Na opačné straně světla
Za recenzní e-knihu děkuji autorce Kristině Waagnerové.
Kristina Waagnerová vtrhla na českou fantasy scénu jako uragán. První román Zlatá Grai vyšel v roce 2021 a dnes, na podzim roku 2022, už držím v rukou třetí díl. Dle autorčiných sociálních sítí se zdá, že pracuje na závěru série, což je jistě dobrá zpráva pro fanoušky jejího skvěle pojatého drsného světa. Jak si tedy Otisky Chribdy v konkurenci žánrovek vedly a není závratné tvůrčí tempo na závadu?
Pozor, přečtením recenze podstupujete riziko, že se ochudíte o některá překvapení z předchozích dílů série Zlatá Grai!
Isarell potkáváme na prahu útěku ze sarreiského zajetí, cele odhodlanou vymanit se svým věznitelům nebo při tomto pokusu zemřít. Její vyhlídky nejsou příliš optimistické a možnosti má velmi omezené. Po krvavém rituálu na konci Doteku Viatáru zůstává nerozlučně spjata s démonem karadhei, zvaným Pátý, což může být výhoda nebo past a čtenář se většinu knihy snaží přijít na to, co převáží.
Otisky Chribdy začínají na konci a retrospektivní kompozice funguje jako příjemná změna oproti předchozím počinům. Je to v této sérii nový způsob vyprávění a umně upoutá pozornost. Rekapitulaci minulého dění nehledejte, autorka své čtenáře nepodceňuje a očekává, že si budou minulé události pamatovat.
Příběh se až na drobné výjimky odehrává na území Chribdy, takže si užijete hromadu temnoty, krve a lidského masa. Na druhou stranu nabízí tato část příležitost seznámit se s kulturou krvelačných a světlo nesnášejících Sarrei. Svým způsobem není tato společnost o nic zvrhlejší nebo šílenější než jorreiská. Naopak může působit snad i sympatičtěji, neboť nevyhlíží tak pokrytecky. Všichni naprosto jednoznačně baží po moci, síle, dobrém postavení a krvi a dávají to bezostyšně najevo.
Isarell, mladá a zdatná Grai, což je podivná rasa s ještě podivnější magií, do tohoto prostředí zapadá lépe, než sama očekávala, ačkoliv například spolupráce s Pátým je pro ni místy komplikovaná až nebezpečná. Každopádně je popsaná velmi sugestivně a emočně bohatě.
Barhain Sae seděl v oblíbeném křesle ve tvaru kostěného spáru. Slastně pozoroval, jak mu členové komanda pokládají ukořistěné hlavy k nohám.
Isarell nakráčela před svého nového pána jako poslední. S pyšným úsměvem a arogantně pohazující vlasy hodila na zem pytel, z něhož se vykutálelo pět uřezaných hlav.
Barhainův zubatý škleb se rozšířil. Pak jí nabídl ruku. Když přijala, přitáhl si ji k sobě blíž. „Přiznej se… Bavila ses?“
Isarell se mu podívala do očí a její úsměv se rozšířil.
„Je jako hurikán, můj pane,“ prohlásil chladně Raythár, šedovlasý kapitán komanda.
„Spíš jako potopa,“ utrousil Smrtihlav v pozadí. Isarell ho slyšela a mimoděk zkroutila rty.
Barhain Sae vycenil zuby a přivoněl k ní. Už se dokázala ovládnout a nezachvět se. „Jsi můj drahokam,“ pronesl vášnivě. (str. 64)
Sourozenecké a přátelské pouto mezi Isarell a Bastienem projde množstvím zatěžkávacích zkoušek, ale láska mezi oběma je jako diamant a stále odolává tlaku. Vlastně jim je ve světě, kde se city nenosí a každý hledá pouze osobní prospěch, častokrát na překážku, nicméně se jí nevzdávají a jeden druhého se snaží chránit.
Bastien Demnogonis je charakter, který bere za srdce. Tragický hrdina, který svůj vlastní těžký úděl nese statečně a občas i s humorem a z vytyčené cesty by ho nesvedla snad ani smrt, je největší Isarellinou oporou a zároveň tak trochu brzdou.
Kromě známých postav do děje vstupuje několik nových, které rozehrávají své intriky na dvoře sarreiské Deváté bašty. Andreil Smrtihlav, známý z minula, dostává více prostoru a vzbuzuje svou ambivalentností zvědavost a napětí, které si autorka patrně chystá do posledního dílu.
Příběh je v tom nejlepším slova smyslu spletitý, nepředvídatelný a epický a osudy celých společenství určují, kam se budou ubírat cesty jedinců. V celém dramatu, kde se kdekdo snaží tahat za provázky a udržet se u moci za každou cenu, je možná jediná postava, která hraje sama za sebe. Padlý Jorrei Kreon. Jeho linka prochází vyprávěním původně nenápadně, aby se vynořila jako divoká karta.
Svět Stínových zemí je složitý a věrohodně a barevně vykreslený. Domyšlený a logický a přesto dokáže stále uvěřitelně překvapovat.
Když se dým trochu usadil, naklonil se ke Kreónovi a důrazně se ho zeptal: „Co tady k čertu děláme, veliteli?“
Kreón se zahleděl zpět do plamenů. „Snažíme se napravit největší chybu v celým mým posraným životě.“
„To jako myslíš tu dezerci?“ podivil se Bathor.
Kreón se potichu zasmál. „A to si opravdu myslíš, že zrovna tohle byla chyba?“
„Právě, že ne, tak o čem to krucinál mluvíš?“ Bathor se na okamžik zarazil, a pak nevěřícně dodal: „Veliteli, u všech Okřídlenejch, nemyslíš snad zase na tu holku?! To mi řekni, že ti zrovna tohle tak leží v žaludku. Vždyť jsme za ty roky viděli tolik zvěrstev! A část z nich i sami provedli,“ ušklíbl se a přihodil do ohniště suchou větev. (str. 171)
Vyprávění je vedeno ve třetí osobě, soudobým jazykem se špetičkou patosu. Dialogy jsou čím dál lepší. Na živosti přidává větší množství nespisovných, místy vulgárních výrazů, odpovídajících prostředí. Tempo je svižné, nepříliš kolísavé, děj pádí vpřed bez hluchých míst.
Styl vyjadřování drží nastavený standard a dobře se čte, ale bylo by milé, kdyby text prošel ještě jedním kolem korektury. Potěší drobné vtipné momentky na odlehčení.
Co může některé čtenáře lehce přiotrávit je jistý typ klišé, kdy hrdinka ve většině okolních – především mužských - postav vzbuzuje majetnické a ochranářské pudy. Do značné míry s tímto aspektem autorka pracuje jinak, než bývá zvykem a originálně, balancuje však nebezpečně na hraně, kdy už by to někteří nemuseli přijímat kladně.
Jako se vzácným kořením by bylo zapotřebí nakládat i s emočně vypjatými scénami mezi Isarell a Bastienem nebo Pátým. Nedá se ale ani náhodou říct, že by se tu sklouzávalo k červené knihovně, od té jsou Otisky Chribdy na hony vzdáleny. Navíc je pochopitelné, že směrem k závěru série bude emotivních scén přibývat, nezbývá tedy než doufat, že Kristina Waagnerová nebude tlačit na pilu příliš.
Po zhltnutí mi nezbývá než konstatovat, že nám na domácí scéně roste spisovatelka, jejíž um je čím dál vyzrálejší a právem si zaslouží pozornost. Má pořádný tah na branku, vybroušené charaktery a všechny tři tlustospisy jsou přes svou mohutnost velmi vyvážené, dobře provázané a konzistentní.
Dokonce i obálky jsou díl od dílu povedenější. Titulní obrázek Otisků Chribdy nabízí pohled na Isarell a démona karadhei a zve k prozkoumání jejich magického spojení. Je v něm pohyb, příjemně vyvážené světlo, povedené perspektivní zkratky a stylizace, to vše prodchnuté spoustou emocí.
Milovníkům temné fantasy nemohu než spokojeně doporučit.
Závěrečné hodnocení: 93 %
Komentáře
Okomentovat