Recenze: KOUZLO OBSIDIÁNU (Petra Martišková)

Láska, smrt a špetka starého dobrého proroctví

Kouzlo obsidiánu (Petra Martišková, 2. díl ze série Tajemství obsidiánu, nakladatelství CooBoo)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Petře Martiškové.
Chci zakoupit tento titul!


V Kouzlu obsidiánu se Petra Martišková (rozhovor) navrací do světa démonů a zaklínačů. Kromě této fantasy série se věnuje psaní zamilovaných románů pro dívky a pohádek. Pokud nepíše, stává se z ní choreografka dětského tanečního kroužku a lektorka kurzů pro dospělé. Hodně času tráví také s rodinou.

Tajemství obsidiánu (recenze) nám přináší příběh Anny, obyčejné holky stavějící ve volném čase výbušniny. Sledujeme její přeměnu z poslušné dívky v rebela bojujícího za své tužby. Snaží se rozplést rodinné tajemství a zajistit si klidný vztah s démoním princem. Avšak během hledání mocného artefaktu se dostává do spárů nepřítele.
 
Ze zajetí jí pomůže až Cedrik, společník Damiena snažící se napravit svou chybu. Anna se staříkem, Monou, Kirou a Jonathanem odjíždí do hlavního sídla zaklínačů v Rumunsku. Zde se dozvídá více o svém dědictví a získává nové přátele. 

V bezpečí nezůstane dlouho a po pár týdnech se vrací do Prahy. Výzvědná skupina, jejíž je součástí, má za úkol prošetřit stahování démonů do tohoto města. Během pátrání naráží na staré proroctví, které může zabránit výhře zla. Čím více se jím zabývají, tím více dochází k názoru, že se v něm mluví o Anně.

Jak důležitá Anna vlastně je? Co se stalo s Damienem? Mohou se nadále považovat za pár? A kdo je špeh mající na rukou krev nejednoho zaklínače?

Klady:
  1. Kouzlo obsidiánu začíná tam, kde předchozí díl skončil. Vzniká tak dojem, že se jedná o jednu obsáhlou knihu rozdělenou na více částí.
  2. Zopakování důležitých událostí již v prologu. 
  3. Svižné tempo vyprávění, každou chvíli se něco děje (ať už akčnější momenty, nebo jen komornější okamžiky mezi přáteli). Je-li klidnější část, dozvídají se postavy důležité informace. Momenty se však může zdát, že události mají až přehnaně rychlý spád.
  4. Návštěvu nového prostředí doplňuje rozsáhlý popis, takže si čtenář udělá jasnou představu, jak to tam vypadá. Když si v nich nelibuje, může je bez újmy na požitku přeskočit.
  5. V průběhu děje je prozrazeno mnoho informací z autorčina světa. Osvětlí se Annina minulost, nastíní se důvod, proč po ní touží hlavy dvou velkých démoních rodů, a dojde k vysvětlení staříkova podezřelého chování.
  6. Interakce kladných postav působí přirozeně a člověk věří, že by se tak skupinka čerstvě odrostlých puberťáků mohla chovat.
  7. Romantická linka mezi Annou a Damienem je skvělou ukázkou fungujícího a netoxického vztahu. 

„Nedělal jsem si legraci, když jsem říkal, že alchymisté se k orloji nepřibližují zbytečně blízko. Orloj nás oslabuje, oslabuje naše schopnosti. A ona do něj nakráčela jako by nic.“

„Možná neví, že ji to oslabí,“ namítl Cedrik, ale Natan si hlasitě odfrkl: „To je asi stejné, jako bys nevěděl, že ti někdo uřízl ruku.“ (str. 204)

Zápory:
  1. Výskyt dlouhých odstavců.
  2. Být zaklínačem vyžaduje znalost češtiny nebo je součástí jejich zvláštních schopností rozumět všem jazykům světa. Tak jako tak není poznat, že se nachází v jiné zemi nebo mluví s cizinci.
  3. Události jsou zopakovány výčtem, když si Cedrik v hlavě rekapituluje události, které ho a jeho přátele dostaly do rukou krále démonů. Lépe by působilo, pokud by k nim přidal nějakou poznámku, jak je vnímal on, nebo by byly sděleny formou rozhovoru.
  4. Opakování již řečených informací. To samo o sobě není nic špatného, pokud by to nebylo podáno jako úplná novinka.
  5. Skrýš zaklínačů je schovaná jako Bradavice. Najdou ji jen ti, kdo ví, kde je, nikdo jiný, ani technologie ji nevidí.
  6. Organizace je nedomyšlená a účelová. Během chvíle vyvstává mnoho otázek: Jak dokázali přežít tak dlouho, když o démonech ví minimum a mají jen jeden způsob, jak se jich zbavit? Opravdu nadpolovině přijde dobrý nápad poslat do jámy lvové čerstvě zasvěcené s minimem zkušeností? Část odehrávající se v jejich sídle slouží pouze k tomu, aby si Anna něco načetla o svých lidech a vrátila se do Prahy, i přes staříkovy protesty.
  7. Část zvratů je předvídatelná, hlavně kvůli náznakům v chování postav nebo zmínek o určité věci.
  8. Z popisu závěrečného souboje vyznívá, že prostor s apoštoly Staroměstského orloje je mnohem větší než ve skutečnosti. Je těžké uvěřit, že by se do té klaustrofobní místnůstky vešlo deset lidí a navíc se ještě zvládli prát. Samotný střet mezi Annou a padouchem také není dobře napsaný (vypadá nějak takhle: uštědřila jsem jí pár pěkných ran a ona mi šermovala nožem před obličejem), avšak sedí k celkovému tónu knihy.
  9. Na straně 194 se píše, že orloj není v zimě přístupný veřejnosti. Ve skutečnosti se do vnitřních prostor podívat nelze ani v létě. Jedinou viditelnou částí je místnost s apoštoly, a to přes sklo z kaple Panny Marie i mimo hlavní turistickou sezónu.

„Ona neovládá sanskrt?“ zeptal se Cedrik staříka vyčítavě a stařík se hned hájil: „Chtěl jsem ji ho naučit, ale nějak jsem nenašel výmluvu, proč ho musí umět.“

„Na to, že musím umět vyrábět výbušniny, sis výmluvu našel, a na staré písmo ne?“ (str. 160)

Postavy: Kromě známých charakterů, které dostali více prostoru, jsme se seznámili s řadou nových. Nejvýraznější byl Adrian. Se svou vstřícnou povahou se stal průvodcem Anny v sídle zaklínačů a první přítel, kterého si tam udělala. Díky němu je těžce zaznamenatelná absence Alexe, neboť se chovají velmi podobně.

Záporáci působí jako karikatury. Jejich chování buď křičí: jsem padouch, nebo se dají přirovnat k rozmazlenému dítěti, jemuž rodiče odmítli koupit lízátko.

Pro malý počet stran nedostala každá vedlejší postava čas se řádně ukázat. Po chvíli tak čtenáři začnou splývat a nemá k nim žádný vztah. Závěrečná část kvůli tomu nemá emocionální dopad, jaký by mohla mít a jaký autorka pravděpodobně plánovala.
 
Můj názor: Z počátku mi dělalo problém se začíst, hlavně kvůli vyčnívající anotaci a části v sídle zaklínačů. Po návratu děje do Prahy jsem knihu zhltla během chvilky. Užívala jsem si interakce postav, hlavně ústředního páru.

Zklamaná jsem byla z výskytu proroctví. Proč v každé knize pro mládež s nádechem fantasy musí nějaké být? Více jsem si užívala, když Anna a Damian byli jen dva blázni a rebelové, kteří se chtěli potají líbat. Teď přemýšlím, jak moc se do sebe zamilovali díky sobě a jakou roli v tom hrálo předurčení.

Závěrečné hodnocení: 65 %


Anna se vzpamatovala ze šoku a konečně přijala fakt, že je součástí temného světa démonů a zaklínačů, o němž dosud neměla ani tušení. Zjišťuje, že do jejího světa patří také mágové a alchymisté, kteří ji mají chránit. Jenže to se zdá být téměř nemožné, zvláště když se objeví starodávné proroctví, které jak se zdá, má hodně co do činění právě s nově zasvěcenou Annou. Pomalu skládá jednotlivé díly skládačky, z nichž začíná být jasné, že k tomu, aby se proroctví naplnilo, budou potřebovat také démony…

Damien už je unavený intrikami a nechutnými praktikami svého mocného otce – krále démonů. Jeho touha vymanit se z jeho područí a celý královský rod zlikvidovat, je každým dnem silnější. O to víc, když král nařídí Cedrikovi, aby Damienovi udělal posun a zapomněl tak na Annu. Dokáže vzdorovat mocnému kouzlu? Odpustí zradu svému příteli? A postaví se svému otci, aby ochránil svou lásku?


Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2022
Žánr: fantasy pro mládež
Série: Tajemství obsidiánu (2. díl)
Počet stran: 272
Vazba: pevná s přebalem

Komentáře