Čí mrtvola byla nalezena na smetišti a kdo je jejím vrahem?
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Lirego.
Již popáté vám představujeme knihu ze série Vzpomínky budějovického kata, která tentokrát nese název Případ krásné čarodějky. O vydání se opět postaralo nakladatelství Lirego. Od autora Jaromíra Jindry, který svou tvorbou v poslední době hojně obohacuje knižní trh, jsme recenzovali všechny předchozí díly: Případ šíleného tambora, Případ zákeřného vyděrače, Případ mrtvé novicky a Případ děsivé masky. Brzy se snad můžeme těšit i na ten poslední, závěrečný, a jsme zvědaví, jak ho autor nazve tentokrát.
Třicetiletá válka Budějovice naštěstí nijak nezasáhla, ale klidu se obyvatelům města nedostává. Děti, jež si hrají na smetišti za hradbami, nalézají slamník a v něm mrtvolu. To samozřejmě rozvíří pohodu běžných dní měšťanů, ale zejména pánů radních. Jelikož tvář pohozeného těla byla zohavena, nastává otázka, kdo že je ten mrtvý. Po jeho identitě i po vrahovi, nebo možná vrazích, se vydá pátrat nejen soudce Kleineschnitzel, ale také písař Petronius. Jejich závěry se ale diametrálně liší.
„Podržte ten slamník a já z něj zatím vytáhnu toho umrlce nebo co tam z něj je…,“ převzal hrobař velení a strážní se mu podřídili a ani necekli. Byli zvyklí poslouchat rozkazy – a tady teď rozkazoval hrobař.
Němeček uchopil nohy a škubl. Pak už jen táhl. Spolu se zbytky slámy se vylouply nejen nohy pod kolena, ale až ke klínu a pak tělo ještě dál.
„Je to chlap,“ konstatoval hrobař. „A koukněte se – někomu zatraceně záleželo na tom, aby se nedalo poznat, kdo je to. Pořádně mu rozmlátil obličej a pro jistotu mu sebral i šaty. – Pomůžeš mi ho uložit na máry?“ obrátil se na venkovana, který přikývl. Ti dva strážní by určitě našli spoustu výmluv, proč oni nemohou. Nezmýlil se. (str. 130)
Celý případ ještě více komplikuje fakt, že náhle zmizel podivný astrolog, který se do města přistěhoval teprve nedávno. Soudce v tomto sledu událostí vidí stopu, ale Petronius přichází se zcela jinými závěry, a ač opatrnými krůčky, vystupuje tak proti osobě výše postavené. Osud uvězněné bylinkářky Bohunky, kterou místní nazývají čarodějkou, tak závisí na tom, kdo z těch dvou prokáže svou pravdu.
Kat Franci, jeho žena Klárka a pomocník Houska dále společně žijí v katovně a zabývají se vším, co jim dny přinesou. Jejich dějová linka tentokrát nepřináší žádné výrazné napětí. Jediné zpestření jejich života v ústraní přináší touha katova pacholka po ženské společnosti.
„A jak jste tady pokročili dopředu s hledáním ženy pro Housku?“ změnila Klárka předmět našeho hovoru.
Můj pomocník usedl ke stolu a díval se na nás, jak sedíme bok po boku na kraji postele, a možná si uvědomil, že nás vyrušil. Najednou si připadal, jako kdyby se posadil doprostřed trnkového keře.
„Asi abych raději šel…,“ zabručel.
„Na něco jsem se ptala. Odpoví mi někdo z vás?“ pootočila Klárka hlavu na mne a zpátky na Housku. A protože se tam její pohyb zastavil, bylo na něm, aby promluvil.
„Cožpak já vím? Franci byl za Petroniem, ale asi to nebylo k ničemu.“
„Housko, to že se tady ještě nikdo neobjevil, neznamená, že se nic neděje,“ upozornil jsem ho. „Petronius mi slíbil, že to tři dny po sobě nechá vybubnovat.“
Můj pomocník mávl rukou. „Hmm, stejně to nebude k ničemu. Akorát budu mít ostudu. – I když, to mně může být stejně jedno.“ (str. 110)
Případ krásné čarodějky, jak už jsme od autora zvyklí, je psán v er-formě, jen Katova intermezza, která nalezneme na konci každé kapitoly, jsou v ich-formě. Děj je již tradičně poutavý a zápletka kolem mrtvoly, astrologa a Bohunky dodává celému počinu napětí a udržuje čtenářovu pozornost. Detektivní linie ovšem není pro tuto sérii stěžejní. Velký prostor je v ní věnován spíše charakteru osob, které mají určitou moc. Nečekané rozuzlení vraždy je pak třešničkou na pomyslném dortu.
I tentokrát jsou zmiňovány události z předchozích dílů, a tak je víc než žádoucí, aby byl čtenář v obraze. Při čtení bychom rozhodně měli postupovat tak, jak byly knihy vydány. Ačkoliv jsou některá jména radních složitější a jejich osudy pěkně zamotané, věřím, že v tomto pátém pokračování se již všichni orientují.
Soudce se zamračil. Mlčel a nad čímsi rozvažoval. Docela nečekaně sáhl do zásuvky stolu a položil na něj drobný útržek krajky, nalezený v Pěničkově domě.
„Tohle je důkaz tvé viny,“ prohlásil pevným hlasem.
Bohunka se dívala střídavě na soudce a na krajku patrně utrženou z rukávu oděvu mnohem bohatšího, než na jaký si ona sama kdy mohla pomyslet.
„To není důkaz mojí viny,“ odpověděla pevně, „ale naopak důkaz mojí neviny. Nikdy bych si nemohla dovolit mít tak krásnou krajku. Na žádných šatech takovou ozdobu nenosím. A to si můžete klidně ověřit.“
„Jsi zatvrzelá. Škodíš tím jen sama sobě. Příště se sejdeme za přítomnosti kata.“ (str. 194)
Jaromír Jindra nám v celé sérii odkrývá fungování tehdejší společnosti a ukazuje spravedlnosti i nespravedlnosti, které může mít na bedrech jeden jediný člověk, jenž má zrovna moc. Nyní ukazuje, že proti jeho rozhodnutím, ač to není zrovna jednoduché, lze bojovat. A jak je důležité věřit svým intuicím a nejít bezhlavě za tím nejjednodušším řešením, zvlášť když máme v rukou osudy druhých.
Tato pětice knih jistě má už řadu svých čtenářů a věřím, že jsou z nich nadšeny stejně jako já. Míra napětí, historie i romantiky přiláká příznivce detektivek, historických románů, ale i ty, kteří se zajímají o útrpné právo. I když zrovna tomu se příliš autor nevěnuje, což mě osobně trochu mrzí. V rukou ale nedržíme popis katova řemesla, nýbrž jeho paměti. Proto tato skutečnost nijak nekazí můj celkový dojem z díla a už se velmi těším na další vyprávění z Budějovic.
Děj nejnovějšího příběhu z úspěšného cyklu Vzpomínek budějovického kata umístil autor do roku 1645, do časů konce třicetileté války, která naštěstí do osudů obyvatel malebného jihočeského města nezasáhla. Lidé jsou tu však přesto vyděšeni násilnou smrtí. Na smetišti za městskými hradbami se objevila pohozená mrtvola muže bez šatů a bez tváře. Zdá se nemožné najít pachatele hrůzného činu, když nikdo neví, kdo je obětí. Jakou úlohu tu sehrál potulný astrolog z Benátek, který se teprve přednedávnem na čas usadil v Budějovicích a náhle zmizel? Po stopách zločinu se kromě soudce Kleineschnitzela vydává také písař Petronius, každý však se zcela jinými závěry. Kdo z nich je blíže pravdě? Ve vězení se nakonec ocitla i „krásná čarodějka“, bylinkářka Bohunka. Má být vynesen tvrdý rozsudek, jenže překvapení na sebe nenechá dlouho čekat…
Nakladatelství: Lirego
Žánr: historický detektivní román
Počet stran: 328
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat