Recenze: SEZNAMTE SE – VÁLKA (Nikol Wolfová & Ondřej Podeszwa)

Sbírka povídek inspirovaných situací na Ukrajině
s příběhy ze současnosti i alternativní budoucnosti

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství BRK.
Chci zakoupit tento titul!

Nikol Wolfová, spoluzakladatelka nakladatelství BRK a autorka série Ti předurčení (recenze 1, recenze 2), přichází po boku učitele a písničkáře Ondřeje „Holohlava“ Podeszwy s multi-žánrovou novinkou Seznamte se: Válka. Počin dvou začínajících spisovatelů mapuje momentální krizi na Ukrajině a polemizuje o potenciálních dopadech konfliktu.

Tady bojují sousedé, kteří byli ještě nedávno v jednom státě. Goliáš se snaží zmocnit Davida. (str. 44)

V první polovině (Telefon, Deník, Fotka) se Podeszwa pokouší vykreslit situaci na Ukrajině. Vychází z reálií (pakliže za ně můžeme informace přinášené našimi oficiálními médii považovat) a zasazuje do nich smyšlené postavy, ať už obyvatele Mariupolu či zahraniční novinářku, jejichž osudy jsou úzce spjaté s bombardováním města ruskou ofenzívou.

Druhá část z pera Wolfové (Borůvka, Štěstí, Domov) se naopak pouští do čisté fikce a přináší lehce postapokalyptickou vizi. Nenávist přetavená v kulky sviští vzduchem a svět, jak jsme ho znali, je dávnou minulostí. Domácí mazlíčci zdivočeli a potulují se po lesích coby noví predátoři, spolu s Hledači (vojáky-zabijáky) číhají na kořist v podobě přeživších, již tak zubožených strádáním z nedostatku jídla, pitné vody, léků a technologií.

Sborník otevírá předmluva a celkem čítá šest povídek, oba autoři přispěli rovným dílem. Zatímco Podeszwovy příběhy na sebe navazují volně (stejné místo, různí lidé), Wolfová napříč svou „mini trilogií“ zachycuje cestu jedné rodiny, přičemž se ve vyprávění střídají její členové. Ačkoliv tento zvláštní koncept zmiňuje anotace i předmluva, prospěl by sbírce nějaký předěl, aby byla patrná změna žánru.

Vojevůdcům a velitelům se staví sochy, ulice a náměstí nesou jejich jména, mají vlastní hvězdy na nebi. Obyčejným lidem nikdo žádný pomník nepostaví, tak ať jsou alespoň ta slova, která budete číst, připomínkou na lidi, kteří ve válce byli, ale jejich jména budou zapomenuta pod nánosem času. (str. 11)

Podeszwa sází na rafinovanou úsečnost, jednoduchost a čtivost; stylem je však naprosto zaměnitelný a nikterak nevyčnívá z průměru české beletrie. Jazykových příkras se objevuje poskrovnu, zato však žádná nevyznívá naprázdno. Informace rádoby skryté mezi řádky pochopí každý pozorný čtenář.

Telefon

Úvodní povídka v er-formě minulého času se může pyšnit nejúdernější pointou, postavy v ní naneštěstí působí šablonovitě a účelově.

Soustředí se na vztah Oleny se svou matkou, sestávající z jednoho telefonátu za týden. Máti žije v ruské Tule, dcera v ukrajinském Mariupolu (momentálnímu terči vojenské agrese). Propagandou krmená rodička hlásá, že se přece nic neděje – a jak ozbrojený konflikt graduje, propast mezi oběma ženami se prohlubuje.

Deník

Ve druhém kousku v ich-formě přítomného času nahlédneme do osobních zápisků mladé dívky, jíž se zčistajasna obrátil svět vzhůru nohama. Můžeme se těšit na takřka autentický projev protagonistky a podmanivě tísnivou atmosféru. Spíše než na pointu hraje autor na city (beznaděj, vytržení…).

Obyvatelé Mariupolu jsou totiž nuceni opustit své každodenní životy a uchýlit se do bezpečí podzemních krytů. V místech, kde ještě nedávno stály jejich domovy, nyní zejí díry po bombardování.

Fotka

Třetí dílko v er-formě minulého času sleduje válečnou zpravodajku Lenku, odvážnou a sympatickou hlavní hrdinku, kterou si ihned oblíbíte. Kromě smrtonosné zkázy města text zachycuje i dosti pozoruhodné úvahy a jasnou pointu.

Lenka byla během své kariéry svědkem už spousty hrůz. Situace v Mariupolu jí ale na rozdíl od krveprolití v Iráku, Somálsku či Súdánu připadá až směšně nesmyslná. I když napomáhá k rozšíření povědomí o násilí páchaném na nevinných, trápí ji vědomí, že s obvazem a láhví vody by byla užitečnější než za objektivem fotoaparátu…

Lidé v osadách jí říkají Poslední válka, ale máma říká, že je to blbost. Poslední válka je každá, která skončila. Další ještě nepřišla, proto jí máma říká Konečná válka. Rozhodla o všem, hlavně o konci světa, tak jak ho máma i táta znali, světa, do kterého jsme se já i ségra narodily. (str. 60) 

Sloh Wolfové znatelně kontrastuje s Podeszwovým. Hojně užívá spletitých souvětí, v nichž se však čtenář snadno ztratí. Náznaky nestačí, obnažuje svoje postavy až na dřeň a vyžívá se v emocích. Při tvorbě svého postapokalyptického univerza sice fantazii příliš uzdu nepopustila, ale některé nápady jsou zajímavé a kulisy světa v troskách nepochybně plní svůj účel.

Borůvka

Co je horšího než žít ve světě zpustošeném válkou? Být přitom těhotná… Bez lékařské péče, elektřiny, techniky, odkázána sama na sebe. Matka se sestrou se vydali sehnat jídlo, otec se neukázal už půl roku. Ozývá se první kontrakce a je jen otázkou času, než bolestný řev rodící dívky přiláká pozornost lesních predátorů.

Čtvrtý příběh v ich-formě přítomného času těží z prvotního okouzlení novým prostředím a naléhavosti. Představuje nejen „nový řád věcí“, ale zejména statečnou a odhodlanou Borůvku, která se spolu s ostatními členy své rodiny odmítá vzdát snů, naděje a hledání radostí v maličkostech.

Štěstí a Domov

Štěstí těsně navazuje na Borůvku a Domov na Štěstí, proto z důvodu možných spoilerů nebudeme dále z děje více prozrazovat.

V každé povídce se mění vypravěč (štafetu po dceři přebírá otec, pak matka), opět se nesou v ich-formě přítomného času. Velký prostor dostávají vzpomínky na minulost a v návaznosti na ně vznikají paralelní linky. Postupně dojde na rozuzlení mnoha tajemství, jako například původ a důvod Hledačů. Na rozdíl od Borůvky by se nicméně dalo spekulovat, zda vůbec mohou fungovat samostatně a proč mají tak zjevné pointy. 

Slova a symboly bývají v lidských dějinách stejně silnými atributy jako kulky a ocel. (str. 10)

Osobně se mi líbilo pojetí dané problematiky, ačkoliv se domnívám, že by si zasloužilo více obsahu a úhlů pohledu (ale to jsem pravděpodobně jen zmlsaná tučnými antologiemi od Epochy). Oba autoři mají potenciál, Wolfové podle mě ovšem povídkový formát tolik nesluší a mnohem lépe by se jí dařilo na poli novel či románů.

Seznamte se: Válka není ani tak o válce jako takové, ale hlavně o lidech, kterých se dotýká. Útlý svazek zabaví na jedno až dvě odpoledne, zadrnká na vaši empatickou stránku a dost možná si díky němu alespoň na chvíli uvědomíte vlastní štěstí a relativní blahobyt.

Závěrečné hodnocení: 65 %

Anotace:
Jeden z mnoha výroků o válce říká, že když zemře jeden, je to tragédie, když zemře milion, je to statistika. Kdo je ten jeden? Jak vypadá jeho životní příběh?

A co kdyby se konflikt nakonec vymkl z pantů a došel za hranice, odkud není cesty zpět? Jak by vypadal nový, poválečný svět, pokud by atomový kufřík v rukou světových vůdců nezůstal stát v koutě, ale stal by se aktivní součástí války? Měli byste ještě kočku jako domácího mazlíčka?

Válečný konflikt na stránkách této knížky má reálný základ. Postavy jako Olena, Saša či Nikita mohly klidně existovat. Různé pohledy na obyčejné životy lidí, kterých se válka osudově dotkla.

Nakladatelství: BRK
Rok vydání: 2022
Žánr: válečná literatura, sci-fi, povídky
Počet stran: 132
Vazba: brožovaná