občas narazíte na opakující se slova. Jelikož se jedná o románový debut, dá se ne tak vycizelované vypravování přehlédnout, především pokud jste nenáročným milovníkem knih.
Ústředním tématem je nejen alternativní realita, ale také motiv spřízněných duší. Zatímco právě dimenze jsou nápaditě pojaté a také představené, druhý námět je o něco ošidnější. Autorka se natolik snaží dát důraz na pouto, které mezi sebou osudem spříznění lidé mají, až jej omílá velmi často. Během děje však omílá i některá fakta, což je opravdu nepříjemné.
Velkým problémem je nedostatečná dynamika. Děj se od počátku až do hlavní zápletky odvíjí velmi pomalu, zcela postrádá tempo a někoho může navozený vztah dvou ústředních postav dokonce nudit.
Příběh je převážně založen na Axarovi a Rivě, kteří se postupně poznávají. Velmi často je vedený dialogy, poukazujícími na odlišné dimenze. Tyto pasáže jsou sice nápadité a mnohdy pobaví, ale dějství mezitím stagnuje, což ne každého potěší. Teprve později se zaměření přesouvá i na samotné představení postav, i když o nich vlastně spousta informací pořád schází. To jim velice ubírá na uvěřitelnosti a charaktery tak působí plochým dojmem.
Zatímco Riva je energická a výrazná, Axar je chladný a rozvážný – jeho charakter má však k takovým vlastnostem důvod, což je příjemné. Ačkoliv se to nezdá, T. Black má zápletku propracovanou, jen se jí nepodařilo ji svižně a vhodně přenést do příběhu a oživit své postavy. Zapracované téma sebevraždy je ohledně dimenze originálně pojaté, ovšem nedůvěryhodně ztvárněné.
Jelikož jsme k sobě nepatřili, pouto nemělo takovou sílu, jakou mělo s Atheou, a tak jsem se dostala k úvahám, jak se mu podařilo zůstat, tak chladným. (str. 70)
Dění totiž začíná být napínavé až po účelovém zvratu, kdy proběhne přemístění – jako by se autorce nedařilo věrohodně zpracovat lepší přelom. Každopádně od sto čtyřicáté strany se objevuje napětí a působivá zápletka. Najednou se vše odehrává strašně rychle, takže během dvaceti stran se čtenář dozví to nejpodstatnější a je po finálním vrcholu. Určitě by bylo potřeba dopilovat práci s textem a rozložení poutavých scén. Fakta a zajímavosti mohly být dávkované vhodnějším způsobem. Poslední třetina je spíše dojemným vyvrcholením, které však zapůsobí jen na ty, kdo si i přes obtížné ztvárnění dokázali k hrdinům najít cestu.
Pokud by titul byl takový jako posledních šedesát stran, rozhodně by byl velmi čtivý, napínavý a přečtený za chvíli, zatímco takhle se kvůli nevyváženosti budete sto čtyřicet stran spíše prokousávat přehršlemi dialogů. Naštěstí je přítomen příjemný humor, ať už suchý, ženský či trochu morbidnější, který dodává počinu tolik potřebnou jiskru. Nutné je také zmínit povedený sarkasmus, který není využíván přehnaně, a přesto má velký podíl na tom, že čtenář nepřestane číst. Bez těchto prvků by dílo zřejmě jen tak někdo nedočetl.
„Chyba?“ Nadzvedla jsem obočí. „Vesmír dělá chyby?“
„Všichni dělají chyby, co by je nedělal vesmír?“ zamumlal a otočil se ke mně zády. (str. 118)
Romantická linka není vhodně vystavěná. Hrdinové si k sobě sice mají najít cestu, ale jelikož oni sami nejsou příliš dobře vytvoření, tak ani jejich pouto nijak neuchvátí. Chemie mezi nimi je minimální. Dokonce je k dispozici i intimní scéna, kterou však autorka také pojala po svém – jde sice o netradiční pojetí a ne každého musí nadchnout, na druhou stranu neurazí. Díky tomu je kniha vhodná i pro mladší čtenáře. Já bych se takovému způsobu ztvárnění vůbec nebránila, originální prvek dává knížce větší rozměr.
Vesmír rozhodl jinak je románový debut, na kterém by bylo potřeba ještě pracovat, aby dokázal oslnit tak, jak T. Black zamýšlela. Nicméně cílové skupině by se mohl líbit. Je vhodný pro nenáročné romantické čtenářky, které láká téma alternativní reality a spřízněných duší.
Osobně se mi líbilo, jak promyšlenou zápletku autorka vytvořila. Jen je škoda, že se jí nepovedla rozložit do celého příběhu. Já bych brala tento titul spíše jako koncept, ze kterého by autorka mohla čerpat pro tvorbu kvalitního díla. Tím by nám vytřela zrak. Nepropracované, prosté postavy mě nijak neoslovily, jejich romance byla unylá a celkově mě prvních sto čtyřicet stran spíše nudilo. Což je škoda, protože je to snad poprvé, co jsem si užila humornou složku v romanci. Humor obecně v knihách moc nemusím, ale tenhle byl opravdu povedený a vynalézavý. Skutečně jsem se nasmála. I když kniha není kdovíjaké veledílo a má dost chyb, zároveň disponuje i velkým potenciálem. Osobně držím autorce pěsti a věřím, že se nám příště předvede, protože těch posledních šedesát stran na mě udělalo dojem. A možná by Therese Black víc slušel styl thrilleru než romance.
Závěrečné hodnocení: 54 %
Riva má života plné zuby. Už dlouho cítí, že sem prostě nepatří a tento pocit každým dnem jen sílí. Důvod snažit se není. Možná kdyby se narodila v jiné době, zemi, dimenzi… možná by to bylo jiné. Možná i lepší.
Ovšem ve chvíli, kdy sama se sebou svádí finální boj, zda zůstat nebo už konečně zmizet, naráží na cizince, který nepatří do jejího života a vlastně ani vesmíru, ale právě pro něj Riva znamená základ všeho. Může se osud přeci jen plést, nebo je vše předem dáno bez možnosti změn?
Nakladatelství: Canc
Rok vydání: 2022
Žánr: sci-fi romance
Počet stran: 218
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat